Furt nevím.. Aspoň mi vaří

Pan Šmakoun

Tak jsem tu po týdnu a něco... Posledně jsem skončila u toho, jak nevím, co budu dál dělat (ani probrání zepředu dozadu a nazpět s HM ničemu nepřispělo) a jak má family odjížděla na dovolenou.
Když tedy v úterý vypadli, pustila jsem si film a dala si nap. Měla jsem nějakou depresi skříženou s homesick. Nebo ne ani homesick, ale spíš peoplesick. Úplně jsem se viděla se Šárkou v naší oblíbený kavárně kterou zavřeli za dobu mého pobytu v Americe, jak popíjíme latté, ničíme si životy cigaretou ačkoliv už nekouřím a vzájemně si stěžujeme na to, jak se máme či nemáme a po tomto vždy úspěšném rande jdeme na MHD.. Oh, jak mi chybí MHD.. Tady ty ubery sou super věc, ale pak se zastavíte a řeknete si, cože? 35 dolarů jen za to, abych se dostala do baru a z baru? Bohužel v blízkosti nemám zastávku, jinak bych snad i tím busem jela. A když už člověk ten Uber volá, tak už rovnou jede na místo a ne na zastávku..
Ale to jsem odbočila od tématu.. Zatímco rodinka byla pryč, já jsem si spřádala v hlavě tisíce plánů, jelikož mé milované autí se mělo vrátit z opravny na Silvestra... Aha, tak omyl... Týpek nevolal, neodpovídal HM na telefonát, nic.. Ozval se až včera, že auto bude asi v pátek.. Neřekl ale, který pátek to bude..

Jsem novoročně nic nevyhrála :D

A tak jsem tedy nedělala nic.. Bez auta nejsou koláče, nebo jak se to říká. Na Silvestra jsem vyvětrala čumák a teda musím říct, že nic moc. Ono to je asi o lidech a že když člověk fakt nemá náladu, tak jí ani na toho Silvestra nenajde. A tak jsem vesele jela po půlnoci domů, využila jsem tentokrát konkurenční Lyft, který jsem si oblíbila hned poté, co jsem se dozvěděla, že na rozdíl do Uberu nenavyšoval cenu až o 800%, jako jedna kamarádky kamarádka, si svezla zadek pár mil za 120 nebo 140 dolarů. Bych šla raději pěšky. Doma jsem šla spát a teď sem si vzpomněla, že mi někdo z kuchyně unesl korunku, co jsem dostala od nějaké holky v baru. Asi mi to vyhodili do koše...
Což mě přivádí k tomu, že ten týden utekl jako voda. Můj spánkový režim se vracel do normálu, začínala jsem mít hezké sny a pak přijeli oni. Noc předtím jsem si trochu psala s HM, měla nějakou flu. Pokaždé za ten rok tady, jsme se vzájemně totiž litovaly, když se jedna z nás necítila dobře. No a druhý den se probudím a cítím se na flu taky. To bylo ten den, co měli dojet. Terezka, s kterou jsem měla plány, mi ráno píše, že se necítí dobře. Tak plány rušíme a já sleduji Lost girl a nechápu, proč jsem to ještě neviděla. Čekám nějakou sms jako, jestli je vyzvednu z letiště, když se necítí dobře, ale poté, co jsem je neodvezla, se asi ptát nechtěla.. Tak otevřu, jelikož dog sitter má její klíče a jdu do pokoje koukat zpátky na Lost girl. Nebyla jsem ready čelit jim. Jenže o 10 minut později, mi HD klepe na dveře, jestli chci dovést taky hambáč. S kamenným výrazem otevírám dveře, jak mu chladně odvětím, že nemám zájem a v ten moment se ozval můj žaludek. Tak jsem uchovala pouze kamenný výraz a řekla: Grill cheese a hranolky prosím :D A zalezla jsem zpátky do pokoje. O chvíli později jsem to měla i s donáškovou službou do pokoje. Statečně jsem vylezla odnést talíř a pozdravit Jaxsona, neboť mimča spala..

Nač pláštěnku, máme deku.. Chudinky moje

Pak už jsem si jen psala s HM o autě, o tom, jak jí není dobře a o počasí. Nám totiž vážení, v San Diegu prší jak nevím co. Slída na kočár? Vůbec, to tu neznají. Dneska jednu objednala protože má pršet víc než týden, tak snad příjde dřív, než deště skončí. Kdo zná San Diego tak ví, že tady neprší...
A můj první pracovní den byl, nudný. HM musela vzít minivan do práce, takže já byla doma, venku pršelo, pračka plná, tak jsem nemohla dělat laundry, kluci na sebe žárlili, protože se o mě nedokázali za celej den podělit. Chyběla jsem jim prdelkám. Ta jiskřička v očích, když mě ráno uviděli. Broučci... No nic, odpoledne příjde HD, tak odcházím do pokoje přemýšlet, zda to tímto stylem zvládnu do konce svého au pair roku a přiběhne mě navštívit Jaxson. Chyběla jsem mu. Však on mně taky, ať už je sebeneposlušnější a já sebepřísnější, máme se prostě rádi.. Tak ho nechám u sebe a přichází HD s mou večeří, zda chci jíst u sebe nebo s nima u stolu. HM nebyla doma totiž. Jaxson řekl, že on bude jíst večeři jen tehdy, když budu sedět vedle něj. Tak jsem šla. Stejně se mi v posteli blbě jí. HD mi dokonce udělal spešl a ještě mi ukázal mou spešl pánvičku, když se mi to nepozdávalo :D

Prš prší jen se leje

Ne že bych mu nevěřila, nemyslím si, že by mi podstrčil maso, ale proto, že tady je to tak těžké odhadnout. Jednou jsem měla veggie masové koule a 2x jsem se nechala přesvědčit z kuchyně, že to opravdu není maso. Ono když vám řekne někdo, kdo maso jí, že to chutná dobře a pocházím ze země, kde jsem na šmakouna neobjevila nic jiného, než soju a tofu... Nevím, zda máme v čr výrobky Morning Star, ale jestli ne, tak tam nechci a pojedu do země, kde to mají!
Ale to melu spíš o jídle. Tady to je, divný. Úplně jiná atmosféra. Dávám si týden, jestli to tu zvládám stylem au pair - host rodina a ne stylem BFF... A když zjistím ,že to zvládnu, dokončím svůj rok tady a pak teprv půjdu jinam.. Kdo ví, jak obvyklý je rematch v jedenáctém měsíci, který začínáme z méně než týden tadááá!
Doufám, že jste si konec roku 2015 užili a nastartovali ten nový správným směrem! Třeba se mi podaří najít rodinu tady v Cali a nebudu muset prodávat lístky na Selenu a Demi :( To mi rve srdce. Upřímně jsem probrečela dvě noci při představě, že nepůjdu na Demi koncert. Ta osoba je prostě moje inspirace a já si koupila tak drahé lístky... No nic, tento rok není o negativním myšlení! :D