Párty, Vánoce, papírování a tak nějak

Proč každý článek musí mít nadpis?...

Naposled jsem psala před dvěma týdny, to to uteklo. V týdnu po 13. prosinci se nic moc nedělo. Jela jsem na český konzulát pro český výpis z rejstříku, byla jsem s dětmi na trampolínách a spálila dvakrát tolik kalorií, jako na kickboxu, takže jsem se necítila blbě, když jsem ve čtvrtek kvůli tomu konzulátu nemohla.

V pátek 16. jsme měli vánoční párty. Vůbec se mi nechtělo a podle toho to také dopadlo. Byla jsem jak babysitter pro holky, hlavně Mirku teda, která se zprasila vodkou a tequilou a nic si nepamatuje. Ale bylo to fajn. Začaly jsme tady u nás v Bronxvillu a pak vzaly Uber do vedlejší vesnice do baru hned naproti kickboxu. Když jsem ve 3 ráno dorazila domů, NĚKDO mi zamkl dveře. U nás se neotvírá klíčem, ale kódem, ale ten někdo mi zamkl na klíč, který samozřejmě nemám. Oba HP vypnutý mobily, žádný dveře otevřený a venku začalo sněžit. Mobil vybitej. Ještě jsem byla střízlivá a tak jsem mrzla jak blázen. Když jsem se po půl hodině dozvonila, HM se mi omluvila a šla jsem spát a mám pocit, že jsem byla zmrzlá ještě další tři hodiny, neboť jsem se furt budila zimou.

Celou sobotu jsem byla doma a v neděli už Mirce bylo lépe (mám úplné dejavu lol neboť to tak s ní je vždy) a jely sme ještě s Shelby na nákupy. Sháněly jsme ošklivý svetr a také české víno avšak neúspěšně.  Poté jsme dojely do kina koupit vouchery pro naše host rodiče jako dárek a jelo se domů.

Týden docela utíkal.

V pondělí Legoland s dětmi, v úterý kickbox, ve středu zase trampolíny s dětmi a také jsem jela k zubaři, fakt super takhle ke konci pobytu v Americe, večer jsem proto šla na pivo s holkama a byl to skvělý večer. Poznaly jsme nové lidi a byla sranda. 

Ve čtvrtek jsem vstala a moc se mi nechtělo po předešlé noci, ale vstala jsem před sedmou!! což nechápu dodnes a po dvou hodinách ležení jsem se rozmyslela, že na kickbox přeci jen půjdu. Bylo nás tam snad 6 jen a byla to skvělá hodina. Christine po mně hodila rukavici a kdo někdy dostal do hlavy boxerskou rukavicí tak chápe, že sem jí to nemohla odpustit a zmeškala jsem jedno celé kolo tím, že jsem se jí to snažila vrátit. Jinak jen práce práce a práce. Taky sme v týdnu sehnaly to české víno konečně a tím byly Vánoce uzavřený.

V pátek poslední pracovní den. Přišla Mirka na pivo, ale moji HP furt nikde. Tak píšu, kdy příjdou, že chci pivo a HD ať si dám, že jsou jen u sousedů a kdyby něco, budou doma. Tak sme koukaly na Camp Rock 2 a pily pivo. Pak šla Mirka domů. 

V sobotu na Christmas Eve jsme měly koupené lístky do kina na Passengers. Jenže Mirky host rodiče se rozhodli, že jí nechají pracovat místo naplánovaného rána, pro jistotu celý den, tak jsem vyzvedla Shelby a jely jsme jen my dvě. Film naprosto skvělý a klidně si ho pustím znova, až bude na Amazonu. Poté jsem se válela, šla do cvs koupit s Mirkou balicí papír, když konečně byla propuštěna a pomáhala mi balit dárky a koukaly jsme na Frozen, pak ale už zas musela do práce, chudák a tak jsem koukala sama a pila zbytek piv, co nám zbyl v garáži. V noci sem odnesla dárky pod strom a šla spát.

V neděli jsem vstala nechutně brzo, dřív než děti. V sedm jsem sešla do kuchyně na obří kafe. Pak se rozbalovaly dárky, což mě trochu zklamalo, bo já si na tom dala tolik záležet a oni se ani nedokázali shodnout, kdo z nich mi dárek sežene, takže ho nakonec nesehnal ani jeden. Tak čekám, jestli mi ho teda dodají nebo to promlčí. Celý den jsem si smskovala s Rachel a posílala mi fotky kluků a co dostali a jak si hrají a já se cítila alespoň trochu jako s rodinou, byť jen přes sms s ní :) Nic se mi nechtělo. Jen jsem seděla u sebe v pokoji, koukala na Netflix, psala s Rachel a jedla a pila :D A najednou bylo hodně hodin a tak jsem šla do postele číst si knížku, kterou jsme si poctivě v appstoru koupila a v jedenáct jsem vytuhla.

Ráno dnes, tedy v pondělí, jsem začínala až v 9. Vstala jsem a hned jsem zamířila pro kafe. Má práce spočívala v tom sedět a nic nedělat, neboť všichni jsou doma a děti samozřejmě nulový zájem o nějakou au pair. Plus je tu strejda Andrew. Po necelých třech hodinách sezení, čtení knížky v mobilu a čtyřech vypitých kávách jsem byla propuštěna. Jela jsem na poštu, která byla zavřená, tak jsem se zas vrátila domů a koukala na Netflix. Mirka je alkáč a klasicky den po párty nepoužitelná, tak jsme nikam nešly (já jsem s nimi pít nešla, neboť můj účet se skládal do dnešního rána ze 2 dolarů :D )

V týdnu se unudím k smrti, jestli budu pracovat tímto tempem. Ale zítra mám jen kickbox a zbytek dne volno, ani práci, tak hurá :D 

