Chystáme se na ambasádu

Zdravím lidičkové. Včera jsem měla velice psychicky náročný den. A to vyplňování žádosti o vízum + zaplacení poplatku. Ale hezky popořadě.
Včera ráno jsem vstala za časných ranních hodin. Ne, stále jsem si nezvykla. Hodila jsem do sebe kafe a vyrazila do města. Nechala jsem se vyfotit na víza, zakecala se s panem fotografem až mi málem ujel bus k zubařce. U zubařky pohoda. Trhala mi moudrák, bolelo to. Takový ten pocit, kdy vám někdo škube kus mozku z hlavy. Ale super, odpočívala jsem na křesle, kousala nějakou anti-zánětovou vložku a objednali jsme mě na 3.3., abychom se ujistili, že mě na letišti nezačne nic bolet.. Když mi jel bus, jela jsem domů. V depresi, že nemám net v mobilu (kredit jsem měla naposledy ve 14 letech) mi ta cesta vůbec neutíkala.
Doma jsem zasedla ke stránkám ambasády. Díky Adélce (letíme spolu na školení)
mi to netrvalo ani dlouho, fotka ihned byla akceptována, ačkoliv tam vypadám jako kebab. Pak přišlo na řadu placení. Asi za dvě hodiny jsem našla onu stránku a za 2 minuty byla připravena platit. A ono to nešlo! Odmítlo mě to pustit k platební bráně, rovnou mi to zamítlo žádost platit kartou. Tak jsem s kartou mrskla do kouta a celý den zkoušela, jestli ji z toho koutu vůbec zvednu. Nakonec, o několik hodin později, v nočních hodinách, se server uráčil dovolit mi to zaplatit. Sebrala jsem kartu, zchudla o 4 tisíce a samým nadšením jsem se objednala na špatný datum. PANIKA! Neva, nádech-výdech, přeobjednáme se. PANIKA 2! Zase špatné datum. No už jsem měla pocit, že je vesmír proti mě. Nakonec se mi úspěšně podařilo objednat na 4.2. v 9:00. Díky tomu, že jsem obklopena skvělými lidmi, mám v Praze přespání a do agentury si jdu pro papíry den před ambasádou.
Dnešek byl takový klidný. Dala jsem vědět Ditě, kdy si vyzvednu papíry, byla trochu shopovat (musím se krotit, mám rozpočet! :D), skorošvagr přivezl synovce, který má jarní prázdniny. Takový malý trénink na J., ačkoliv jako správná au pair bych si měla dát jarní prázdniny od dětí.
To je zatím vše, nyní už jen získat víza a vymyslet, co komu přivezu za dáreček.
PS: Ještě nejsem nervní.
PS2: Tak, už trochu nervní začínám být
PS3: Můj kocour už se těší na vlastní pokoj!

Prostě jen tak

Čauté :D Ono se teda vůbec nic nestalo od minulého článku, ale přeci jen se pár drobností najde a já se nudím a rozhodla jsem se zabavit článkem.

Asi jako první věc, která se stala, bych ráda zmínila mé časné vstávání. Pro ty, co mě neznají, vysvětlím. Já jsem typ člověka, který se sám už několik let ladí na California time. Chodím spát kolem třetí-čtvrté ráno, ale také vstávám odpoledne. (ano, když jsem chodila do školy/na ranní, musela jsem přesedlat na náš :D ) Nu a tak jsem ráno vstala, oblékla si teplé ponožky, dala kávu a další ranní rituály. Nabalila své já do teplých vrstev a zatoužila být už v Cali. Vydala jsem se k doktorovi pro očkování + potvrzení o očkování. Ale to bych nebyla já, aby něco šlo hladce. Po dlouhé cestě mě čekalo dlouhé čekání v čekárně. Když jsem konečně vlezla dovnitř, můj milý pan doktor mi oznámil, že nejen že nejsem očkovaná proti žloutence typu A, ale ani mě nebude očkovat proti chřipce! Že není očkovací sezóna, ale naopak chřipková sezóna! Dal mi tedy žádanku do očkovacího centra kvůli konzultaci, zda je to jako vhodné. Doma jsem zavolala, že se objednám a místo konzultace mi paní milá doktorka už napsala jméno na vakcínu. Takže Kristýna chřipka už čeká, až ji 2.2. zaplatím. To je ta lepší část, horší je ta žloutenka. To je prosím zhruba 1500. No, takže já hlavu v dlaních, slzy v očích.. To přeháním, ale když jedete do ciziny, máte rozpočet, s kterým musíte vyjít a dolar šel tak nahoru, tak je to prostě hodně. No, nevadí. Píšu rodině, že vlastně očkovaná nejsem, že doktor nechtěl, že jsem objednaná. Skoro obratem email, že děkují moc za informaci. A že je to ok, kdybych nestihla očkování tady, nechají mě očkovat u jejich doktora. No nejsou to miláčci? Ale vzhledem k tamnímu "levnému" zdravotnictví, je nechci zatěžovat.

