Puzzle, nic a zoufalství

Zdravím. Původně jsem nic psát nechtěla, protože se nic neděje. Ale jelikož mám denní návštěvnost, tak ať sem nechodíte zbytečně, postěžuji si :D

Koupila jsem si puzzle, abych si ten čekací čas nějak zkrátila. Ale už to skoro mám, no asi budu muset pro další, tímto tempem..

Už jsem i uvažovala nad tím, že půjdu do jiné agentury. Takový ten moment, kdy jsem měsíc a dva dny v matchingu a od posledního článku se nikdo neozval.. Nemyslím si, že by bylo něco špatně se mnou, já jsem skvělá a jak jsem si ověřila při návštěvě dětí - i nadmíru trpělivá. Štve mě, když čtu jiné blogy a tam se něco děje. I kdyby se mi měla ozvat rodina hrůzy, furt lepší než nikdo.. Ale zase jsem si to rozmyslela. Při představě toho papírování, výrazů mých referentů že jim někdo bude zase volat... Doktora, který se se mnou při každé návštěvě loučí, jako kdyby mě už dva roky neměl vidět.. Mám super doktora, mám ho ráda. I zubařku u které jsem teď poměrně často, abych se na to USA nachystala..

Na jednu stranu nikam nespěchám, na tu druhou - nemám práci, nemám do čeho píchnout. Je to nuda. Každý se furt ptá a už je mi to i líto, mám pocit, že je vždy zklamu, když jim odpovídám "nic nového". Bez práce taky nemůžu být věky, když netuším, kdy odjedu. Ale zas nechci vzít kde co. Za dob mého studia, kdy se můj život skládal z rituálu škola-spánek-noční-škola-spánek-noční, jsem si užila už dost toho, dělat debila. Dostala jsem nabídku, že bych mohla dělat něco, co mě baví. Ale je to v Praze a asi nechci denně trávit 2 a půl hodiny cestováním a 160 projetými korunami denně.. Je to škoda, ale třeba po návratu se mi ta možnost opět naskytne..

Dokonce jsem psala i kamarádovi, který žije v Texasu, zda nechtějí au-pair. Tento amík je můj chlap. Sice au pair nechtějí, ale stojí si za názorem, že kdo nemá čas na své děti, neměl by si je pořizovat... A to mě přivedlo i na myšlenku, že Cali není všechno. Sice pořád sním o teple, ale proč by to nemohl být Texas? Mám tam spoustu přátel, kteří tu byli se svou babtistickou skupinou (či jak se ti babtisté skloňují). A mám je ráda, občas si napíšeme, ale už to není tak intenzivní, jako v dobách kdy tu trávili čas.

Rozhodla jsem se teda setrvat do nového roku a jestli se to nezlepší, tak budu muset hodit talk s tátou a zkusím jinou agenturu. Bohužel se musím držet toho, kolik mě to bude stát. Mně to neplatí rodiče, mě nesponzorují jako jiné, takže si nemůžu říct: áá poběžím do CC, kde mě to bude stát o dalších 10 tisíc víc, než jinde.. I když je pravda, že to je největší agentura, já ty peníze prostě nemám a furt se mi bude lépe vracet 20 tisíc, než 30. Ale třeba do té doby vyhraji nějaké milióny a vykašlu se na celou au pair kariéru :D

Tak na mě trochu myslete, ať se ozve někdo. I kdyby to měla být ta rodina hrůzy.. Užijte si svátky, pokud to slavíte, my jen kvůli dětem, takže to bude takové naoko. Už jsem vyrostla ze světýlek, stromečku a cukroví, co stejně nejím :D

Hi, I'm a werewolf, nice to meet you!

O tom, jak jsem vlkodlak a nebaví mě čekání na rodiny.