Jak mi tikají hodiny

A nemyslím ty mateřské, ale ty au pair života. Je mi z toho smutno. Au paiřina mě samozřejmě už nebaví, ale ten život tady ano. Bude mi tak moc chybět kickbox a moji au pair i ne au pair kamarádi... Deprese lvl 3 :D  Nicméně jsme tu proto, abychom si pověděli o mých dnech.
Minulý článek jsem psala v sobotu, kterou jsem trávila doma u filmů a tak. Netflix a chill znáte to. V neděli Mirce ale už bylo lépe. Nabraly jsme Riru a vyrazily do Tuckahoe na nějakou zimní párty pro děti, kde mimo jiné byl Edvin se svou tancovačkou. Byli roztomilí haha. Daly sme si něco dobrého na zub, svezly se v kočáře, viděly Santu a řekly mu naše přání a šly domů. Pak jsem si ještě jela pro zdravotní mekáč a jela odpočívat k Tv a chystat se na budoucí pracovní týden.
Můj pracovní týden utíkal samozřejmě, jako voda. Už to frčí tak rychle, že vůbec nestíhám. Udála se spousta milých i nemilých věcí.
Mezi ty nemilé musím říct, že jsem se dozvěděla, že Edvin byl vyhozen a už nebude mým trenérem. Dost nás to všechny zasáhlo, ale znáte to, někteří lidé mají problém, když jsou jiní upřímní a asi se někomu nelíbilo, co řekl.. Whatever..  Děcka měla poslední týden školy, tak jsem si to užívala haha. Playroom máme furt rozkopanou a tak si děcka hrají nahoře a taky sledují víc Tv, což mám už na párku, neboť za chvíli odjíždím a když to tak je ok pro rodiče, tak co bych se rozčilovala. Malá pořád inhalovala svou medicínku, ale už to bylo lepší.
Někde v půlce týdne jsme šli na jedno do hospody, což vypadalo velice vtipně, neboť já i Mirka jsme jely auty, která si naši HP vyzvedli. Asi taková au pair Bronxville klasika. Jelikož Mirka je hrozná kámoška a vykašlala se na mě s polévkou z Panera Bread, kamarád Alex z minulého týdne mi  přinesl polívku až do baru. Nicméně po chvíli odešel a tak jsme zbyly jen já, Mirka a Shelby a plná hospoda lidí.
V pátek HM odjela do Bostonu a večer přišla Mirka. Pekly sme perníčky a linecký a vypilo se dost piv. Mirka odcházela vesele domů haha. Pečení byla sranda, ale nějak mi ty "ihned měkké" perníky nechtějí změknout :D  HD byl chudák bez nálady nějak a tak odmítl i pivo a dal si whiskey a koukal na film :D

Oproti tomu sobota, sobota byla velká. Ráno jsme s Mirkou a Shelby jely na nákupy, docela dost jsme toho pokoupily a tak mi už zbývají jen host rodičové. Nicméně, jsme si to dost užívaly. Poslouchaly písničky, kdyby nás někdo viděl, řekne si, že máme něco v krvi :D Ale nevadí. Poté jsme jely k nám do Bronxville, kde si holky koupily flašku vodky, jelikož večer měl Edvin a jeho kluci vystoupení v jednom asi půl hodiny vzdáleném městečku. Já tam jela s Christine a jejími kamarádkami autem a Mirka s Shelby jely jako má podpora, kdyby se mi to tam s těmi neznámými lidmi nelíbilo haha. Ale jely busem, ve kterém vyzunkly flašku vodky s fantou a přišly veselé jak dva grepy.
Nicméně, já jsem byla vyzvednuta dámským tažením asi kolem třičtvrtě na 10. Není nic lepšího, než jet s kuřáky, co kouří v autě, tak mi slzela očička a otravovalo mě to jakožto odnaučeného kuřáka snad ještě víc, než nekuřáky haha. Přijely jsme do klubu, zaplatily 10 babek vstup, což je něco hrozného :D A už jsme se zdravili všichni se všema. Christine mi představovala některé lidi, někoho si pamatuji, někoho ne. Edvina jsem samozřejmě objala s tím, že mi chybí. No a už se začalo pít. Po chvíli dorazila Mirka a Shelby. Jelikož konverzace vázla, tak jsem víc pila, abych zaměstnala ruce a brzy už mi bylo hej. Poznávala jsem furt nové lidi, Christine představila holkám holky, nebo sama sebe holkám, už nevím, ona je prostě moc, nestíhám jí :D Dokonce si shodila drink a svedla to na mě, tak jsem jí koupila novej i když přísahám, že to byla její chyba.
Kolem 11 už začala show a kluci byli skvělí! Skvěle zpívali, tancovali a celkově vytvářeli super atmosféru. Přijela Rita, která nepila, protože řídila. Všichni jsme tancovali a užívali si to. Já jsem si na frajerku rozdávala svou kartu, když jsem posílala lidi, aby mi koupili drink. Někdy mi přistál drink i bez karty. Nemyslete si, že jsem to dávala cizím lidem, myslím třeba Ritě nebo Christine.