Každý den děkuji komusi za to, že mi přinesl do cesty takovou rodinu. Ano, vše se může otočit, změnit v drama. Ale snažím se na to nemyslet. Zatím se chovají skvěle. Píšeme si skoro denně, pořád mi říkají, co je nového, jak se těší. Dneska mi napsala ve volném překladu: Pokud je něco, co by ti usnadnilo stěhování k nám, nebo pokud máš nějaké přání, řekni nám to! Tak jsem se dojala. Upřímně, už jen to, že mají zájem, mi usnadňuje celou amériku. Měli na víkend přátele na návštěvě a i skrz to si našli čas, aby mi napsali, že se těší a že jsou rádi, že jsem se rozhodla přidat do jejich rodiny. Věřím, že se na mě usmálo štěstí. Je spoustu věcí, kterým se nevyhnu. Jako rozhovory kvůli určitým věcem, které o mě neví (ne, nejsem vrah, nefetuji, nevykradla jsem banku ani nejsem provdaná za sultána, nebyla jsem zavřena v cvokhausu, prostě nic proti pravidlům), ale věřím, že to pochopí. Protože vím, že přijde den, kdy spolu budeme sedět na gauči a já jim budu pár věcí vysvětlovat. Protože si myslím, že díky tomu pochopí nějaké mé názory a protože plánuji, komunikovat s nimi a netoužím být "prostě jen chůva". Mějte se krásně :) Já jdu stále čekat na můj visa pack.

Ticho před bouří

Je to pár dní od mého match day. Od té doby se nic nestalo. Kontaktovala mě Dita ohledně visa pack, že mi naskenuje papíry, až přijdou, abych se mohla objednat na ambasádu a vyzvednu si je v pze před návštěvou ambasády. Takže, do té doby, nemůžu nic moc co dělat. Nalevo vidíte jedinou věc, co smím. A to vyplnit před-odletový trénink. Je to pekelná nuda, vidíte jen úvod a pak se to roluje. Kliknete na sekci a máte tisíc dalších podsekcí. Cílem je si něco přečíst a něco vyplnit. Ačkoliv mám tři krásné zdravé děti, musím číst i informace o ADHD, syndromech, alergiích a spoustu dalšího. Jelikož mě to nebaví, ale naprosto nebaví, raději bych koukala do zdi, čtu to dost dlouho. Nechci to vynechat, protože něco může být zajímavé a člověk nikdy neví. Zatím dělám čtecí část, doplňovací udělám, až budu mít visa pack a informace ještě o rodině. Neprojela jsem to celé, tak netuším, co vše se po mě chce. Ale říkala to Dita.

Krom nudného školení online, nemoci, která mě skolila a ponocování, kterému odborně říkám: aklimatizace na California time, nedělám vůbec nic. Komu by se chtělo něco dělat, když má teplotu, že.. Měla jsem tu po dva večery kamarádku. Povídaly jsme si, hrály hry, prostě taková klasika před tím, než odletím.. S HM se máme na fb. Je hrozně cool. Spamuje fb víc, než já za mých mladých let haha. Ale je to fajn, vidím děti a i na těch fotkách doslova rostou před očima. Zajímalo by mě, kolik jí je, protože působí jako ten typ matky, co miluje čas s přáteli a zároveň nenechává děti doma. Bude fajn, vím to. Hrozně ráda bych sem postla fotku celé rodiny, ale nevím, zda můžu a raději nechci říkat ani detaily či jména. Takže všude budu používat počáteční písmena dětí (E & O - mimča, J - starší) Pak HM, HD, HP, Hbabi, Hděda a znáte to :D )

Stále dostávám gratulace, salvu otázek. Špatně spím. Mám opravdu hrozný strach. Jsem trémista a mám nízké sebevědomí. Ale vím, že to všechno opadne během pár dní. Jen co se přestanu cítit jako cizí člověk v cizím domě. Zatímco moje máma to zvládá momentálně lépe než já a to by to mělo být naopak. Myslela jsem, že nebudu čas na to, být smutná a ve stresu. Ale má rodina mi ho poskytuje dostatek :D Jinak už vím o jedné hočině, která letí stejně jako já. Je hrozně fajn a je ochotna mi pomoci s vyplňováním víz atp, což jsem ráda, protože já v životě nebyla ani na letišti a mé nejvyšší dovednosti, co se formulářů týče, je kroužkování ano/ ne ze školky v otázce: Chceš se mnou chodit? :D
Prozatím se s Vámi rozloučím. Děkuji, že mě čtete. Od matche se zdvojnásobil počet denních návštěv, tak mám radost :) Krásnou neděli!

