Včera ráno jsem vstala za časných ranních hodin. Ne, stále jsem si nezvykla. Hodila jsem do sebe kafe a vyrazila do města. Nechala jsem se vyfotit na víza, zakecala se s panem fotografem až mi málem ujel bus k zubařce. U zubařky pohoda. Trhala mi moudrák, bolelo to. Takový ten pocit, kdy vám někdo škube kus mozku z hlavy. Ale super, odpočívala jsem na křesle, kousala nějakou anti-zánětovou vložku a objednali jsme mě na 3.3., abychom se ujistili, že mě na letišti nezačne nic bolet.. Když mi jel bus, jela jsem domů. V depresi, že nemám net v mobilu (kredit jsem měla naposledy ve 14 letech) mi ta cesta vůbec neutíkala.
Doma jsem zasedla ke stránkám ambasády. Díky Adélce (letíme spolu na školení)
mi to netrvalo ani dlouho, fotka ihned byla akceptována, ačkoliv tam vypadám jako kebab. Pak přišlo na řadu placení. Asi za dvě hodiny jsem našla onu stránku a za 2 minuty byla připravena platit. A ono to nešlo! Odmítlo mě to pustit k platební bráně, rovnou mi to zamítlo žádost platit kartou. Tak jsem s kartou mrskla do kouta a celý den zkoušela, jestli ji z toho koutu vůbec zvednu. Nakonec, o několik hodin později, v nočních hodinách, se server uráčil dovolit mi to zaplatit. Sebrala jsem kartu, zchudla o 4 tisíce a samým nadšením jsem se objednala na špatný datum. PANIKA! Neva, nádech-výdech, přeobjednáme se. PANIKA 2! Zase špatné datum. No už jsem měla pocit, že je vesmír proti mě. Nakonec se mi úspěšně podařilo objednat na 4.2. v 9:00. Díky tomu, že jsem obklopena skvělými lidmi, mám v Praze přespání a do agentury si jdu pro papíry den před ambasádou.

To je zatím vše, nyní už jen získat víza a vymyslet, co komu přivezu za dáreček.
PS: Ještě nejsem nervní.
PS2: Tak, už trochu nervní začínám být
PS3: Můj kocour už se těší na vlastní pokoj!
Žádné komentáře:
Okomentovat