Když skončila show, Edvin byl dj nebo jak se tomu říká dnes a hrál opravdu skvěle. To už jsem jako byla dost veselá a upřímně dost ignorovala všechny a prostě jen tancovala s tím, kdo se mi dostal pod ruku. Musela jsem chodit s holkama na záchod, jako za starých časů, na cigáro a jednou jsem si dokonce potáhla taky :D Ale bylo to hnusný a už jsem měla dost v sobě.
Poznala jsem spoustu kluků, kdo mě zná, tak ví, že kopu za jiný tým, ale oni jsou prostě stejně skvělí. Nejvíc jsem tancovala s jedním klukem z Edvinovo skupiny, jmenuje se Toly a furt se zval na sleepover :D Ale byl dobrej, řádně jsem mu vysvětlila, že ne-e a pak už jsme tancovali bez toho.
Kolem třetí mě Christině donutila vypít ještě jeden drink a to už bylo fakt moc, tak jsem chtěla domů spinkat. Nejsem si jista jak se to odehrálo, ale najednou jsme byly v Uberu a jely domů. Doma šla se mnou nahoru, skočila si na záchod a jela pokračovat :D
Stala se spousta vtipných věcí, které si více či méně pamatuji, ale jelikož sem chodí moje máma, tak jí to nemůžu říct :D
V neděli jsem se samozřejmě vzbudila a následovala klasická kontrola mobil, peněženka, karty. Vše dobrý. Pak následoval pohled na účet, který nebyl nejhorší. Uber se volal z mého mobilu, což jsem určitě nemohla dělat já, ale jak ho odemkla, to netuším. Odpoledne jsme s holkama vyrazily do NYC, na České Vánoce. Bylo to docela ok, sněžilo bohužel. Holky si daly pivo, ale já raději ne-e . Už dost promrzlé jsme večer jely s Mirkou domů a já se vyhýbala HM, neboť se mi nechtělo povídat haha.
V pondělí mi dorazila kocovina. Nebo ani ne, ale já v neděli měla večer teplotu, asi z toho počasí a tak mi nebylo pořád dobře. Děcka doma, žádná škola, achjo. Ráno jsme šly k sousedům a odpoledne do krámu, kde jsem v grocery storu nechala skoro 250 dolarů. Tak píšu HD, jestli by mi mohl napsat šek na to, že jinak nemám na zaplacení kickboxu haha. Tak se mi vysmál, že to musel být velký nákup a řekl že samozřejmě. Pak mi ještě psal, jestli se můžou zdržet v city na večeři, já že jo a bylo to. Šla jsem do sprchy a tak. Večer zjišťuji, že už začínají pozvánky do Kanady, takže samozřejmě v prdeli vrtuli a už jsme googlili kde, kdy a jak to nejrychleji všechno oběhat.
V úterý, tedy dneska/včera, vstanu a vůbec se mi nechtělo na kickbox. Věděla jsem, že mi to dá Christine pěkně sežrat. Ale nakonec jsem se odhodlala jít haha. Příjdu a všechno v pohodě, žádné blbé narážky až na typický smích ve tváři při pozdravu. Jenže pak dorazila ještě jedna kolegyně, nepamatuji si její jméno, která se stavila na párty a ta samozřejmě, mě nešetřila. Takže jsem to zakřikla a už jsme se o tom veřejně bavily všechny tři haha. Christine se tam na mě snažila hodit před zraky všech nějaké její modřiny, co si udělala bůh ví kdy. A spoustu dalších věcí vytahovala. Hrozná ženská :D Já jí miluju ale vůbec jí nestíhám :D No pak jsem jela domů, kde jsem čekala na Mirku, až se vrátí a můžeme na policii.
Naše Bronxvillská policie je hrozně vtipná. Chtěla jsem otisky prstů na tu Kanadu, ať můžu poslat FBI žádost o otisky a vůbec nevěděl chudák. Nakonec mi to ale zařídil a jinej policajt, moc hezkej jak jsme se s Mirkou shodly, mi vzal otisky. Bordel jako prase z toho, ale umyl mi dokonce ruce :D Byli tam fakt starostliví haha a bylo to super. Pak pro obálku a odpoledne jsem trávila googlením. Zítra to skočím poslat na tu FBI a budu doufat, že to dorazí brzy. Pozvánka mi zatím nepřišla. Také jsem volala na český konzulát v New Yorku pro výpis z Čech a tam jdu ve čtvrtek ráno. Babysitter říkala, že je ok když dorazím trochu dýl, tak jsem ráda, neboť to budu mít pěkně těsné. Odpoledne jsme už jen měli playdate a já si dala večeři a teď sedím a koukám na ulici a na upíry. Jde na mě existenční krize, když už skoro končím, snažím se užívat každý okamžik, co mi ještě zbývá.

