Ledovce se hýbají

Nevím jak ty na severním pólu, ale ty moje určitě. Dneska se mi ráčila madam instruktorka ozvat, poté co jsem rozpoutala v autoškole mezinárodní konflikt. V úterý jdu po více než měsíci k závěrečkám! *zatleská si* Takže si zaplatím takovou dražší jízdu, při které si snad něco připomenu, než mi komisař řekne: ,,Proboha otočte to, než mě zabijete a zkusíte to jindy s někým více odvážným".

Taky sem dopsala dopis pro rodinu, ale ještě jsem ho nenahrála. Přemýšlím, jestli ho nemám nechat překontrolovat někým anglicky zdatnějším, nebo to tam nahrát ať vidí, jak šikovná jsem :D Reference mi ještě neověřili. Trochu mě to zneklidňuje, jelikož tu první ověřili hned druhý den :D

Proboha nemám video! Celé týdny nadávám, jak mi autoškola brzdí mou přihlášku a už to vidím. Nakonec mi bude chybět jen to video! :D Furt nemám představu, takže nakonec stejně skončím jen naplácnutá na zdi a půl dne budu nahrávat minutu a půl monologu, do kterého další půl den budu nahrávat dva obrázky.. A druhý den budu zmenšovat kvalitu videa. A pak zjistím, že to je hrůza a půjdu natáčet znova.. Jo, měla bych začít...

Jinak trpím poněkud neklidem, protože mé drahé budoucí spolucestovatelky jsou týden v matchingu a nikdo se jim neozval. Je to těžké, prostě jsou moc skvělé a rodiny se bojí, že si je nezaslouží :( 

Zatím u mě není moc o čem psát, to víte, příprava přihlášky je nuda a naprostá bezmoc, protože nic nezmůžete, když čekáte na kus papíru s razítkem od komisaře... Ale jak říká můj táta, je to osud, kdybych to měla hotové dřív, spadlo by se mnou letadlo a přesně proto se ze mě stal mistr světa v čekání :D Někdy ta rodinná podpora stojí za to :)