To do list

Důležité dokumenty,úřady a lékaři

• pas + 2 kopie
• řidičák + 2 kopie
• mezinárodní řidičák - raději taky kopie
• občanka + 2 kopie
• plná moc
• odhlásit se z pracáku a pojištovny
• skočit do banky změnit číslo pro kódy k ebance
• sjednat připojištění
• letenka
• Zubař (3.3.)
• Obvoďák
• Dívčí lékařka :D
• Rozloučit se s paní kůžičkou

Dělám si více kopií, protože chci hodit jednu do velkého kufru a jednu do příručáku, zatímco originály budu mít v kabelce. (what? žádnou nemám! Píšu na list :D) Když si na něco vzpomenu, tak to dopíšu a co splním, tak to škrtnu.

Poplatky

• Víza - 4000,-
• Agentura - 6500,-
• Pojištění
• Očkování - 1700,-
• A o co že ještě někdo mě bude chtít stáhnout :D

Hmotné věci ke koupi :D

• kufry
• dárky (áá help me please! )
• něco na léto (chodí tam skoro nazí v této roční době a já nemám letní věci -_-)
• Kosmetiku

Match!

Ospravedlňujem sa za zpoždění. Match proběhl včera, ale jelikož ležím, mám horečku, nebyla moc síla psát článek. On samotný email mi vzal sílu. Když mi přišel email s předmětem: Au pair offer, chvíli jsem četla, pak zavolala zoufale maminku a začala plakat :D Vlastně ani nevím, zda jsem brečela radostí, smutkem, tím, že na to vlastně nemám finance, nebo proto, že prostě proto :D Mamka se hned radovala a ať se opovážím je odmítnout, protože sem pořád mezi pláčem říkala: já na to nemáám :D A ona: peníze neřeeeš. A já to nejdee :D No po této dojemné chvilce jsem se šla uklidnit a vrátila s k emailu. Napsala rodině, že mají překlep v mém příjmení, odepsala k dodatku o očkování a že samozřejmě se ráda stanu jejich au pair.

V noci jsme si ještě psaly s HM. Poslala mi další fotky dětí, já jí řekla, že můj kocour je smutný, že to asi tuší. A že mamka taky určitě bude. Řekla mi, že kocour je chudáček a pokud mamka chce, či má, nějaké otázky, že je moc ráda zodpoví a že to chápe, protože je matka a že udělají vše pro to, aby mi vynahradili domov. Ona ví, že jsem na rodinu docela fixovaná, že máme dobrý vztahy a že mi budou chybět dětí.. Přidaly sme se na fb, ačkoliv vím, jak je to velmi odsuzované. Jelikož tam nemám už nic, co bych měla skrývat, neměla jsem samozřejmě sebemenší problém. Naopak jsem se moc ráda podívala na fotky dětí, na to, jak si tam běhat v tílečkách, zatímco já tu mrznu v mikině a teplých fuskách.

Když mi napsala, že poslali agentuře peníze, změnil se mi profil (viz obrázek). Sem to prošťourala, nepochopila a odložila na jindy, až mě osvítí. Vyškolila jsem se omylem v jedné sekci pre-departure online training a zjistila, že to mám jen číst :D Dneska mi přišel email od APIA (soo soon :D ) ale CA ještě ani čárku. Klasika naše agentury.

A jinak shrnutí. Budu bydlet na poloostrově Point Loma, v San Diegu, v Californii. Budu se starat o miminka dvojčátka a šestiletého velkého bratra. Starší chodí po-pá do školky. Mám volné víkendy, pevnou pracovní dobu (jasné, výjimky se asi objeví, ale jak sme si řekli, vše je o komunikaci), auto k dispozici, telefon pro USA používání k dispozici, klasicky pokoj, telka, prostě ty běžné věci. Požádali mě, zda jsem ochotna si udělat infant kurz první pomoci po mém příletu. Řekla jsem no problem. Budou se mnou jezdit, protože ví, že mm řidičák chvíli. Abych si zvykla. Až si zvyknu, budu si zvykat na to, zda jsem si zvykla dostatečně, abych vozila děti. Pak budu moci řídit i s dětmi :D Co dál.. Zeptala jsem se, zda můžu dát přátelům a family adresu, kvůli pohledům či balíkům - of course you can! :D Žeru je. Pak máme nějaká pravidla, jako nepít, nefetovat při dětech :D Netrajdat do rána, když ráno hlídám, říct jim třeba: budu do neděle pryč, aby měli přehled. Moje (ne)povinnosti. Upřímně nechtějí abych luxovala, vytírala, zalila kytky, krmila psa a kočku. Ale kdo z nás by to neudělal, když někde žije že? Já si nejsem jista, co vše můžu zveřejňovat, tak to raději stopneme.

