Match No.2 - Bronxville, NY

Tady jsem zachytila malého,
jak cestuje mezi postýlkami

Kdysi dávno v malebné vesničce jménem Bronxville... Žila byla jedna rodina, která po téměř týdnu kontaktu s jednou úžasnou, super skvělou a skromnou au pair z česka udělala match...

Dnes je čtvrtek, skoro pátek a od neděle, kdy jsem psala na blog, se mi na profilu ukázalo asi dalších 6 rodin. Bronxville a rodina plenek, dokonce mluvili s Rachel. Každý říkal, že mě moc moc chválila. A já věděla, jak divně asi musíme znít, když se tak milujeme a přesto od sebe odcházíme :D

Měla jsem Skype s NY v 6 a b 7 jsem měla naplánován Skype s plenkami. Když mi při Skype nabídli, že match, souhlasila jsem a jelikož jsem nechtěla 5 minut před sedmou rušit ten další hovor, tak jsem se chtěla jakože pochlapit a říct jim "osobně", že už jsem se zrovna matchla. Moc dobře to nevzali, vypadali dost naštvaně. Takže, příště na nějaké mravy kašlu, mně nikdo hovor pokládat nebude...

A tak teď hodně brečím. Došlo mi to. Je mi jasné, že mi to dojde nejvíc, až mě povezou na letiště. Možná v letadle. První víkend tam? Nevím. Jak se sbalím? Co když na mě budou škaredí? Bože tolik stresu. Ale věřím svému úsudku. S Rachel jsem se nespálila, tak snad ani s New Yorkem. Už jsme domluvení na dvou návštěvách s Rachel. Na moje koncerty. Jedno spojím s dovolenou. Druhý jen na víkend na koncert. Jasně, teď si slibujeme kontakt, ale až během roku uvidím, jaký to je. Já nikdy nezapomenu, to je jasné.. Ale čeká mě nové dobrodrůžo :) Nové město. Spousta cestování a taky práce. Jiný časový posun.

Zde jsem se prasácky v 9 večer
stavila pro Frozen Yogurt...

Vůbec necítím radost, jakou bych měla mít. Možná to je tím, že mě prostě moc bolí opustit ty moje usoplánky :D Furt jsme tu nemocní, nic moc neděláme, už aby to bylo za náma. Musím si užít poslední měsíc a půl v Cali. Wow. Jen 5 týdnů vlastně. Brečíme za 3.2,1.. :D

Ale zpátky k pozitivům. Bronxville family vypadá moc moc mile. Skype s nimi byl sranda, viděla jsem na "živo" postel, která je skříň :D Máme Skype v sobotu, jen tak, abych viděla děti, které na Skypu být nemohli, protože jsem spěchala na match a oni se domů vrací až po bed time. Nabídli mi, že nemusím dojet hned osmého, ale to krachlo, když jsme zjistili, že letenku platí agentura a ne rodina. Prostě úplně cool. Však já se asi i těším. Děti jsou kouzelný. Uvidíme, jací satánci se z nich vyklubou :D

PS: Nemám žádné fotky krom dětí. Tak sem přidávám něco, co vůbec není zajímavé. Ale nějak se mi článek bez fotek zdá hrozně dlouhý na čtení :D