Já vím, dlouho jsem nepsala, ale cestovní měsíc jsem více méně trávila bez notebooku. Během pár dní postupně vydám sérii článku Na cestě z Ameriky, kde budu popisovat mé radosti a strasti v takzvaném cestovním měsíci. Naposled jsem se rozloučila před cestou na letiště, v New Yorku.
Loučení bylo těžké. Nejdřív se to zdálo v pohodě, děti moc nevnímali, že přijíždí velký černý SUV, které vypadá jako pohřebák. Ale pak jsem začala nosit kufry k autu a to už za mnou oba běželi. Rozloučili jsme se. Bylo to těžší, než jsem si myslela. Parker nechtěl, abych odjížděla, chtěl jen se mnou a ptal se, zda se po víkendu vrátím. Chudáček, myslel si, že jedu jen na dovolenou. Oba mě objímali a pusinkovali a mávali dokud jsem nezmizela za zatáčkou. Řidič mi podal kapesníky a já v tichosti opouštěla Bronxville, vesnici, ve které jsem trávila rok svého života.
Let probíhal v pořádku. Prošla jsem v pořádku, nicméně mi kontrolovali jak personal item, tak příruční zavazadlo. Zřejmě kvůli proteinu, co jsem sebou táhla. V San Diegu jsem si převzala velký kufr a unavená pokračovala domů. Otevřela jsem dveře, ucítila známý psí puch :D Byla jsem doma. Šla jsem spát, byla jsem hrozně utahaná, za celý let jsem nezavřela oko.
Ráno mě probudily známé hlasy a já vesele hodila na sebe oblečení a šla pozdravit svoje miláčky. Zda mě poznali, to nikdo neví a asi se to nikdy nedozvíme. Nicméně Owen se ke mně měl a pořád se mazlil a objímal, hřálo mě to u srdíčka. Rachel odjela do práce a já trávila den s kluky a Norou, jejich au pair. No nebudu popisovat, co jsme dělali, neboť skoro nic, ale pro mě to bylo všechno. Objímat a pusinkovat moje né-už-miminečka bylo to jediné, co jsem chtěla. Odpoledne přijela Rachel a já se cítila, jako bych nikdy neodjela. Druhý den ráno, brzy ráno, jsem odvezla Rachel a Jaxsona na letiště. Letěli na pohřeb HD táty do Alabamy a já a Nora jsme měli na starost kluky.
Týden utekl jako voda a už byli zpátky. Během toho týdne jsme chodili s dětmi do parku, já je rozmazlovala :D Ethan se už od druhého dne začal také tulit, ale on je všeobecně méně mazlivý. To Owie ten by se mazlil pořád :) Bylo to krásný, ale byla jsem ráda, že je Rachel zpátky a budeme moci trávit nějaký ten čas společně.
Nebudu Vás moc nudit tím, co jsme dělali, neboť se to neliší od každodenního au pair života, ale já byla nejšťastnější člověk na světě. O víkendu jsme byli venku, na večeři, koukali na film, já a Jaxson jsme šli do kina na snídani a na Krásku a zvíře, byli jsme na výletě, jedli wafle každý den, koukali na Moan :D a bylo mi taaak krásně. Cítila jsem se, jakoby se rok v New Yorku nikdy neodehrál a já neopustila domov. Ale ty necelé dva týdny utekly jak blázen a já se opět loučila se San Diegem. Brzy ráno v úterý 21. března, mě Rachel vezla na letiště a přede mnou byl šestihodinový let na Maui, Hawaii. Bylo mi smutno, ale nebrečela jsem. Přišla jsem na to, že pokaždé, když je navštívím, budu muset poté letět prvně na Hawaii, abych nebrečela :D
Příští článek o Maui už bude rozdělený a obsáhlejší. Byla to jedna z nejlepších dovolených v mém životě!
Žádné komentáře:
Okomentovat