V dalším článku si udělám to do list, který najdete na každém profilu. Je to pro mě i pro vás. Nemám moc času a nechci na nic zapomenout :)

2. Skype

Mám za sebou druhý skype s rodinkou z Cali. Dnes byla přítomna pouze HM, spící dvojčata, pejsek a kočička. Idylka co. Viděla jsem celý dům. Není to nejmodernější nejluxusnější největší vila, ale je útulný a au pair má svůj prostor. I pokoj. Koupelnu sdílí se starším klukem. Ten byl dneska ve škole, což je škoda, protože kdyby si mě nevybrali, mohla jsem ho naposledy vidět. Je roztomilý fakt. Dvojčata jsou krásná miminka, ale moc srandy s nimi nebude :D  Dokonce mají prosím dog beach, to je pláž pro psy. Sou mi věci fakt :D

No a nejhorší na tomto procesu je, že člověk si musí projít rozhodováním, zda chce tuto rodinu, či ji nechce. Přeci jen je pohodlnější pro obě strany, když oni řeknou, že by vás chtěli, tak už vědět zda ano či ne. Nám se také nelíbí, když musíme čekat, jak se rodina rozhodne několik dní, abychom se dozvěděli, že o nás zájem nemají. A ještě těžší na tom je, nenechat se pohltit nadějí, protože se může stát, že řeknou: vybrali jsme si někoho jiného. Takže dnešní noc budu opět koukat na zadní stranu svých očních víček, představovat si život s jejich pravidly, typický den a říkat si: je něco, na co jsem se nezeptala?

A než se rozhodnu, dám si muffina! Zítra mám rande s kamarádkou, tak jí vše podrbuuu :D Mějte se krásně a vážím si denní návštěvnosti. Přála bych si, abych měla více novinek a mohla psát častěji, když už si dáte tu práci a klikáte na můj blog.

A je po skypu

Tak jsme dnes měli ten slavný skype. Celý den mi bylo zle. Najdou se holky, co vám řeknou, že jestli jste nervózní ze skypu, co pak budete dělat v USA a bla bla a blabla. Já vám říkám, vyse, ehm, vykašlete se na ně! Je to blbost. Já byla tak nervózní, že jsem nejedla, máma mě v tom podporovala. Bylo mi zle a pak přišel skype. Ruce se mi třásli, hlas se mi klepal. A rodinka přitom hrozně milá, pořád mi chválili mojí hroznou angličtinu, uklidňovali, že není proč být nervózní, že kdybych se jim nelíbila, tak řekne, že jde krmit děti a neprotahujeme to tolik. Sranda co, ale líbila se mi ta upřímnost.

A pocity? Jelikož vím o své "konkurenci" jsou dost naprd. Ale osobně jsem byla velmi mile překvapena, jak je rodina open-minded když vezmeme v potaz, že au pair ještě neměli. Pravidla skvělé, názory na výchovu? ještě lepší. 3 děti? To už je horší. Je to velká zodpovědnost. Rodina navíc chce očkování proti chřipce. Které nemám, samozřejmě. Během rozhovoru jsem nerozuměla asi dvě otázky, které jsem si zadala do googlu. Ale dalo mi zabrat, najít to slovíčko, jak se píše :D Nakonec to prosím byly spalničky :D Rodina řekla, že se do konce týdne ozvou. No mají trochu nakvap, jelikož au pair chtějí už od března a to znamená, mít match v únoru. Malý asistoval na skypu, vlastně celá rodina tam byla. Je to mluvka a zřejmě pěkné číslo, ale to jsou děti, před cizími se předvádí. Znám to z vlastních řad, tak tomu nepřikládám nějakou váhu. I spousta dospělých se ráda předvádí! :D Byla to suprová přespůlhodina :D

Tak uvidíme, zda dojdu do druhého kola :)

