Už dva týdny čekám na tátu, potřebuji zajít do t-mobile, nebo mi prodlouží paušál, což se mi opravdu nehodí. Pak jim platit dva roky výpovědní lhůtu by bylo tango pro mou peněženku a že nosím vše po kapsách..
Vytáčí mě, jak mě naprosto ignoruje instruktorka v autoškola. Však mě nevadí, že jsem tři týdny neseděla za volantem a s tímto půjdu možná za další dva týdny, až se rozhodne mi odepsat k závěrečkám, při kterých jakmile neobliknu každou veverku na kraji silnice vyletím... Mám chuť jim to tam jít sbourat, ale pak si na mě zasedne u zkoušek a co pak.
A další věc, co mě neskutečně vytáčí, je práce. Bože to v tomto kraji nemůže být normální zaměstnání, při kterým bych nepotřebovala mít pět let praxi?! Vzhledem k tomu, že si celý program financuji sama bych si ráda něco ušetřila, ať se tu nezadlužím k částce po který bych mohla žádat o osobní bankrot..
Ale ať nejsme jen negativní, reference se postupně scházejí, video se stále netočí a výpis z rejstříku je čistý jak dětská prdelka. Halelujah! Taky jsem si začala psát s pár děvčaty, které se také chystají po novém roce odletět, tak mám s kým alespoň sdílet nadšení, ke kterému vlastně ani jedna nemáme důvod, neboť nemáme rodinu :D
S tímto negativním přístupem se loučím, jdu si užít víkend v posteli a v pondělí se vyhrabu a začnu řešit zbytek a hlavně směřovat myšlenky jinam, než k touze zabít svou instruktorku sekerou po hlavě, zatímco bude sedat do auta...
Žádné komentáře:
Okomentovat