Ne, opravdu mi nehrabe.. No, možná trochu. Kdo četl minulý článek ví, že jsem se stávala vlkodlakem v jedné "hře". To se mi povedlo a mohu si oddychnout, protože když vám na něčem záleží, nenajdete klid, dokud se to nevyřeší. Jinak mi přišel email, na téma této hry, tak bych chtěla říct, že si to opravdu nemůžete stáhnout. Role-playing game funguje na bázi toho, že jste vodiči postavy a vše probíhá formou chatu. Je to takový oddych, skvělý lidé, srazíky (tam jsem nebyla a ne, nepleťte si to s tím, jak se lidé obléknou za postavy z fantasy a bojují klacíky v lesíku)... A před mnoha a mnoha lety, jsem tam potkala svou exexex(ex) přítelkyni. Ano správně, není nutné čistit obrazovku, opravdu jsem napsala přítelkyni...

V au pair life se nic nového neděje. Mám novou kámošku, jmenuje se Brittany, je z APIA a moc ráda si píše se všemi, kdo mají na profilu nějakou rodinku. Přidala si mě rodina. Přečetla jsem essay. Koukla na fotky. Šla se podívat na balkon, abych si to jakože promyslela. Ne. Ani na balkoně se nic nezměnilo. Věděla jsem, že tuhle supr čupr rodinku nechci. Vlezu na email - a nic. Hurá! Zvolám, jelikož jsem si řekla, že pokud se neozvou první, nebudu jim muset psát smutný email s důležitým vysvětlením. Jenže má vesnická naivní krev. Asi o tři hodiny později email - APIA. Tak hurá! Řekla jsem si, že by další rodina? Omyl! Kámoška Britt! Pro neznalce:
Kámoška Britt je něčí kamarádkou u APIA. Toto nemáme ověřeno, konspirační teorie
A ta kamarádka si řekla: Moje kámoška Britt nemá práci! Jak bych jí jen pomohla.
A tak kamarádka vymyslela pro Britt novou pracovní pozici - be in touch with au pairs.
A tak Britt získala práci, sedí za stolem a informuje nás, že máme na profilu rodinu... Pardon, ale nekecej! Bez Tebe bychom to nevěděli. Kdyby si nám nenapsala email, tak bychom si toho mailu od APIA, že máme rodinu na profilu vůbec nevšimli!.. No lidi, já byla vytočená.. Nehledě na to, že mi B. psala, jak rodina love me a nadrbaná na skype.. A tak jim napíšu srdceryvné odmítnutí. Slza mi kapala po tváři, dojala bych i hradní stráž a ani mi nenapsali! Nic, jen si mě smazali.. Já vím, četla jsem to snad všude, že to je klasika. Ale hergot Britt nenuť mě někomu psát, když oni nepíšou mně! Já hlavně pořád nevidím logiku. Rodina si nás přidá - přijde informační email - přijde email od Britt, že si nás přidala rodina - tak u Uthara, jsem divná já či ona?

Už se pomalu dostávám z matchingové horečky. Už se nebudím v noci, jestli nemám email, ani ráno ne. Přes den se podívám, to bych lhala. Ale co jiného mám dělat, když mi to vůbec neutíká. Nemám do čeho píchnout, nudím se.. Do dvou týdnů mě čeká zákrok v celkové anestezii, tak se těším jak malá holka! Zní to možná divně, ale kdo nebyl pod narkózou, neví, jak super jízda to uspávání je! :D A ještě když vám tu dávku pustí nadvakrát. To je se nejdřív točí svět, odpovídáte, vše je vtipné a pak se najednou budíte a jste jinde! Byla jsem pod narkózou už 4x a stále se těším jako na atrakce v Legolandu! Já jdu spát, neboť teď každé ráno v osm hodin vstávám a píchám si kvůli tomu zákroku injekce. Tak se mějte krásně a užijte si víkend! :)

Čekááníí, čekání...

No tak čekáme.. Upřímně každý den do jedné do dvou do rána mžourám na email, jak se nic neděje. Od šesti ráno se budím co hodinu, abych zkontrolovala email. I když vím, že by mě to vzbudilo.. Možná to je počáteční matching horečka, ale už jsem se dlouho pořádně nevyspala.. Rozhodla jsem se, že budu číslovat jen rodiny, s kterými proběhne nějaká komunikace (alá výměna třeba alespoň dvou emailů) No, takže jsme tím pádem na 0 rodin! Původně jsem hrozně chtěla odletět do ledna, ale už moc naděje tomu nedávám, tak aby se neřeklo, všude tvrdím jak do března :D Ono když se každý dokola ptá, zda už něco vím, kdy letím, kam letím, za kým letím, jak letím, proč letím, proč mám tak velké uši a byla dřív slepice nebo vejce, tak to unaví snad každého.. ALE! Nevzdávám se. To by bylo, aby si někdo nevšiml takové kočky, jako jsem já ;) (pro rejpaly - toto je prosím vtip, anekdota, joke! )

