Druhá půlka Chicaga a podovolenkový týden

Přišel čtvrtek (desátého) a my jsme brzy vstali. No, zas tak brzy ne. Dali jsme si snídani a zavolali si Uber. Nechali se opět hodit do centra a vydali se na náš velký výlet. Stavili jsme se u fontány, která nestříkala vodu, opět u fazole, na hřišti jsme se nezastavili, neboť tam bylo mnohem více dětí, než v noci :D
Poté jsme se vydali procházkou kolem oceánu k Navy Pier, ke kterému se bohužel nedalo dostat lepší cestou, než to celé obejít. Už jsme byli pěkně unavení a já hladová. A kdo mě zná, tak ví, že jakmile mám hlad, moc příjemná nejsem :D Tak jsme se stavili na jídle, kde jsem tedy ve dvě odpoledne snídala vajíčka a brambory a Patryk si dal nakonec taky něco, ačkoliv byl v šetřícím módu.
S napucaným bříškem :D jsme s vydali na Navy Pier, kde toho moc k vidění nebylo, vzhledem k tomu, že už není léto. Ale bylo to hezké. No a tak jsme se rozhodli, projít se do Lincoln parku. Tak jsme šli podél pláže, povídali si o všem možném i nemožném. Viděli pána plavat v oceánu, ačkoliv byla zima jak blázen :D Došli jsme do toho Lincoln parku, procházíme se, potkáme ZOO zdarma, tak jsme samozřejmě zašli do ZOO. Byl tam jeden moc pohublý lev, kterého mě bylo moc líto. Tak jsem se ptala, proč je tak hubený a paní dobrovolnice mi říkala, že sami pořádně neví. Že je zdravý a jí, ale by měl jíst víc, ale je hrozně vybíravý. Tak snad nekecala :D Pak jsme hledali vlka, ale nenašli jsme ho. Nebo spíš nenašli jsme toho, kterého jsme hledali, jen jednoho spícího. Pak už se stmívalo a my byli unavení a tak jsme zavolali Uber a jeli zpátky do centra.
Prošli jsme některé obchody, při snaze najít něco, co nás zaujme, ale neměli jsme moc štěstí. Pak jsme byli dost unavení, ten den jsme nachodili necelých 14 mil, což je cca 22 kilometrů. Dojeli jsme domů a po chvíli jsme šli spát.
V pátek 11. jsme neměli nic moc v plánu. Ráno Chinatown, kde si Patryk chtěl dát něco k jídlu. Nejhorší na tom všem, byla ta příšerná zima. Bylo snad o deset stupňů méně, než ve čtvrtek. A tak jsme se schovávali do obchodů a do restaurace. Poté se naše cesty rozdělili. Den předtím mi totiž psala stará známá, že bydlí v Chicagu a jestli chci skočit na drink. A Patryk měl také nějaké rande. Tak jsem vzala Uber a jela. Má stará známá je Američanka, která v letech 2008 a 2009 nebo tak nějak, byla v Čr s partou dalších mladých Američánků a nějakou církví a chodili do škol a měli jsme s nimi konverzace v aj atd. No a tato jedna pro mě byla velice speciální :D Takže jsem samozřejmě byla natěšená a nervózní, protože jsme se neviděly snad 7 let. No ale bylo to super.
Čekala jsem na Brooke před barem/restaurací a šly jsme společně dovnitř. Dala jsem si pivo po 150 letech a tak nějak jsme kecaly o všem možném. O starých časech, o životě, o plánech do budoucna atd. Pak už ale nastal čas, kdy musela do práce, tak jsme se rozloučily a já se vydala zpátky přes most do Starbucks nabít telefon. Patryk byl furt s kamarádkami a já čekala na Viktorii, což je česká au pair, s kterou jsem měla jít také na pivo. Dala jsem si tedy v mekáči hranolky, nabíjela mobil ve Starbucks a čekala.
Když konečně přišla, trochu nám trvalo vybrat lokál, ale podařilo se. Tak jsem si dala za jeden den víc piv, než za celou dobu, co žiji v New Yorku :D Nejvtipnější na tom všem je, že já obecně říkám, že nepiji a ten den každý, komu jsem to řekla, musel vidět, jak měním bar od baru :D No ale bylo to fajn :) Dost jsem si to užila, ale už byl čas jít domů a Patryk už byl také doma a neměl klíč od našeho pokoje, tak byl v obýváku, což mu nevadilo, neboť tam byl pořád :D Ale přijela jsem domů a měla super pokec s uber řidičem a šla jsem brzo spát.
V sobotu 12. ráno jsme vstali, pobalili se, skočili do Starbucks a jelo se na letiště. Oba jsme byli dost unavení a moc jsme toho nenapovídali. Let proběhl fajn, na letišti jsem se najedla a letělo se. Dorazili jsme na letiště, vzali bus na nádraží a čekali na vlak. Tam jsme se rozdělili, neboť bylo plno, já si sedla teda a on stál a najednou už tam nebyl :D Doma samozřejmě 4 dospělí, ale nikdo si nenašel 10 minut, aby pro mě dojel, tak jsem jela jako naprostej idiot taxíkem. Netřeba komentovat..  Po chvíli relaxu a naštvané nálady, mě vyzvedla Mirka a jely jsme do kina na film. Na nějaký Halloween film. Komedie. Bylo to vtipný a před tím jsme se vlastně stavili ještě na pivo a tímto jsem pokořila svůj rekord v počtu piv za jeden víkend za posledních dejme tomu 5 let :D  Po filmu mě hodila domů, šla jsem spát a byla šťastná, že zítra nejdu do práce.
V neděli 13. jsme s Mirkou jely na shopping, sehnat poslední dárek do krabice, kterou jsem odesílala do čech na Vánoce. Je mi jasné, že to bude spíš k Valentýnu, neboť to šlo přes poláky, ale nevadí :D A to bylo vše.
Následující týden byla opět práce, práce a práce. Odvezla jsem krabici k polákům a modlím se, ať dorazí. Chodila jsem poctivě na kickboxing a Christině mě štve čím dál víc. Kecám, zbožňuji jí :D Je jasné, že jsem jí chyběla  v době mé dovolené :D Ve středu jsem s Mirkou a Julii šla na pivo u nás na vesnici a objevily jsme TOČENOU Plzeň u nás v dědině!! No ideálinda. Hrály jsme hru Never have I ever, kterou jsme našly mezi deskovými hrami a tak nás těch pár piv pěkně nakoplo. Ale jak je v Americe zvykem, zavírá se brzy a tady to platilo dvakrát tolik a v 10 jsme dostaly poslední pivo a šly domů. Pak jsem zas celá šťastná šla na kickbox ve čtvrtek a v pátek makala jak kůň a pak jsme šly s Mirkou na Fantastická zvířata a kde je najít.

O víkendu jsem jela na výlet, ale o tom si povíme v příštím článku. O sněhových závějích, městě, které neexistuje a hiking potmě! Poslední dobou se toho děje a bude dít tolik, že vůbec nestíhám. Jo řekla jsem už, že mám letenku do  San Diega na konci svého au pair pobytu? :D Jestli jo, tak to říkám znova ♥ Devátého března letím do SD!! Hurá :)