Plno práce a přípravy na cestovní měsíc

Jak už jsem minule řekla, ztratila jsem svůj Fitbit náramek a tak jsem si musela koupit nový. Koupila jsem si dražší lepší a jsem do něj úplně zamilovaná a doufám, že ho nikdy už neztratím. Nic jiného jsem si tu sobotu nekoupila. Byly jsme s Mirkou na spoustě míst, protože hledala boty na zimu a dárek pro HM k narozeninám. V Bath and Beyond jsem si vychutnala masážní křeslo, zatímco Mirka hledala present. Pak už jsme jely jen do Panery na polívčičku, na kterou jsem měla šílenou chuť a jelo se domů. Nic jsem nedělala, neboť sem byla unavená.
V neděli jsem tři hodiny pracovala, tak jsem děcka vzala do přírodovědeckého centra, kde zrovna měli výstavu vláčků, hodila je domů a šla koukat na telku. Nějak si nepamatuji, jestli jsem někam v neděli šla. Vlastně šla! Chtěly jsme s Mirkou využít náš groupon na bruslení, který jsme v minulé epizodě tak neopatrně koupily. Tak tam dojedeme a až po vstupu dovnitř nám docvakne, že ještě vlastně ten náš groupon neplatí, protože je poslední den svátků. Tak jsme chodily jen po obchoďácích a jely na další polívčičku do Panery a domů spát :D
Pracovní týden utíkal opět jako voda. Déšť nám vytopil playroom, která je ve sklepě, tak jsme tu měli celý týden nějaké opraváře atd. V pondělí nám budou sundávat jednu stěnu dolů a bude se stavět nová... Parádinda... Nevadí, Titanic jsme zažehnali, nebo spíš pracovníci a doufáme, že nebude pršet, než se ten barák dá dokupy. Mimo jiné holka mi onemocněla, tak jsem makala od nevidím do nevidím, neboť byla doma. Vzala jsem ji k doktorovi a dostali jsme antibiotika a inhalátor, takovou masku a medicínu, kterou musí dýchat každých 6 hodin zhruba po dobu 10-15 minut. Udržet tak dlouho masku na obličeji dvouletého dítěte, není lehká práce..
Mimo jiné jsem já sama nemocná. Kickboxing mě ve čtvrtek pěkně zřídil, neboť jsem nebyla úplně fit a dostala jsem fakt do těla. Cítím bolest ještě dnes. Ale stálo to za to. Byla to moje nejlepší hodina za celou mou kickbox kariéru a nemá to nic společného, že má oblíbená trenérka se rozhodla, si pro změnu vzít hodinu s námi a sharovali jsme spolu pytel :D Bylo to fakt super.
V pátek jsme šly na pivo. Já, Týnka a Mirka. Potkaly jsme tam osamoceného Alexe, tak jsme ho přizvaly k nám, hrát Never have I ever. Byl to super večer. Dokonce mi koupil večeři zhruba o půlnoci :D Měla jsem hrozný hlad! Domů jsem dorazila po třetí ráno.
Bohužel mé tělo je asi úplně neschopné a nedokázala jsem spát déle, než do zhuba čtvrt na osm.
Sobotní plán byl jasný. Ráno jsme měly s holkama lísky do kina, jenže Mirka, která měla řídit, neumí pít a tak jsem v rychlosti poprosila HD, jestli můžu mít jeho auto. Naštěstí se nikam nechystal, tak super. Film byl fajn. Po filmu jsme měly jet do Walmartu, trochu na shopping a večer mám bejbáč. Ale Mirka se zřejmě furt necítí naplno, tak jsem doma a píšu článek :D
Cestovní měsíc
Mimo jiné jsem se dost posunula v tom, jak budou vypadat mé poslední dny v Americe. 8. března mi končí rok, na devátého mám již koupenou letenku k Rachel do San Diega. Psaly jsme si asi ve čtvrtek, jak dlouho tam můžu být, nakonec jsme přišly na to, že je to jedno a tak jsem si ještě ten den koupila jednosměrnou letenku na Hawaii na ostrov Maui. A tím jsem zatím skončila :D
Na Maui odlétám v úterý 21. března a mám v plánu tam strávit zhruba 5 dní, poté se přemístím na ostrov Kauai, kde plánuji zůstat přibližně stejnou dobu a pak poletím za Terezkou do Laguna Beach a budu tam do dne odletu do Čr, který zatím stále nevím, neboť Adéla si ještě nepromluvila se svým boyfriendem. Tak čekám na ní, jestli poletí se mnou, nebo ne. Je úplně děsivé, jak hrozně se to blíží. Ale zároveň se těším. Uvidím dvojčata a Jaxsona po skoro dva týdny, užiju si skoro dva týdny Hawaii a pak Terezku a pak poletím domů, kde si užiji rodinu, pár lidí a čičáka, skvělého maminečky jídla a doufejme, že nezapustím kořeny, neboť pořád pevně věřím, že se dostanu do Kanady, pro kterou si mimochodem už připravuji i výpis z trestního rejstříku z USA, který docela trvá a tak ho chci raději mít. Nesmí být starší než půl roku, což se vejdu, než mi přijde :D
Tak uvidíme, kam mě osud zavede.