No a tak vesele čekám, pomáhám kamarádce s přihláškou. Vím, jak s cítí. Dlabu svíčkovou, jím bramboračku, poslouchám chrápajícího synovce, který nutně musí ležet v mé posteli pod MÝM černým povlečením a já musím mít povlečení s Dobou ledovou, které je moje nejoblíbenější a jen co se vypere, mám ho znova povléknuté. Stávám se vlkodlakem na nejmenované stránce, která funguje na bázi role-playingu a tak různě zabíjím čas. Občas si koupím los, zda nevyhraji super jackpot, abych nemusela dělat au pair ale být ta, co au pair zaměstnává. Většinou skončím se smutným výrazem, protože prostě nevyhraju. Mám já to pech. Do práce se nehrnu, stejně mě nikde nechtějí. Tím neříkám, že kdyby se naskytlo něco, že bych po tom nesáhla. Ale nejsem zrozena k tomu, běhat s úsměvem na place a obsluhovat zákazníky, co sežrali moudrost světa a jsou přeci mými pány.. Takže veškeré návrhy na aktivity mi piště přes kontaktní formulář vpravo, uvítám cokoliv, kromě mytí oken a ani vám neskočím poklidit pokoj.

Dnes tu taky byla neteř. Bože ta princezna roste doslova před očima. Včera jsem chovala zmuchlané miminko a dnes je z ní krásná půlroční slečna, co se oblizovala po lžičce svíčkové :) Bude mi chybět, doufám, že se mnou bude také skypovat, aby nezapomněla za ten rok či dva, kdo je nejhodnější tetička na světě. Ale je teda pěkně rozmazlená. Aby se rozesmála, musíte ze sebe dělat mentála 3. stupně a jakmile vidí mámu tak: KOZAAA a brečí :D Ne, moje sestra není koza, jen pořád kojí. Sice malá už baští kašičky, svíčkovou, přesnídávku, ale živiny z mléka jsou živiny z mléka. Jen ať ségra kojí, sunar je drahý. Moment, běžím zkontrolovat email...

Tak, na mailu zas nic. Jo to sem vám neřekla! Zítra nastane konec světa, apokalypsa, doba ledová.. Přicházím o svůj milovaný neomezený paušál. Po více než pěti letech přecházím zpátky na kredit. Končí mi smlouva a nebudu T-mobilu zbytečně platit za to, že si chci smlouvu zrušit. By byl hooodně drahý paušál. Tak už přemýšlím nad netem do mobilu, neboť dojít k takovým popelnicím a nemoct se podívat na email, je značně stresující. Tak a já už vás nebudu nudit půlnočním stěžováním, skočím si na balkon podívat se, jak je venku krásně, pak kouknu na email, pročtu blogy, které čtu (až jednou přijdu na to, jak si je dát na blog, tak tu jejich odkazy najdete).

Mějte se krásně a doufám, že brzy se budu chlubit rodinkou a následným edit komentářem, že vlastně vůbec nejsou tak skvělý, jak se mi prvních 15 minut zdálo! Tak dobrou :)

Matching :)

Congratulations on being accepted to participate on the Au Pair program! Your American Adventure starts here! 

Tak na tuhle větu čeká snad každá dívka či každý chlapec, který se prokousal nekonečnou tunou papírů, trhal si vlasy při psaní reference, přemýšlel co sakra se ještě dá dělat s dětmi.. I já se dočkala a nyní našla čas na zpověď. 

