Blýská se na horší časy

Zní to dramaticky, co? Já to vím. Lidé rádi čtou, co se komu stalo špatného :D Možná Vás potěším, možná trochu zklamu, zas takové drama to není, pohodlně se usaďte, popis pátku, víkendu a prvního prázdninového dne začíná... A protože nefotím nic krom dětí, fotky budou super nudné... Ale slibuji, že to napravím, když už nic jiného...
Co se stalo v pátek, v pátek jsem opět dostala výplatu cash, protože to jinak nešlo. Bůh ví proč, má angličtina není na bankovní úrovni, takže jsem jen kývala.. Co jsme ten den dělali si nepamatuji. Stárnu? Asi ano, kdyby mě teď zabili, tak si nevzpomenu. Vypadá to, že jsme nedělali teda nic.. UPDATE mrkla jsem na fotky a je to jasné, vítala jsem jaro! Malý měl před jarními prázdninami sušenkový koncert na vítání jara. Tak jsme se pekli na slunci a pak šli domů. Den utekl jako voda, dostala jsem výplatu. Saša odjela k babče krmit králíky... Taky jsme s HM koukali na lekce harfy a kytary, na tu naší kapelu. No nic, jelikož si to moc nepamatuji, nenápadně se přesuneme k sobotě....

Sobota byl bezva den. To nezní ironicky, to je ironie... Jaxson byl taky milý, že mě nevzbudil už v 7:30 ale až v 8?. Jsou chvíle, kdy bych si přála být někde stranou v soukromém apartmánu... No nic.. Sobota.. HM přijela kamarádka a její 2 kouzelné děti. Jeden ve věku toho našeho čuníka a druhé necelé dva roky... Ještě, že jsem off, některé au pair musí hlídat pak i návštěvu, to se u nás nestalo...Ani bych to nedovolila, v mém popisu práce nejsou cizí děti, no nic... Ten den jsme pobývali doma a odpoledne vyrazili na česko-slovenský karneval. Prosím, lidi. Jestli tu ještě někdy zmíním, že do toho půjdu, tak mi to zakažte!! Ano, potkala jsem český chleba, který nejím, ale jinak krom češtiny nic českého.. Když jsme unikli pryč, vzala mě HM do alkohol šopu, kde jsem si koupila sixpack Plzně a jeli jsme domů. Doma jsem dala chladit pivečko, navečeřeli jsme se, kamarádka odjela.. Daly sme si s HM pivo (říkala, že to je dobrý, ale možná nechtěla ranit mé city) koukaly na Twilight a pak mi říká: Nesměj se mi, ale jdu spát. Bylo super brzo, přišlo mi to hrozně vtipný, ale už jsem jí neřekla, že jsem zapadla do postele chvíli po ní, pustila jsi Mámu Míju a usnula...
You can dance, you can jiiive! Přišla neděle a Mamma mia stále hrála. Nesmějte se, jen mám blbé stahování a je to jediný společně s jedním dílem Doctora Who, co mám v ntb... Ale neklesejme na mysli, v pátek přijede pán a taky sme koupili lepší internet. Já jim to tu ještě vyladím! Neděle byla ve znamení cestování. Ne, nejásejme, necestovali jsme nikam daleko.. Ráno jsem si zaskypovala se ségrou a s těmi mými miláčky. Neskutečně rostou.. Stejně tak ti moji loupežníci tady v américe.. Ale to je mimo.. Po skype jsme se sbalili a jeli jsme koupit nějakou ptákovinu dětem. Mají málo krámů... Pak jsme se stavili na jídlo v Mexické restauraci (mají tu vůbec nějaké jiné? Píšu si do diáře...) dala jsem si vege buríto a pak jsme jeli na první dům!! Ano, cestovali jsme za domy, stěhování je hold horké téma.. První dům? Dech vyražen, nádherný, nový, čistý, vlastní koupelna, ale už je mi jasné, že tento kupovat nebudeme.. Od té doby se mi žádný další nelíbil (ok, možná to je vina koupelen, nikde jinde bych už neměla vlastní...) Druhý byl hrůza a ten třetí ušel, pěkná zahrada s výhledem na dálnici... Nebyl špatný, byl docela hezký, ale měl jen 2 koupelny a můj pokoj by byl ještě menší než teď (menší než mám doma dokonce mami) Sice v pokoji čas netrávím, ale nikdo rád nemlátí hlavou o stěny... Jak to dopadne nevím, já s nimi do konce života (či rozvodu haha vtip!!!) bydlet nebudu, takže žádné slovo nemám :D Přijeli jsme mrtví, unavení, jedli jsme pizzu, kterou vařila HM kamarádka a pak zas odjeli na hotel, my šli spát a měla jsem schváleno vstávat druhý den až dýl.