Inhalujeme!

Díkůvzdání a Six Flagín

Ve středu 23. jsem pracovala naposledy. Teda jen půl dne. Ráno jsem převzala děti a jelikož HP byli doma, vzala jsem je do BounceU. Což je místo s nafukovacími hrady, skluzavkami atd. Nabrali jsme také Mirku, která už měla volno od rána a neměla nic lepšího na práci, než pracovat zadarmo po mém boku :D
Dojeli jsme na místo a čekali až nás vpustí. Já a Mirka jsme byly asi víc natěšené, než ty děti. Čekaly jsme, až první rodič vyběhne za svým dítětem, abychom nebyly za trapky. Brzy už jeden tatík hopsal, tak jsme na to také vlítly :D Řekla bych, že jsme si to užily více než děcka. Nebo minimálně stejně. Po 45 minutách se měnila místnost a všichni jsme se přemístili do místnosti, s vyšším levelem obtížnosti. Takže děcka to měla docela složitá, neboť to jsou ještě malí punťové. Zato my si to skvěle užily. Nicméně jsme nakonec pomáhaly našim i cizím dětem a spálily tolik kalorií, že nám nezbylo nic jiného, než odvést děti domů, říct sbohem mé host rodině a udělat si pizzu.
Během pizzy jsme hledaly, co bychom podnikly. Rozhodly jsme se, že po tý pizze potřebujeme další sport a tak jsme si koupily bruslení. Ihned po zaplacení koukáme, že to neplatí na středy a vlastně po celé svátky až do neděle. Ha ha.. Tak kupujeme další a třikrát čteme, zda to platí. Platí. Tak jedeme.  Potkáváme příšernou dopravu, ale většinou opačným směrem a tak včas dorazíme do obřího obchoďáku, který má 4 patra a je tam VŠECHNO. Zamilujeme se a s těžkým srdcem odcházíme do patra číslo 4. ve kterém má být umístěn stadion. A ono fakt. No lol. Tak si půjčíme brusle, zamkneme věci do skřínky a najednou zjistíme, že jsme tam nechaly rukavice. Já frajerka ještě bundu v autě, zvyklá z Čech, že máme teplo docela na stadionu a mikina stačí. Omyl! Tak bruslíme asi 45 minut a že na to kašleme a zaplatíme hold skříňku znova. Tak vytáhneme rukavice, dva dolary a sedáme si s horkou čokoládou z automatu. Povídáme si, Mirka má hubu ze železa, tak se snažím foukáním dopít i tu svou a vracíme se na led. Už cítím jak se mi seškrabuje kůže z nohy :D Po další půl hodině na to kašleme a jdeme se ohřát. Procházíme se po obchodáku, potkáváme 7D kino, kam si koupíme lístky příště, stavujeme se v candy obchodě a odcházíme bez ničeho, jsme pyšné. Pak už jsme jely zpátky a šlo se na pivo.
Hodila jsem Mirku domů, šla se převléct a najíst a už jsme se scházely na rohu a že půjdeme na to pivo. Ještě s námi šla Rita, kterou jsme nabrali na stejném rohu. Cesta dobrá, je to asi míle a půl a nebyla zima. Vejdeme do baru a totálně narváno. Naštěstí jsme docela lucky a brzy se uvolňuje stůl, ke kterému usedáme i s naší točenou Plzničkou za osm dolarů. Najednou se vyhlásí pizza zdarma, tak super. Brzy také přistanou zákusky zdarma. Je přeci den před Díkůvzdáním. Před desátou se dozvídáme, že dnes se zavírá AŽ o půlnoci, tak to oslavíme další Plzničkou. Mirka jich měla 5, ale účtovali ji jen 4, asi protekce :D A odcházíme domů. Nikdo si se mnou nepovídá, tak si povídám s lidma na fb. Doma ulehnu a umírám.
Ráno ve čtvrtek 24. se probudím velice časně, protože nám v 7:23 jel vlak do města. jelo se na takzvanou Thanksgiving parade, což je průvod velkých balónů a tanečníku a tanečnic a muziky. Celou dobu jsem říkala, že to je Halloween parade a nevím proč. Nicméně, Mirka nabere mě v 7 ráno, jedeme pro Julii a parkujeme si hezky na nádraží zdarma, jelikož je státní svátek. Hurá. Ve vlaku se setkáváme s Shelley, nebo Shellby, už nevím, která se snaží, abychom ji neměly rády, když nám vypráví své životní úspěchy a budoucí kariéru ve světe filmového makeupu. Ukazuje nám fotky svých výtvorů a také nám vypráví o své "stáži" která jí čeká po ukončení au pair programu v Los Angeles po boku nějaké paní, která se podílela třeba na maskách filmu jako je Hunger Games a něco, co neznám. Už si chceme odsedat, neboť kdo z nás nechce skype s Gerardem Buttlerem, kterého znají její host rodičové :D No šťastná to holka a opravdu hrozně talentovaná :)
Už přijíždíme do New Yorku s jasným cílem - Starbucks a hranolky. Starbucks máme, ale celý Bryant park s hranolky uzavřen partou policistů. Hledáme, kde se tedy nasnídáme. Poté už se vydáváme na místo průvodu. Rozhodly jsme se to zakotvit zhruba uprostřed. Celý průvod začínal myslím na 77. ulici a šel až dolů okolo Central parku po šesté avenue až k Macy's, který tento průvod pořádá. Paráda byla hezká. Ale docela dlouhá. Já jsem své faldy vtěsnala mezi cizí lidi a tak jsem měla docela dobrý výhled. Postupně se dalo i líp dýchat a celé tři hodiny jsme tam stála vedle holky, která byla hrozně vtipná a tak jsme se i nasmály. Poté mi byla zima a šly jsme do Starbucks a Walgreens, kde jsem si koupila ohřívače rukou. Super věc. Mám už zásobu v šuplíku. Pak už jsme jely domů. Rozdělily se a já šla domů spát. Mirka asi taky. A Shelby šla na black friday :D Večer ke mně přijela Týna, která u mě nocovala, jelikož jsme ráno jely do Six Flagu. Trávily jsme volný večer skládáním puzzlí, jako pravé důchodkyně.
Páteční Black Friday den byl pro nás obyčejně neobyčejným. Ráno vstaneme, sprcha, oblíknout a dolů dělat snídani. Zasvětila jsem Týnu do vegetariánského párku a ona mi za odměnu udělala palačinky. Ještě jsem upekla cinnamon rolls na cestu a to už tu byla Mirka, která byla řidič. O chvíli později dorazila i Sabina s její následnicí Ellinor, kterou jsme pokřtili na "el" a jelo se. No, nebudu vám nic nalhávat. Moc daleko jsme nedojely, neboť Mirka při couvání z mé příjezdové cesty, nabourala do sloupu elektrického vedení a robila zadní světlo. Hezky s českým "sereme na to" jedeme do drogerie. Stavujeme se v servisu, kolik by to hodilo. Pán řekl něco kolem 300, tak jsme jely zpátky ke mně, pro magickou lepicí pásku, která mimochodem, drží až dodnes... A jely jsme.
Byly jsme tam ještě před otevíračkou a bylo tam totálně prázdno. Celý den byl hrozně super i když večer začalo pršet. Létaly jsme jako superman, jezdily nejoblíbenější atrakce i bez nutnosti výstupu dvakrát po sobě, nebyly žádné fronty a podle uvítací cedule mělo být zavřeno zhruba 20 atrakcí, nicméně nakonec snad byly možná 4. Bylo hezky a tak otevřeli atrakce, které už mají být pro sezónu zavřené. Já, jelikož to tam znám, jsem dirigovala kdy a kam a holky nic nenamítaly, neboť jsem nejlepší průvodce Six Flagem.
Večer se setmělo a rozpršelo se. Six Flags se proměnil v osvětlenou nádheru, no posuďte sami dle fotek. Daly jsme si dvakrát po sobě Jokera a jelo se domů. Moji milí host rodičové dorazili domů o den dřív. Tak přijedu domů, bordel ze snídaně uklizený haha. Naštěstí to vzali v pohodě a nikdo mi nic neřekl. Jen se zajímali, jestli tu spíme, tak říkám, že ne. Šla jsem si dát horkou sprchu a padla jsem mrtvá.
Ten den jsem bohužel ztratila můj Fitbit náramek a tak mi nezbylo nic jiného, než využít slev Black Friday a následující den koupit nový. Příště vám povím o konci měsíce, plánech na můj cestovní měsíc, které začínají chytat skutečnou formu a o tom, jak jsem se stala Krystinou.