Já svou přihlášku dělala docela dlouho vlastní vinou. A prd vlastní vinou, kdo čte pravidelně, tak je mu jasné, že za to může instruktorka! No ale k tomu, co jsem chtěla říct. Spousta holek si stěžuje na přístup CA. Za mě osobně jsem do dnešního dne bez problémů. Dita odepisovala hned, když jsem vypadala jak idiot, obratem mi volala a vedli jsme několika minutové hovory, při kterých jsem opravovala své chyby. To samé Chris z APIA a Ella Šmit či jak se jmenovala. Naštěstí jsem neměla v přihlášce nijak velké chyby a za 10 minut bylo vše spraveno. Chris mi nejdřív napsal, že mám super English ve videu (hahaha víme ;) ) a že ok. Tak bylo vše ok až do chvíle, kdy se asi někdo z nudy přehraboval na mém profilu a zjistil, že v dopise mám dítě navíc! Tak sem musela běžet do svého ap roomu a připsat prosím referenci za to, že jsem ve 12 pomáhala sousedce. Takže rada: Pokud nechcete vypisovat každé dítě, kterému jste mu pomohli zavázat tkaničku, ani ho nezmiňujte, nikde! Nikdy!! 

No byl to boj a spousta nervů, ale tuto bitvu jsme vyhráli! Teď je na čase, vyhrát válku! Ok, přestávám se koukat na filmy :D 

Jinak jsem chtěla poděkovat těm, kteří se m chodí i když sem nechodím já. Ale dodnes nebylo opravdu o čem psát. A děkuji i za otázky, které mi chodí na email a ještě víc děkuji, že mi nenapsal ještě žádný "hejtr" *zatleská si* 

Nu to je ode mě vše a snad se brzy ozvu se super novinkami!

Never ending story

Tak takhle nějak vypadám nad svou přihláškou.. Ne, na úvod bych chtěla říct, že nebýt Dity, nikdy bych to do kupy nedala. Trpělivě na každý můj prd v emailu odpovídala, ale řekla bych, že nakonec jí došla trpělivost, protože mi to tam nahrála sama.

Šlo samozřejmě o můj super řidičák, který jsem minulé úterý úspěšně složila. Koho má driving story nezajímá, přeskočte o odstavec. V osm jsem si na 100% napsala test asi za čtyři minuty, pak mi bylo trapné, mít to tak rychle hotové, tak jsem to prolítla znovu. Problém je, že jsem to ani pořádně nečetla. Jak jsem do zblbnutí dělala testy online, tak jsem viděla záchytná slova a klikala na odpověď. Zpětně mi dochází, jaká to byla hloupost, co kdybych přehlídla slovo, ale vyjel papír se 100%, rozdala jsem autogram a čekala na ostatní. Bylo nás tam asi 10 a byli jsme rozdělení podle toho, na co děláme a s kým jsme to dělali. Takže auta, motorky, traktor. Pán na traktor se mnou čekal snad nejdéle. Já jsem měla odjíždět ve 12 do Prahy, tak jsem pouštěla všechny dva ke stejnému komisaři před sebe a pár minut po desáté jsem sedala do auta. No co si budeme povídal, Paul Walker ze mě nebude. Doleva pro mě znamenalo doprava, párkrát sem nestihla odbočit, když si to pan komisař přál a při otáčení na place jsem blikala na druhou stranu. Parkování bylo snad ještě horší. 2x jsem musela parkovat popředu. To mi šlo, tak jsem vycouvala, že pojedeme dál a nějaký stupid na mě začal troubit, asi že zdržuju. Tak se instruktorka naštvala, komisař taky a řekl mi: Zaparkujeme si znova. No já být za mnou, tak vyletím z kůže :D Instruktorka komisaře skvěle zabavovala. Když jsem udělala nějakou menší chybu, jako půl kolem přejela přes plnou, tak s ním začala ihned řešit jistou křižovatku o půl kilometru dál. Když se mi nedařilo přes hustý provoz vyjet, začala se rozčilovat, že tato zastávka pro autobus je naprosto nepochopitelná na tomto místě. No komedie. Po hodině a něco jsme dojeli k autoškole, já zaparkovala pozadu a prý si mám do svého auta dát nálepky PRAVO a LEVO. Odkývala jsem vše a běžela na bus do Prahy.

