O překrásném týdnu s mou bankou a Halloween

Halloween průvod respektivě stop :D

Můj pracovní týden ubíhal stejně, jako každý jiný. Pracovala jsem více či méně, poctivě chodila na kickboxing a naučila se vařit čočku tak, aby mi chutnala. Hurá. Jím hodně kokinek, neboť Halloween je všude a my jsme byly na párty lol. Nicméně se mi stala taková událost s bankou.
V pondělí ráno nahraji šek, zaženu chudobu a jedu na nákup, kam mě HM poslala. Vesele si nakoupím vše na co mám chuť a to, co mi HM napsala na seznam. Dojedu domů a koukám na účet, kolik jsem vlastně platila. Nu a tu vidím, že mám odečtené peníze za nějaký internet nákup. Tak bloumám myslí, jestli jsem o víkendu něco nenakupovala, jak bývá zvykem. Ale na nic si nevzpomínám. Tak zadám do googlu, kde že jsem to údajně nakupovala. Samozřejmě, jsem to nebyla já.
Tak volám do banky. Jednoduchá věc. Chci zablokovat kartu a vrátit peníze za internetový podvod. Volám a narážím na první překážku. Datum narození. Milá paní mi při založení účtu přehodila den a měsíc narození. No dobrá, stane se. Pán na druhé straně mi řekne, ať to opravím. Ok, slibuji že opravím. Pán mi zablokuje kartu, zeptá se která transakce nebyla má, pošle žádost na novou a beru to celé za uzavřené.
Úterý, středa přijde nová karta.. Čtvrtek peníze furt nikde.. Pátek už ztrácím trpělivost a volám. Opět narážím na neprůstřelnou zeď a to je mé datum narození. Velice nepříjemná paní číslo dvě mi objasňuje, že dokud si to neopravím, nikdo se se mnou bavit nebude. Posílá mě na 25 mil vzdálenou pobočku přes řeky a pole a hodinu a půl cesty s traffic, jak to v New Yorku bývá. Tak jí vysvětluji, že nemám čas strávit tři hodiny v autě rychlostí 10 mil za hodinu, kvůli tomu, že někdo otočil evropský formát. Ne, nebaví se se mnou. Píča, pomyslím si a pokládám jí to. Velice nespokojeně po vzoru českých důchodců, píšu stížnost na facebook.
Ozývá se mi Bill, zaměstnanec číslo 3. Bill mi nabídne velice atraktivní možnost, odeslat kopii mého řidičáku spolu s vytisknutým formulářem s žádostí o změnu data, faxem. Vesele přijímám a jdu spát klidněji s tím, že v pondělí se o to postarám.
V sobotu mám chuť utrácet a řeknu si, že pojedu do většího mallu, který je mnohem dál od mého baráku. Tak tam dojedu a jdu do Staples koupit krabici, neboť plánuji poslat pár věcí co už nenosím s pár kusy oblečení pro synovce, do ČR. Vyberu krabici, vystojím frontu, platím. Karta odmítnuta. Aha. Možná musím dát že to je US visa a ne Debit visa nebo co mi to tam nabízí. Karta odmítnuta. Jelikož má hotovost činí dva dolary a krabice stála 4 a půl, Nechávám krabici a odcházím. Nasraná, volám do banky. Paní číslo 4 se ani neobtěžuje se mnou mluvit, jelikož si uprostřed obchoďáku nepamatuji svoje SSN. Ok, jedu domů. Neskutečná traffic, cesta mi zabírá skoro půl hodiny. Jsem doma, volám.

Nejoblíbenější dekorace :D

Paní číslo 5 chápe mé rozhořčení a mou novou kartu mi odblokovat nedokáže, neboť překážka s datumem narození stojí v cestě. Tiká mi oko. Má hotovost činí 2 dolary. Nevím co dál. Nabídne mi, že když odfaxuji formulář dnes, postará se o to. Ok, snažím se, ale nejde mi to, tak čekám na HD. Ten to odfaxuje a tak volám zpátky. Pán číslo 6 mi oznámí, že paní číslo 5 již není v práci a on s tím nemůže nic dělat. Již velice nepříjemným tónem se ho ptám, jestli je na nižší funkci, když nemůže udělat něco, co paní číslo 5 na stejné telefonní lince mohla.. Dozvídám se tunu výmluv. Chci mluvit s Billem. Bill není v práci o víkendu. Zavěsím a opět píšu na facebook.
Krátce poté se ozývá velice ale možná až moc milá paní číslo 7. Paní číslo 7 mi nabídne svůj osobní fax, kam obratem faxuji řidičák a formulář. O deset minut později mi volá, že to obdržela. Zatímco mi odblokovává kartu a vrací mi ukradnuté peníze, si povídáme. Všechno je spraveno a můžu jít spát. Děkuji jí jak blázen a ona se stejně tak aktivně omlouvá.
Hurá..

HM mě platila cash tento týden. I ten Ben vypadá nasraně
za to, co se mi přihodilo!

V pondělí byl Halloween. Peníze mi již přistáli na účtu a o den později, tedy dnes, jsou mi k dispozici, hurá znova. Ale zpátky k Halloweenu. Dostává se mi nabídky, že buď můžu nebo nemusím jít s nimi. Halloween mám ráda a loni mi to přeci uniklo, tak jdu. Ihned toho lituji. Schází se asi 5 rodin včetně nás a sousedů. Děti ve věku 2 až 10 let. Děti vesele běhají od baráku k baráku, křičí trick or treat a porovnávají si, kdo má víc sladkostí.. Všechny děti, až na jednoho. Můj host kid samozřejmě. Téměř pětiletý kluk se vozí v kočárku, zatímco dvouletí človíčci běhají po svých a koledují. Téměř pětiletý kluk zůstává pozadu od jeho kamarádů, protože by musel udělat krok pěšky, aby je stihl. Téměř pětiletý kluk stráví večer tím, že řve na rodiče ať si pohnou a že chodit nebude.. Nenápadně se přesouvám k sousedce, jejíž mladší děti vesele ťapkají a užívají si Halloween a zdálky poslouchám kvílení mého host kida.. Myslím si o tom svoje a je mi trapně za ně, když jim není..
O 15 minut později všechny děti už jsou někde totálně jinde a moje kiddo se rozhodne, že chce jít domů. HM mi povídá, že loni taky všechny ztratili. Nepovídej, říkám jí, to je velice zvláštní. Naštěstí nezaslechne ironii v mém hlase a já zmrzlá jak sobolí zadnice jdu domů, kde mrknu dětem na candy, umíchám salát a odebírám se do svého pokoje.
Ve svém pokoji plánuji výlet do papírového města na víkend přes Díkůvzdáním. Ujišťuji se, že budeme doma přes díkůvzdání. HD mi oznámí, že oni jedou k jeho bratrovi. Ptám se s jistou opatrností, jestli i já a on mi povídá, že předpokládali, že nebudu chtít jet, tak se mě neptali. V duchu jásám a slavím a na sms, že pokud chci, mohu samozřejmě jet odpovídám co nejklidnějším "tónem", že ráda zůstanu doma. Když přistane informace, že auto zůstává, už jen stěží skrývám svou radost a v hlavě spřádám plány na Díkůvzdání. Sice odjíždí ve středu ráno, ale pro mě to znamená středa až víkend nekonečné svobody. Třikrát hurá!