Paper town

Teď právě koukám, že jsem minulý článek popsala jako týden po dovolené, ale nic jsem tam o tom týdnu nenapsala :D Ono není co samozřejmě. Práce, zima, kickbox, pivo a film. Jako každý jiný týden..
No ale přišla sobota 20. a já jsem vstala brzy brzičko ráno. No, dobrá, bylo kolem půl osmé. Odpočívala jsem do osmi a říkala si, že mám ještě čas, než mě vyzvedne Mína s holkama (Zelda a Katniss, což není její jméno, ale její neumíme vyslovit, tak dostala přezdívku) a pojedeme do Paper Townu. Mína zaspala, tak jsem měla času ještě víc. Dala jsem si sprchu a sbalila se do gym tašky jak na týden. Holky mě vyzvedly a šlo se do Starbucks pro kávu, která je pro mě osobně životně důležitá. Naší první zastávkou byly Bear Mountains. Tam jsme zaparkovaly auto a že se půjdeme podívat, kolik stojí bruslení. Jelikož to bylo levné, asi deset babek, tak jsme šly hned bruslit. Docela to tálo, protože to bylo venku a bylo nějakých 15 stupňů, brusle byly tupé, ale i tak jsme si to skvěle užily.
Poté nás čekal dětský kolotoč a hiking na nějakou slavnou plošinu, kterou chtěla Zelda vidět. Hikujeme docela šílený terén, protože nejsme žádná béčka. Zelda s Katniss byly dost pozadu, tak jsme s Mínou chvátaly napřed. Nahoře jsme se sešly, pofotily a šly jsme dál, kde jsme objevily tu plošinu, co Zelda myslela. Mně osobně se více líbila ta, která nebyla ta slavná, neboť jsme tam vyšplhaly po dost náročném hikingu, zatímco na tu druhou se dalo dojít po silnici a byly tam stovky lidí. Pak už jsme se vydaly zpátky. Cesta byla roztomilá, rozhodně to nebyl náročný terén, ale naštěstí se nešlo po silnici pořád. Slunce pomalu zapadalo a my jsme stále nebyly na konci trailu. Nakonec jsme to stihly jen tak tak. Já šla půl cesty sama, neboť mi nebylo souzeno umět chodit pomalu a holky se táhly jak z hospody :D
Dole jsme se rozhodly, že pojedeme k hotelu a po cestě se stavíme na jídle. Tak jsme jely do TGI Fridays, kde bohužel neměli byť salát vegetariánský, tak jsme jeli jinam. Při odchodu nám jedna paní doporučila takovou kavárnu/cukrárnu/restauraci a tak jsme tam jely. Jídlo teda výborný. Holky to završily zákuskem, ale já se udržela a nenechala se zlomit :D
Poté už jsme jely na hotel, udělaly check-in a šly odpočívat. Holky šly pro piva, ale mně se pít nechtělo, tak jsme zůstala na pokoji, dala si dlouhou sprchu a čekala, až se vrátí. pak už jsme jenom relaxovaly, povídaly si, vyhazovala jsem Mínu z postele, neboť se mi tam hrozně roztahovala a pak mě nenechala ani spát v klidu. Hrůza. Já vím, proč nesdílím lože! :D A když jsme konečně usnuly, byla spousta hodin.
V neděli ráno nás probudilo zasněžené ráno a ihned po snídani nás čekal hlavní důvod našeho výletu - najít papírové město. Kdo viděl film Paper Towns, v češtině Papírová města, tak ví, o čem je řeč. Kdo ne, tak ve zkratce je to město, které neexistuje a kdysi sloužilo proti kopírování map. Ráno vesele vyrážíme se zastávkou v Targetu a samozřejmě Starbucks, neboť sbíráme hvězdičky s Mínou :D
Cesta nám utíká, postupně se z trochy sněhu stává regulérní sněžení, které stoupá až po několik centimetrů čerstvého sněhu. Bylo to magické a hlavně jsme byly v autě, takže nám bylo teplíčko a sledovaly jsme tu krásu z vyhřátého auta, s teplou kávou a vánočním rádiem :D Jelikž Agloe je město, které neexistuje, dalo nám trochu práci ho najít. Ale podařilo se. K naší smůle jsme si nezjistili, že ona magická chata byla v roce 2011 srovnána se zemí. Ale i tak jsme odjížděli spokojené. Nakonec jsme vzdaly hledání autobusové zastávky, neboť ta z filmu je stejně v Jižní Karolíně.
Pak už jsme jely zpátky s tím, že se stavíme u nás ve Westchester county na laser tag. Tak si zaplatíme náramky na neomezený laser tag a vnitřní atrakce a poté, co 3/4 zaplatíme, nám Zelda oznámí, že ona nechce. Takže jsme každá utratily 36 dolarů, aby tam ona seděla. No nic, nenechaly jsme si zkazit náladu, nicméně laser tag byl obsazený nějakou oslavou. Zelda mezitím dost znuděná, no ještě aby ne, a najednou nám řekla, že musí být v 9 doma na Long Islandu. Aha. Tak to to jako nevěděla dřív co. Kecy. No nic, tak naštvaný na laser tag a Zeldu to vzdáváme a jedeme se najíst do Cheesecake Factory. Jenže přirozeně tam byla čekačka, což se holkám nechtělo. No, tak jsem se nechala odvést domů a dala si véču doma. Zbytek večera jsem se jen flákala a odpočívala.
Víkend totiž utekl jako voda a mě čekal krátký pracovní týden, díky díkůvzdání o kterém napíšu zase příště. Teda až na pondělí a úterý, to jsem přirozeně nedělala nic, že hrozně pracovala a šla na kickboxing z kterého jsem odcházela značně smutná, neboť jsem věděla, že další se bude konat až za týden...