Druhý den jsem jela pro pas, nahrála papír o složení řidičáku a začala dodělávat přihlášku. Dita mi napsala, co mám upravit. Tak jsem to udělala a stále ještě dělám. Zítra Ditě napíšu, že mám vše opraveno a snad už poputuje můj sexy profil do USA, kde mě snad rychle schválí a já budu čekat jako na trní. Když teď čtu, jak je to s rodinami slabé, trochu mě to deprimuje. Ale jsem bojovník, jako můj kocour tak se nedáme! Bojovník na pravoboku! Mějte se :)

Ledovce se hýbají

Nevím jak ty na severním pólu, ale ty moje určitě. Dneska se mi ráčila madam instruktorka ozvat, poté co jsem rozpoutala v autoškole mezinárodní konflikt. V úterý jdu po více než měsíci k závěrečkám! *zatleská si* Takže si zaplatím takovou dražší jízdu, při které si snad něco připomenu, než mi komisař řekne: ,,Proboha otočte to, než mě zabijete a zkusíte to jindy s někým více odvážným".

Taky sem dopsala dopis pro rodinu, ale ještě jsem ho nenahrála. Přemýšlím, jestli ho nemám nechat překontrolovat někým anglicky zdatnějším, nebo to tam nahrát ať vidí, jak šikovná jsem :D Reference mi ještě neověřili. Trochu mě to zneklidňuje, jelikož tu první ověřili hned druhý den :D

Proboha nemám video! Celé týdny nadávám, jak mi autoškola brzdí mou přihlášku a už to vidím. Nakonec mi bude chybět jen to video! :D Furt nemám představu, takže nakonec stejně skončím jen naplácnutá na zdi a půl dne budu nahrávat minutu a půl monologu, do kterého další půl den budu nahrávat dva obrázky.. A druhý den budu zmenšovat kvalitu videa. A pak zjistím, že to je hrůza a půjdu natáčet znova.. Jo, měla bych začít...

Jinak trpím poněkud neklidem, protože mé drahé budoucí spolucestovatelky jsou týden v matchingu a nikdo se jim neozval. Je to těžké, prostě jsou moc skvělé a rodiny se bojí, že si je nezaslouží :( 

Zatím u mě není moc o čem psát, to víte, příprava přihlášky je nuda a naprostá bezmoc, protože nic nezmůžete, když čekáte na kus papíru s razítkem od komisaře... Ale jak říká můj táta, je to osud, kdybych to měla hotové dřív, spadlo by se mnou letadlo a přesně proto se ze mě stal mistr světa v čekání :D Někdy ta rodinná podpora stojí za to :)

Jak mě se*e, že na mě každý se*e

Za ty dvě slova se omlouvám, ale už mě šíleně unavuje, jak se všechno táhne.

Už dva týdny čekám na tátu, potřebuji zajít do t-mobile, nebo mi prodlouží paušál, což se mi opravdu nehodí. Pak jim platit dva roky výpovědní lhůtu by bylo tango pro mou peněženku a že nosím vše po kapsách..

Vytáčí mě, jak mě naprosto ignoruje instruktorka v autoškola. Však mě nevadí, že jsem tři týdny neseděla za volantem a s tímto půjdu možná za další dva týdny, až se rozhodne mi odepsat k závěrečkám, při kterých jakmile neobliknu každou veverku na kraji silnice vyletím... Mám chuť jim to tam jít sbourat, ale pak si na mě zasedne u zkoušek a co pak.

A další věc, co mě neskutečně vytáčí, je práce. Bože to v tomto kraji nemůže být normální zaměstnání, při kterým bych nepotřebovala mít pět let praxi?! Vzhledem k tomu, že si celý program financuji sama bych si ráda něco ušetřila, ať se tu nezadlužím k částce po který bych mohla žádat o osobní bankrot..

Ale ať nejsme jen negativní, reference se postupně scházejí, video se stále netočí a výpis z rejstříku je čistý jak dětská prdelka. Halelujah! Taky jsem si začala psát s pár děvčaty, které se také chystají po novém roce odletět, tak mám s kým alespoň sdílet nadšení, ke kterému vlastně ani jedna nemáme důvod, neboť nemáme rodinu :D 

S tímto negativním přístupem se loučím, jdu si užít víkend v posteli a v pondělí se vyhrabu a začnu řešit zbytek a hlavně směřovat myšlenky jinam, než k touze zabít svou instruktorku sekerou po hlavě, zatímco bude sedat do auta... 

