Ráno
27. března jsem si ještě pobíhala po pokoji, balila a kolem desáté přijel z práce Bob, který mě bral na letiště. Rozloučili jsme se, poděkovala jsem mu za pohostinnost a šla čekat do fronty na security, neboť šetřím stromy a check in jsem si dělala přes mobil. Chvíli jsem měla docela zástavu srdce, neboť mi můj boarding pass ukazoval z nějakého důvodu datum 28. Nevím proč, ale naštěstí jsem prošla v pořádku. Na Hawaii je plusem to, že se tam všichni usmívají a člověk nemá pocit, že prochází kontrolou haha. Prošla jsem dál, bez extra kontroly zavazadla prošla do haly a šla si koupit kafe a najíst se do Burger Kinga. Poté jsem se dočkala svého 40 minutového letu na Kauai.
 |
| Moana :D |
Let utekl rychle a už jsem vylezla z letadla ven. Na teplou facku jsem už byla zvyklá. Neměla jsem velký kufr a tak jsem rovnou psala Honzovi, u kterého jsem měla bývat a měla jsem od něj auto přes Turo, že jsem tu. Docela rychle jsem ho poznala, skočili jsme do banky, abych mu mohla zaplatit za pronájem pokoje a jelo se domů. Rychle mi to tam ukázal, já si trochu odpočinula a už jsem se rozhodla jet na výlet. V letadle jsem dostala takovou velkou mapu, tak jsem si vybrala nějaký blízký bod -
Wailua Falls. Skočila jsem do svého autíčka, nastavila GPS a vyrazila. Asi za půl hodinky jsem byla tam, cesta byla po dlouhé silnici, která těmi vodopády končila. Tak jsem zaparkovala a šla se podívat. Udělala jsem pár fotek a jen tak zamilovaně si prohlížela vodopád :D Já mám pro ně hroznou slabost. Samozřejmě, byl to známý vodopád a tak postrádal to osamocené kouzlo, které měly ty vodopády na hiku s Bobem a spol. Po cestě zpátky jsem si všimla, že ona osudná nálepka na zadku auta, je prošlá. Já mám ráda věci v pořádku a nechtělo se mi jezdit s propadlou kontrolou, tak to musel Honzin zařídit :D
 |
| Wailua Falls |
Stavila jsem se na nákup a další obíhačky a jela jsem zpět. Po návratu "domů" jsem si odpočala, pokecala s Honzou a vyrazili jsme se podívat někam. Už jsem zapomněla kam to bylo, tak se podívejte na fotky :D Trochu jsme se prošli a jeli domů. Dali si české pívo, pokecali a šli navštívit pana Milana, který mi později nabízel sňatek a zelenou kartu :D Panu Milanovi bylo 69 :D Ale šla jsem spát, čekalo mě brzké vstávání, protože jsem chtěla platnou kontrolu na autě a pak jsem měla naplánovaný výlet.
Bohužel můj ranní plán nevyšel, jak měl.
Bylo úterý 28. V servisech buď nebyli včas, nebo byla potřeba se objednat atd. No v autě s neplatnou kontrolou bezpečnosti jsem jezdit nechtěla, tak mi půjčil na můj výlet jiné auto. Radost jsem z toho neměla, protože jsem platila přes Turo ne zrovna levné pojištění a více méně zbytečně. Hodila jsem to za hlavu, vzala si jiné auto a vyrazila do prvního cíle -
Kalalau trail. Tento trail je 11 mil tam a 11 zpátky, lidé to chodí přes noc a kempují tam. Já však šla pouze první dvě míle k pláži. A stálo to opravdu za to. Zaparkovala jsem auto a na začátku byla cesta přeplněná lidmi. Prvních asi 500 metrů šlo/šplhalo do prudkého kopce a tam to mnozí vzdali, především rodiny s dětmi. Výhled byl dech beroucí už tam. Někteří, včetně mě, však pokračovali dál. Jakmile člověk překonal prvních 500 metrů, už to bylo více méně vyrovnané. Z kopce do kopce a zpátky.. Výhled byl po celou dobu nádherný. Člověk si přišel jak v Jurském parku. Po cestě jsem potkala pár lidí, ale s nikým jsem se nezapovídala. Nepamatuji si už, jak dlouho jsem šla, ale došla jsem na onu pláž, která byl plná turistů. Jak jsem se tam od jistého páru dozvěděla, v létě bývá mnohem větší, ale v zimě je schovaná pod vysokými vlnami. No, koupat jsem se stejně nechtěla.
Dala jsem si svačinku a vyrazila zase zpátky. Neměla jsem sílu pokračovat další dvě míle k vodopádům, odkud pak už je potřeba povolení. Asi je to nebezpečné či co :D Šla jsem zpátky. Cesta to byla snad náročnější, než dolů. Ale s tím se dalo počítat. Nerada chodím z kopce, vždy se mi klepou kolena když hodinu našlapuji jak idiot :D Když jsem došla dolů, potkala jsem už mnohem více lidí. Před posledním sestupem jsem potkala dalšího solo turistu. Zakecali jsme se, zatímco on vydýchával ten hrozný kopec a pak mi navrhl, jestli nechci jít ještě jednou s ním :D Tak jsem poděkovala, ale podruhé už jsem si to dávat nechtěla. A pokračovala jsem dolů až na pláž, po které jsem se prošla. Po cestě k autu jsem se stavila u
Wet Cave, kam byl vstup zakázán. Pofotila a už jsem pokračovala dál. Cesta byla teda šílená. Na spoustě míst jen jeden pruh a auta se střídala, ale člověk alespoň viděl, ne jako na Maui, kde se troubilo, aby nikdo nejel :D
Můj cíl byl cesta a vše, co bylo okolo ní. Stavila jsem se v
Dry Cave, na pláži, Queen's bath, kde to bylo teda nádherné, až jsem dojela k majáku -
Kilauea Lighthouse. Zaplatila jsem 5 babek vstup a prošla si to tam. Pokoukala z dalekohledů a na moment jsem se cítila zpátky v San Diegu. Bylo tam nádherně, ptáci a podobní mě moc nezajímali, nicméně jsem se z dalekohledů podívala. Už jsem začínala být unavená, tak jsem se vydala domů. Doma se mě Honzin ptal, zda jdu s ním a jeho kamarádem a dětmi na pláž nebo bazén, nevím, ale byla jsem unavená a tak jsem nešla. Po chvíli relaxu v posteli jsem se cítila lenivě a tak jsem vzala již své auto s novou nálepkou a vyrazila na druhé nejnavštěvovanější místo Kauai -
Spouting Horn. Koukala jsem na západ slunce a vyrazila zpátky. Doma jsem si dala sprchu a Honzin se pak ptal, jestli nejdeme k jeho kamarádovi na pívo. Tak jsme šli. Dostala jsem tam spoustu tipů a rad kam se jít podívat. Tolik češtiny jsem kolem sebe neměla za celé dva roky :D Pokecali jsme a kolem půlnoci už šli domů. Byla jsem po celém dni opravdu unavená.
 |
| Queen's Bath |
 |
| Queen's Bath |
 |
| Queen's Bath |
 |
| Kilauea Lighthouse |
 |
| Kilauea Lighthouse |
 |
| Kilauea Lighthouse |
 |
| Spouting Horn |
 |
| Spouting Horn |
 |
| Spouting Horn |
Žádné komentáře:
Okomentovat