Druhá půlka Chicaga a podovolenkový týden

Přišel čtvrtek (desátého) a my jsme brzy vstali. No, zas tak brzy ne. Dali jsme si snídani a zavolali si Uber. Nechali se opět hodit do centra a vydali se na náš velký výlet. Stavili jsme se u fontány, která nestříkala vodu, opět u fazole, na hřišti jsme se nezastavili, neboť tam bylo mnohem více dětí, než v noci :D
Poté jsme se vydali procházkou kolem oceánu k Navy Pier, ke kterému se bohužel nedalo dostat lepší cestou, než to celé obejít. Už jsme byli pěkně unavení a já hladová. A kdo mě zná, tak ví, že jakmile mám hlad, moc příjemná nejsem :D Tak jsme se stavili na jídle, kde jsem tedy ve dvě odpoledne snídala vajíčka a brambory a Patryk si dal nakonec taky něco, ačkoliv byl v šetřícím módu.
S napucaným bříškem :D jsme s vydali na Navy Pier, kde toho moc k vidění nebylo, vzhledem k tomu, že už není léto. Ale bylo to hezké. No a tak jsme se rozhodli, projít se do Lincoln parku. Tak jsme šli podél pláže, povídali si o všem možném i nemožném. Viděli pána plavat v oceánu, ačkoliv byla zima jak blázen :D Došli jsme do toho Lincoln parku, procházíme se, potkáme ZOO zdarma, tak jsme samozřejmě zašli do ZOO. Byl tam jeden moc pohublý lev, kterého mě bylo moc líto. Tak jsem se ptala, proč je tak hubený a paní dobrovolnice mi říkala, že sami pořádně neví. Že je zdravý a jí, ale by měl jíst víc, ale je hrozně vybíravý. Tak snad nekecala :D Pak jsme hledali vlka, ale nenašli jsme ho. Nebo spíš nenašli jsme toho, kterého jsme hledali, jen jednoho spícího. Pak už se stmívalo a my byli unavení a tak jsme zavolali Uber a jeli zpátky do centra.
Prošli jsme některé obchody, při snaze najít něco, co nás zaujme, ale neměli jsme moc štěstí. Pak jsme byli dost unavení, ten den jsme nachodili necelých 14 mil, což je cca 22 kilometrů. Dojeli jsme domů a po chvíli jsme šli spát.
V pátek 11. jsme neměli nic moc v plánu. Ráno Chinatown, kde si Patryk chtěl dát něco k jídlu. Nejhorší na tom všem, byla ta příšerná zima. Bylo snad o deset stupňů méně, než ve čtvrtek. A tak jsme se schovávali do obchodů a do restaurace. Poté se naše cesty rozdělili. Den předtím mi totiž psala stará známá, že bydlí v Chicagu a jestli chci skočit na drink. A Patryk měl také nějaké rande. Tak jsem vzala Uber a jela. Má stará známá je Američanka, která v letech 2008 a 2009 nebo tak nějak, byla v Čr s partou dalších mladých Američánků a nějakou církví a chodili do škol a měli jsme s nimi konverzace v aj atd. No a tato jedna pro mě byla velice speciální :D Takže jsem samozřejmě byla natěšená a nervózní, protože jsme se neviděly snad 7 let. No ale bylo to super.
Čekala jsem na Brooke před barem/restaurací a šly jsme společně dovnitř. Dala jsem si pivo po 150 letech a tak nějak jsme kecaly o všem možném. O starých časech, o životě, o plánech do budoucna atd. Pak už ale nastal čas, kdy musela do práce, tak jsme se rozloučily a já se vydala zpátky přes most do Starbucks nabít telefon. Patryk byl furt s kamarádkami a já čekala na Viktorii, což je česká au pair, s kterou jsem měla jít také na pivo. Dala jsem si tedy v mekáči hranolky, nabíjela mobil ve Starbucks a čekala.
Když konečně přišla, trochu nám trvalo vybrat lokál, ale podařilo se. Tak jsem si dala za jeden den víc piv, než za celou dobu, co žiji v New Yorku :D Nejvtipnější na tom všem je, že já obecně říkám, že nepiji a ten den každý, komu jsem to řekla, musel vidět, jak měním bar od baru :D No ale bylo to fajn :) Dost jsem si to užila, ale už byl čas jít domů a Patryk už byl také doma a neměl klíč od našeho pokoje, tak byl v obýváku, což mu nevadilo, neboť tam byl pořád :D Ale přijela jsem domů a měla super pokec s uber řidičem a šla jsem brzo spát.
V sobotu 12. ráno jsme vstali, pobalili se, skočili do Starbucks a jelo se na letiště. Oba jsme byli dost unavení a moc jsme toho nenapovídali. Let proběhl fajn, na letišti jsem se najedla a letělo se. Dorazili jsme na letiště, vzali bus na nádraží a čekali na vlak. Tam jsme se rozdělili, neboť bylo plno, já si sedla teda a on stál a najednou už tam nebyl :D Doma samozřejmě 4 dospělí, ale nikdo si nenašel 10 minut, aby pro mě dojel, tak jsem jela jako naprostej idiot taxíkem. Netřeba komentovat..  Po chvíli relaxu a naštvané nálady, mě vyzvedla Mirka a jely jsme do kina na film. Na nějaký Halloween film. Komedie. Bylo to vtipný a před tím jsme se vlastně stavili ještě na pivo a tímto jsem pokořila svůj rekord v počtu piv za jeden víkend za posledních dejme tomu 5 let :D  Po filmu mě hodila domů, šla jsem spát a byla šťastná, že zítra nejdu do práce.
V neděli 13. jsme s Mirkou jely na shopping, sehnat poslední dárek do krabice, kterou jsem odesílala do čech na Vánoce. Je mi jasné, že to bude spíš k Valentýnu, neboť to šlo přes poláky, ale nevadí :D A to bylo vše.
Následující týden byla opět práce, práce a práce. Odvezla jsem krabici k polákům a modlím se, ať dorazí. Chodila jsem poctivě na kickboxing a Christině mě štve čím dál víc. Kecám, zbožňuji jí :D Je jasné, že jsem jí chyběla  v době mé dovolené :D Ve středu jsem s Mirkou a Julii šla na pivo u nás na vesnici a objevily jsme TOČENOU Plzeň u nás v dědině!! No ideálinda. Hrály jsme hru Never have I ever, kterou jsme našly mezi deskovými hrami a tak nás těch pár piv pěkně nakoplo. Ale jak je v Americe zvykem, zavírá se brzy a tady to platilo dvakrát tolik a v 10 jsme dostaly poslední pivo a šly domů. Pak jsem zas celá šťastná šla na kickbox ve čtvrtek a v pátek makala jak kůň a pak jsme šly s Mirkou na Fantastická zvířata a kde je najít.