Pohovor v CA

Tak, konečně jsem se dokopala, překonala strach, a vyrazila do agentury na pohovor. Budovu jsem našla docela snadno pomocí GPS v mobilu a otáčení se dokola, abych pochopila směr šipky. Co si budeme nalhávat. Nohy se mi klepaly, tváře hořely, v krku mi vyschlo a ani milá paní na recepci, která mi řekla patro nepomohla. Vyšlápla jsem si tedy schody do třetího patra a zazvonila. Tak to se mi otočil pro změnu žaludek.
Možná si říkáte, že jsem nervák. Ale mé pocity při maturitě byly jako z výletu. Oproti tomu tento pohovor byl pro mě peklo. Hlava mi jela na plné obrátky, diplom bych si dala za skvělé věty. Co diplom, rovnou bych si změnila rodný list! Ale zpátky do reality, to bylo pouze v mé hlavě. Dita je velmi milá slečna/paní. I když se usmívala, stejně jsem byla nervózní. Posadila jsem se a vyčkala. Dita vytáhla papíry a začaly jsme. Nejdřív se mě česky ptala co o programu vím, jestli mám otázky. Tak shrnula celý program, já si vybavila možná jednu otázku, kterou jsem si chtěla ujistit a jelikož jsem žádné další neměla, přešly jsme do angličtiny.
Co si budeme nalhávat, za mě katastrofa. Rozuměla jsem tedy vše, mluvila hezky, ale já byla tak nervózní, že jsem sotva vyplodila odpovědi. Nejvíc na tom zamrzí, že vím, že to umím líp. Hold nervozita je svi*ě. To i u maturity jsem si vedla 100x lépe a to jsem neměla tak milé téma jako v agentuře :D No, je to pro mě takové malé osobní zklamání, ale Dita nejspíš viděla, že za to může nervozita. Rozuměla jsem teda každou otázku a hodně mi pomáhala. Ptala se na základní věci. Něco o mě, mé hobby, o mojí rodině, jaké mám zkušenosti s dětmi, co jsem s dětmi dělala, co dělám právě teď (zda pracuji nebo studuji), jaká by měla být au-pair. Opravdu nic těžkého, o to hůř mi teď je :D Ale zvládla jsem to, prošla jsem a přišel na řadu psychotest. Test měl 170 otázek a skládal se z otázky a tří odpovědí, z čehož jedna byla otazník, jako že nevím co vybrat. Netuším, co jim to o mě řekne. Protože opravdu nevím, zda bych byla raději vynálezce, nebo architekt. Jestli bych raději řešila herní strategii, nebo zkoušela nový vynález.. Ale budiž, asi ví, co v té Americe dělají. Tak jen doufám, že projdu a nebude vadit, že bych raději zkoušela nový vynález místo nějakého fotbalu.
Ani ne po hodince jsem se tedy s Ditou rozloučila, vzala si nějaké papíry co mi dala, které mě zabavily po cestě domů, a šla jsem. Spadlo to ze mě asi až v autobuse, chvílemi jsem chtěla omlátit hlavu o sklo, ale protože jsem seděla úplně vepředu (viz fotka) tak by to nebyl dobrý nápad. 
Teď už jen dokončit přihlášku a nechat si jí ověřit :)

Něco o mě

Na úvod bych se chtěla představit. Jmenuji se Kristýna, je mi 21 a tento blog, jak už název vypovídá, bude o mé cestě do světa. Zakládám ho nejen pro mé přátele a rodinu, ale také pro všechny, kteří rádi čtou osudy druhých a také pro sebe, abych za pár let, až se ohlédnu za svým životem, mohla otevřít flašku vína, které nepiju, pročíst svůj blog a zavzpomínat. 
Rozhodla jsem se odcestovat s agenturou CA, která spolupracuje s APIA. Amerika nebyla mým snem od malička, ale škola se chýlila ke konci a já přemýšlela, co dál. Mám ráda děti, takže to byla jasná volba. Zapojit se do pracovního procesu v našem perfektním státě mě ještě neláká. 
Tak doufám, že se vám tu bude líbit.