
Jak už jsem minule řekla, ztratila jsem svůj Fitbit náramek a tak jsem si musela koupit nový. Koupila jsem si
dražší lepší a jsem do něj úplně zamilovaná a doufám, že ho nikdy už neztratím. Nic jiného jsem si tu
sobotu nekoupila. Byly jsme s Mirkou na spoustě míst, protože hledala boty na zimu a dárek pro HM k narozeninám. V Bath and Beyond jsem si vychutnala masážní křeslo, zatímco Mirka hledala present. Pak už jsme jely jen do Panery na polívčičku, na kterou jsem měla šílenou chuť a jelo se domů. Nic jsem nedělala, neboť sem byla unavená.

V
neděli jsem tři hodiny pracovala, tak jsem děcka vzala do přírodovědeckého centra, kde zrovna měli výstavu vláčků, hodila je domů a šla koukat na telku. Nějak si nepamatuji, jestli jsem někam v neděli šla. Vlastně šla! Chtěly jsme s Mirkou využít náš groupon na bruslení, který jsme v minulé epizodě tak neopatrně koupily. Tak tam dojedeme a až po vstupu dovnitř nám docvakne, že ještě vlastně ten náš groupon neplatí, protože je poslední den svátků. Tak jsme chodily jen po obchoďácích a jely na další polívčičku do Panery a domů spát :D
Pracovní týden utíkal opět jako voda. Déšť nám vytopil playroom, která je ve sklepě, tak jsme tu měli celý týden nějaké opraváře atd. V pondělí nám budou sundávat jednu stěnu dolů a bude se stavět nová... Parádinda... Nevadí, Titanic jsme zažehnali, nebo spíš pracovníci a doufáme, že nebude pršet, než se ten barák dá dokupy. Mimo jiné holka mi onemocněla, tak jsem makala od nevidím do nevidím, neboť byla doma. Vzala jsem ji k doktorovi a dostali jsme antibiotika a inhalátor, takovou masku a medicínu, kterou musí dýchat každých 6 hodin zhruba po dobu 10-15 minut. Udržet tak dlouho masku na obličeji dvouletého dítěte, není lehká práce..
Mimo jiné jsem já sama nemocná. Kickboxing mě ve čtvrtek pěkně zřídil, neboť jsem nebyla úplně fit a dostala jsem fakt do těla. Cítím bolest ještě dnes. Ale stálo to za to. Byla to moje nejlepší hodina za celou mou kickbox kariéru a nemá to nic společného, že má oblíbená trenérka se rozhodla, si pro změnu vzít hodinu s námi a sharovali jsme spolu pytel :D Bylo to fakt super.

V
pátek jsme šly na pivo. Já, Týnka a Mirka. Potkaly jsme tam osamoceného Alexe, tak jsme ho přizvaly k nám, hrát Never have I ever. Byl to super večer. Dokonce mi koupil večeři zhruba o půlnoci :D Měla jsem hrozný hlad! Domů jsem dorazila po třetí ráno.
Bohužel mé tělo je asi úplně neschopné a nedokázala jsem spát déle, než do zhuba čtvrt na osm.
Sobotní plán byl jasný. Ráno jsme měly s holkama lísky do kina, jenže Mirka, která měla řídit, neumí pít a tak jsem v rychlosti poprosila HD, jestli můžu mít jeho auto. Naštěstí se nikam nechystal, tak super. Film byl fajn. Po filmu jsme měly jet do Walmartu, trochu na shopping a večer mám bejbáč. Ale Mirka se zřejmě furt necítí naplno, tak jsem doma a píšu článek :D
Cestovní měsíc
Mimo jiné jsem se dost posunula v tom, jak budou vypadat mé poslední dny v Americe. 8. března mi končí rok, na devátého mám již koupenou letenku k Rachel do San Diega. Psaly jsme si asi ve čtvrtek, jak dlouho tam můžu být, nakonec jsme přišly na to, že je to jedno a tak jsem si ještě ten den koupila jednosměrnou letenku na Hawaii na ostrov Maui. A tím jsem zatím skončila :D

Na Maui odlétám v úterý 21. března a mám v plánu tam strávit zhruba 5 dní, poté se přemístím na ostrov Kauai, kde plánuji zůstat přibližně stejnou dobu a pak poletím za Terezkou do Laguna Beach a budu tam do dne odletu do Čr, který zatím stále nevím, neboť Adéla si ještě nepromluvila se svým boyfriendem. Tak čekám na ní, jestli poletí se mnou, nebo ne. Je úplně děsivé, jak hrozně se to blíží. Ale zároveň se těším. Uvidím dvojčata a Jaxsona po skoro dva týdny, užiju si skoro dva týdny Hawaii a pak Terezku a pak poletím domů, kde si užiji rodinu, pár lidí a čičáka, skvělého maminečky jídla a doufejme, že nezapustím kořeny, neboť pořád pevně věřím, že se dostanu do Kanady, pro kterou si mimochodem už připravuji i výpis z trestního rejstříku z USA, který docela trvá a tak ho chci raději mít. Nesmí být starší než půl roku, což se vejdu, než mi přijde :D
Tak uvidíme, kam mě osud zavede.
 |
Inhalujeme! |
Žádné komentáře:
Okomentovat