O víkendu jsem jela na výlet, ale o tom si povíme v příštím článku. O sněhových závějích, městě, které neexistuje a hiking potmě! Poslední dobou se toho děje a bude dít tolik, že vůbec nestíhám. Jo řekla jsem už, že mám letenku do  San Diega na konci svého au pair pobytu? :D Jestli jo, tak to říkám znova ♥ Devátého března letím do SD!! Hurá :)

Dny a další dovolená - Atlantic City a půl Chicaga

Tak jsem nepsala pěkně dlouho koukám, ale bohužel se nic nedělo. Článek přidám do 21. měsíce, ačkoliv tam je část ještě z 20. Ale co, nic to nemění na tom, že jedu za chvíli domů...Dny utíkají jako blázen, dneska jsem už dostala obálku o výběru letu domů, tak z toho mám takové smíšené pocity.
Děti zlobí, pořád chodím na kickboxing a miluji to jako blázen, řadím to mezi TOP 5, co mi bude chybět... Hlavně má milá trenérka :D
V sobotu 5. listopadu jsem už měla oficiálně dovolenou, ale ještě jsem nikam nejela, jelikož jsem nemohla nikoho sehnat a když už, tak jeli na místo, kde jsem byla a už se mi nechtělo znova utrácet za ty samé památky. A tak jsem jela s novou kamarádkou Mirkou, co se k nám do Bronxvillu nastěhovala, do city. Šly jsme na nákupy, do Winter village v Bryant parku, prošly jsme si High line a nachodily jsme fakt dost. Necelých 14 mil za ten den. Původně jsme chtěly ještě do kina, ale Mirka ještě není zvyklá na turistování v city a byla unavená a tak jsme to zabalily a jely domů, prošly se pěšky z vlaku a já padla za vlast.
V neděli 6. jsem jela na svůj první solo trip v životě. A ono to vůbec nebylo špatné! Nechala jsem se odvést na vlak. Z vlaku jsem se prošla na autobusák a jela jsem do Atlantic city na relax. Cesta docela utekla, autobus mě vyhodil u jiného hotelu, tak jsem musela trošku dojít pěšky. Udělala jsem check in a šla na pokoj. Velký a hlavně čistý pokoj s vanou jen a jen pro mě :D Na Atlantic city a Las Vegas je dobré, že i ty dobré hotely jsou super levné :D
Jelikož jsem zmeškala kickboxing, šla jsem do hotelového fitka a dala jsem si pěkně do těla. Pak jsem se vykoupala a šla na večeři do restaurace Gordona Ramsay. Miluju ho už sto let a vždy jsem chtěla tam jíst. Gordy tam samozřejmě nebyl, ale nevadí. Dala jsem si polívku a hlavní chod, nechala tam 60 dolarů a kutálela se ven.
Prošla jsem si noční AC, utratila hrozné peníze v obchodě s kokinky, promrzla na kost a šla jsem zpátky na hotel. Stavila jsem se v baru, pokecala s hráči pokeru a šla si lehnout. Koukla jsem na film a šla spát. Ráno jsem se vzbudila a vydala se na nákupy, jelikož tam je spousta outletů. Nic moc jsem nesehnala, vlastně spíš nic než moc :D Po cestě jsem volala s domovem a s kámoškou. Stavila jsem se samozřejmě prohrát nějaké peníze na automatech :D Hodila jsem sprchu a šla na druhé kolo ke Gordymu. Tentokrát jsem si dala hlavní chod a dezert, který byl úplně skvělý. Nechala jsem tam dalších milion dolarů a šla jsem objevovat další krásy hotelu. Večer už jsem byla docela utahaná a bez peněz :D Tak jsem šla spát.
Ráno jsem si sbalila a jela jsem domů. Doma se na mě vrhly děcka, jako kdybych byla pryč století. Tak jsem je vykoupala, přečetla pohádky atd. Pak jsem šla k sobě do pokoje a sbalila se do Chicaga a sledovala volby, které bohužel dopadly tak, jak dopadly. Šla jsem spát a moc dobře se mi nespalo. Myslela jsem na všechny své LGBT přátele a poctivě pracující imigranty, kteří dělají práci, kterou by žádný jiný bílý Američan nedělal, ale nebudu tu zakládat politický blog :D
Ve středu 9. jsem ráno vstala, dala si snídani a HM mě odvezla do Starbucks. Dala jsem si kafe a šla na vlak. Na Harlému jsem se sešla s Patrykem (opravdu Y, je to polák) a vzali jsme bus na letiště. Prošli jsme security, Patryk samozřejmě musel dělat problémy, protože si vezl džem a obří lahev tekutiny na kontaktní čočky :D Džem mu vyhodili, ale to na čočky mu nechali i když to bylo přes 100 ml. Čekali jsme na letadlo a kecali. Pak jsme se konečně nalodili. Mně samozřejmě odbavili nuceně carry on a tak jsem byla dost naštvaná, že jsem odsekla i té milé slečně mezi námi v letadle, co mi nabídla své místo :D Pak jsem se jí omluvila a povídala, že v pohodě, že taky nemá ráda, jak nechávají lidi do letadla s tunou zavazadel a pak ty další skupiny musí odbavovat v uličkách..  Pak už jsem zavřela oči a odpočívala až do Chicaga.
S Patrykem jsme si skočili pro kafe a vyzvednout můj kufřík, který mi ušpinili. Zavolali jsme Uber a ten nás dovezl až domů, hurá. Doma jsme si odpočinuli. Měli jsme pokoj přes airbnb a nebylo to nejhorší, ale bylo tam dost pokojů a jen jedna koupelna :D Po krátkém odpočinku (nabít telefony) jsme vyrazili na noční Chicago. Byla docela zima, ale nevadilo nám to. Byla to sranda. Chicago bylo dech beroucí. Potkali jsme úplně úžasné dětské hřiště a jak puberťáci si sjeli naprosto každou klouzačku :D Pak už nám byla docela zima, tak jsme našli jednu italskou restauraci, kde si nadiktujete, co chcete a oni to udělají. No, moc mi to nechutnalo, ale Patrykovi jo, tak alespoň něco. Při odchodu vidím, že mají Plzeň! No jelikož už jsme byli na odchodu, tak jsem si nedala :D Ale byla to zrada. Poté jsme si zavolali Uber a jeli domů. Vystřídali jsme se v koupelně, zakázala jsem mu jíst v posteli a šli jsme spát :D

No a o dalších dnech napíšu zítra, jelikož dnes jsem už pěkně unavená. V dalších dnech jsme procházeli dál Chicago, viděla jsem se po osmi letech s jednou kamarádkou a další zajímavosti :D