A je po skypu

Tak jsme dnes měli ten slavný skype. Celý den mi bylo zle. Najdou se holky, co vám řeknou, že jestli jste nervózní ze skypu, co pak budete dělat v USA a bla bla a blabla. Já vám říkám, vyse, ehm, vykašlete se na ně! Je to blbost. Já byla tak nervózní, že jsem nejedla, máma mě v tom podporovala. Bylo mi zle a pak přišel skype. Ruce se mi třásli, hlas se mi klepal. A rodinka přitom hrozně milá, pořád mi chválili mojí hroznou angličtinu, uklidňovali, že není proč být nervózní, že kdybych se jim nelíbila, tak řekne, že jde krmit děti a neprotahujeme to tolik. Sranda co, ale líbila se mi ta upřímnost.

A pocity? Jelikož vím o své "konkurenci" jsou dost naprd. Ale osobně jsem byla velmi mile překvapena, jak je rodina open-minded když vezmeme v potaz, že au pair ještě neměli. Pravidla skvělé, názory na výchovu? ještě lepší. 3 děti? To už je horší. Je to velká zodpovědnost. Rodina navíc chce očkování proti chřipce. Které nemám, samozřejmě. Během rozhovoru jsem nerozuměla asi dvě otázky, které jsem si zadala do googlu. Ale dalo mi zabrat, najít to slovíčko, jak se píše :D Nakonec to prosím byly spalničky :D Rodina řekla, že se do konce týdne ozvou. No mají trochu nakvap, jelikož au pair chtějí už od března a to znamená, mít match v únoru. Malý asistoval na skypu, vlastně celá rodina tam byla. Je to mluvka a zřejmě pěkné číslo, ale to jsou děti, před cizími se předvádí. Znám to z vlastních řad, tak tomu nepřikládám nějakou váhu. I spousta dospělých se ráda předvádí! :D Byla to suprová přespůlhodina :D

Tak uvidíme, zda dojdu do druhého kola :)