Trochu mi tu hrabe

A jelikož mám ohledupného čuníka, vzbudil mě v sedm hodin. Nevadí. Čas jsem využila ke skypu domů, trochu jsem pofackovala pokoj (dobře, lžu) a vylezla. Dala jsem si kafe, HM v 9 zjistila, že je 9, letěla do sprchy a jeli jsme na můj kurz, který měl trvat od 10-14. Hvězdný příchod nesměl chybět... Ale končili jsme ve 13 a to je kámen úrazu. Musela jsem napsat HM, že jsem done, ta musela pro mě jet, nakonec sem čekala 50 minut, nasraná, brečet se mi chtělo, protože nikde nic. Kdyby tam byl obchůdek, tak si skočím něco koupit byť jen ponožky, ale jediné co tam kolem bylo, prodejna aut. Aha, tak tolik mě neplatí.. Po příjezdu se HM omlouvala, že byla zácpa, to mi došlo. Fakt sem byla naštvaná... Ale ne na ní.. Ale to řešit nebudeme :) Dojeli jsme domů, pomohla jsem s dětma, přijela kamarádka HM, která zítra odjíždí zpátky do Arizony. Trávili jsme čas společně, HM vařila, jedli jsme.. Pak návštěva odjela, s Jaxsonem jsem malovala obrázek, opsal pár písmen, řešili jsme internet a teď ležím, dělám prémie na pentu a jsem mrtvá. Jaxson má prázdniny, tak snad to tu ten týden zvládneme... Zatím se mějte krásně!

Poznatky

• Jaxson u večeře něco vypráví kamarádovi a pak říká: My non-real mom :D Nevím jak to přeložit aby to vyznělo stejně vtipně, takže mami, vysvětlím. Vyprávěl něco o mně a označil mě jako falešnou mamku, ne pravou :D ... A večer mě objal, řekl mi, že mě má moc rád a dal mi pusu a všechen vztek na to malý čuňátko byl pryč... 
• Stále mám svou HM moc ráda. Jsme na stejné vlně prostě. Beru ji jako kamarádku a to by mi mohla dělat mamču :D Musím říct, že jsem měla pekelné štěstí! A když čtu horror story na skupině au pair, jsem fakt vděčná. 
• Musím stáhnout něco jiného..
• Tento týden na mě nikdo neměl čas, ještě že mám maminečku která si se mnou téměř denně skypuje! 
• Slíbila jsem pohledy, ale nevím, kde se kupují, nedostanu se z domu, mrknu na amazon a asi je objednám..
• To je asi vše, tento týden nebyl plodný.

Pilně pracuji na California driving license

2. pracovní týden se blíží ke konci

Nepsala jsem, protože nebylo o čem.. Čas byl, ale události nebo chuť vůbec. Opravdu není o čem psát. Upřímně nejsem na takové vstávání zvyklá a když se ani o víkendech nevyspím, nevím nevím.. No ale pár novinek se přeci najde. Byly jsme s HM zařídit můj účet u Navy Federal banky. Protože HF byl u military, jsem pod jeho member shipem. Nerozumíte? Ani já ne, v klidu. Tak po hodině asi čekání, zaplacení pěti dolarů a dostání 50 dolarů (akce, dostanu 50 a HM taky za to, že mě přivedla). Dostala jsem ihned kartu, vložila tam své milióny a jeli jsme zas pryč. Jinak je vše při starém. Už jsem několikrát řídila (vždy s HM či HD) už obě naše auta. Třetí nikdy řídit nebudu, je totiž HD a nemám zájem řídit modrý auto :D Opět jsme napadli frozen yogurt, každý druhý den objednáváme večeře, každý druhý je HM vaří. Achjo, co vám budu povídat. Trochu se začínám doma nudit. Ale chci nejdřív řídit sama v klidu, než budu podnikat kdovíco... No co dál, J. stále neposlouchá, dvojčátka jsou kouzelná. Ale co opravdu, ale opravdu nemám ráda, je ta každodenní situace. Pláč. Běžím zapnout sunarovar. Donesu lahve. Dám jim lahve. Začnou se usmívat. A úplně tak roztomile.. To je sladké, že? Ale to nevíte, že všechen ten sunar jim pak teče po krku až na koberec, balancovník, tummy polštář, mě, cokoliv kde zrovna jí... Broučíínci moji. Já už je beru jako vlastní, jako moje děti co mám v ČR. Dokud tu s nimi budu, budu je ochraňovat :) A utírat blitky :D
Dnes, tedy ve čtvrtek, u nás byla koordinátorka. Holky z Lemer (ano, my 4 ze školení jsme si založily hromadný chat na fb s názvem Lemry a stěžujeme si na každodenní au pair život) psaly, že s nimi jejich koo mluvila zvlášť a jedna z nich že i v pokoji. Tak já jak kráva ráno volám do Western Union, u toho uklízím jak divá, strkám fusekle do koše na prádlo, snažím se ustlat... A když přišla, vážení, tak nejen že s náma nemluvila zvlášť, ale ani nešla do mého pokoje. Tak jsem po jejím odchodu hledala jeden papír a udělala zas super-kristýnka-bordel. Neřekla nám nic nového, ale dneska jsem se zapsala na školu. Tak to HM zaplatila. Budu za to mít 4 kredity, ještě potřebuji nějakou class za 2 či víc kreditů. Uvidíme.
Taky se možná budeme stěhovat. No ne možná, určitě, ale kdy a kam je ve hvězdách. Určitě to musíme stihnout do nového školního roku. A bude to určitě v SD, jen v které části to nevím, ale už nebudeme u oceánu. Tady je to hrozně drahé bohužel. No a nějaké poznatky? Začíná se nám tu ochlazovat a už zase oteplovat. Bylo pořád kolem 21 stupňů jen. Ráno 12, mrzla jsem po cestě do školy. Příští týden nás čekají jarní prázdniny, kurz dětské resuscitace a HM poslední týden doma. Jak jsem se necítila moc ok, být tu s ní tři týdny, tak teď mohu upřímně říct, že mi bude chybět. Když odečteme to, že mi pomáhala, ačkoliv nemusela, tak si nebudu mít s kým povídat. HM rozumím skvěle. Začínám občas naprosto vynechávat a nerozumím nikomu nic. Ale kouknu na HM, ta přetlumočí a hned vím. Asi nějaké speciální propojení. Dneska pekla sušenky, to sme se nasmály. Pak jak tu byla ta koordinátorka, jelikož moje HM ví, co nehlásám, jakože nechci na au pair meetingy :D Tak sme jen držely smích. Opravdu mi tu bude chybět. I kdyby jen seděla a koukala na mě a nepomáhala mi, raději bych jí tu měla. Kouká se mnou na Doctora Who a tak. Snáší mé seriály v obýváku ačkoliv mi může říct: ne dám si tam své paničky z Beverly Hills bo jak se to jmenuje a ty si to jdi nahrávat a pustíš si to po pracovní době.. Pomáhá mi s prádlem. Vůbec neřeším, jestli hodím do pračky rodičů i když nemusím a ona neřeší, že mi pomáhá skládat. Achjo, mám jí fakt ráda. J. mě někdy pěkně štve, musím si opakovat, že to je dítě... A taky, obejme mě, dá mi pusu, řekne mi Miss Kristyna a všechen ten vztek z jeho neposlouchání je fuč.. Jo, myslím že tohle není práce pro ty, co nemají děti rády..