Rodinkááá

Dnes jsem měla velice špatný den, při kterém jsem vypla zvuky na mobilu a snažila se nevnímat svět. A jak to tak dopadá, když nemáte u sebe elektroniku, nejvíc lidí vás shání. Tak jsem se šla provětrat na balkon, protože když máte ubrečené oči, vzduch vám pomůže vidět :D Kouknu na mobil a 2 emaily. Tak si říkám: Bože já žádný super slevy nechci, zapakatel si taky nic nechci koupit a opravdu nemám zájem o AAA auto. Ale otevřela jsem to, že to smažu a email od APIA, že mám na profilu rodinku a rovnou email od ní.
V emailu mi psala HM, že má na mě dvě otázky, abychom se když tak vzájemně nezdržovali další konverzací. Ptala se, jestli jsem ochotna starat se o její děti ve věku 2 mimča a 6 let. A druhou otázkou bylo, zda nemám problém nechodit ven. Nelekejte se, ve volném čase smím chodit ven, ale jelikož děti až přijede au pair, budou mít 4 měsíce, tak je logické, že au pair bude doma a ne běhat po parku. Procházky samozřejmě jsou okay, jak psala HM :D Tak jsem odpověděla, že nemám problém s miminky a že chápu, že nechtějí abych courala s dvěma miminky po městě. Navíc mají velkou zahradu a v okolí je spousta zeleně na procházky s kočárkem.
Ten obrázek vlevo je poloostrov, odkud HF je. Je to asi 20 minut autem do centra San Diega. Vše zní hrozně ideálně, že se těším, až zítra pokazím skype :D Líbí se mi. První rodina, kde bych i byla zklamaná, kdyby to nevyšlo. Měli obsáhlou esej plnou informací nejen o dětech, ale i okolí, pravidel. Vše se samozřejmě uvidí na skypu, zítra v 19:00. Budu čekat, budu nervní, bude mi zle, zapomenu, jak se jmenuju a jak se řekne ahoj. Ale opravdu bych si přála udělat dojem, takže si umeju hlavu :D
Zítra musím vstát dřív, projet znova esej, zeptat se na pár otázek, nejíst nic,co by šlo z nervozity samo nahoru. Nasadím úsměv :D A převléknu se z pyžama. Možná to zapůsobí, možná ne. Je to můj první skype a mám právo plašit, lítat po pokoji, brečet, otřít řasenku a brečet znova.
Zítra napíšu, jak jsem dopadla, jaký mám pocit a zda se cítím, že bych brzy mohla vidět oceán nebo nikoliv.
Zatím se mějte krásně a děkuji za návštěvnost, dělá mi to radost :)

Už jedou, už jedou, jedna rodina za druhou..

Nejásejme, nadpis nepopisuje realitu.. Sice jsem hned 2.1. rodinku měla, ale nedopadlo to.. Nějak nepomáhá ani má modlitba, kterou mám v hlavě od okamžiku,co jsem si pouštěla Pidilidi. Nějak mě to čekání začíná unavovat. Sice to není zas tak dlouho, jak mi to připadá, ale čekala jsem trochu rychlejší proces. Už jsem pokukovala po rodinách i jinde, ale nic solidního..

No, nevdávám to, že ano. Ale kazí mi to náladu. Nový rok se překulil a čekám tedy ten velký boom rodin, o kterém všichni říkají. Po Vánocích se to rozjede, brrm brrm... No to jsem tedy zvědavá, třeba myslí Vánoce jinde, někde je slaví až v lednu co si pamatuji. Už nevím, co bych pro to měla víc udělat. Změna agentury stále nepřichází v úvahu, pořád nejsem milionář. Stejně to je jen dohoda s nějakou pojišťovnou u CC, všichni to známe. Kolik našich zaměstnavatelů má "vlastního" lékaře, to je vše jen o penězích :)

A tak stále nic nedělám, googlím práce a nějak cítím v kostech, že se mi podaří najít dobrou práci a v ten samý moment se mi ozve "ta pravá". Ale kvůli tomuto pocitu nebudu sedět dál na zadku.

Jinak jsem již přišla na to, jak si dát ty au pair co sleduji na blog, tak kdyby někdo chtěl, stačí mi postnout do komentářů či do vzkazů web adresu a přidám si tam i vás. Jen se mi nějak nechce bez někoho vědomí zveřejňovat jeho web. Jako třeba někteří, co si s klidným srdcem dají odkaz těch, kteří si pracně nastavili, aby jejich blog bez toho, aniž by dotyčný znal adresu, nikdo nenašel.

Tímto se s vámi loučím, mějte se krásně.
Věčně čekající Theira