Poznatky:

• jedla jsem mrkvový dort a podělila se o mrkvičku s J. 
• miluji Frozen yogurt a ovoce v něm
• HM je prostě moje krevní skupina
• dvojčata mají dechberoucí úsměv
• smrdím jak mlíko
• neumím parkovat minivan
• mám pocit, že tu jsem celý život
• nudím se
• ještě jsem nebyla shoppovat
• hezky se o mě starají
• děsí mě, že mou BFF v USA se stává má HM :D
• časový posun se mi přestává líbit, jelikož si zvykám
• bude víkeeeeeend
• joo tento výhled mi bude chybět po přestěhování...

Disneyland a víkend

Než začnu své obvyklé kecy, chci moc poděkovat za zvyšující se návštěvnost, nějak jsem to přestala sledovat a teď jsem mrkla a jsem příjemně překvapena, těší mě, že to někdo čte! :)

Pátek - Disneyland

Nadpis mluví za vše, že? Ráno v 5:00 budíček, v 5:40 nástup. Nasedli jsme do auta jen já, HD a J. HM byla s dvojčaty doma. Poslepu (alespoň já) jsme dojeli do Starbucks koupit kafe a snídani a pak na vlak. Auto jsme nechali na parkovišti a čekali na vlak. Ten přijel, nasedli jsme, ihned jsem se píchla do zásuvky a zapojila wifi. Jeli jsme business class, takže občerstvení zdarma. Skypovala jsem přes hodinu s mamkou, ukazovala jí oceán, surfaře, krajinu. Bylo to fajn, ale únava byla silná. Naštěstí po kafi přešla, pak jsme položili skype a ještě chvili jsme jeli. Asi dvě hodinky dohromady. Vystoupili jsme na nádraží, našli cestu dovnitř, zavolali si taxi a nechali se hodit do Disneylandu. Lidí s prominutím jak sraček, to byla hrůza. Ale měli jsme fastpass takže pohoda. Prošli jsme toho spoustu, HD to měl doslova zorganizované. Skvěle jsme se bavili. Teda, až na small world, to je takový creepy. Pokud se do Disney podíváte, nelezte tam :( Ale je to prý nejstarší atrakce v Disneylandu. Jinak jsme navštívili Space Mountain, Haunted House, StarWars, Indiana Jonese, plavili jsme lodí, stříleli Zetka, jezdili autem, lezli po stromu,.. Bylo toho spousta.. Jedli jsme v super restauraci (jídlo bylo už horší).. Bylo to fajn, ale bylo to dlouhé. Taky sme viděli průvod postaviček, Frozen nesmělo chybět,  jedli jsme obří zmrzlinu... Poznatek: vše tu mají hrozně velké. Velké krabice na mlíko, velké porce jídla, všechno tu prostě je velké. A pak si přijdu trapně protože nic nedojím.. No nic, konec poznatku... Pak jsme byli utahaní a jeli do downtown Disney, prošli pár shopů a protože jsme měli čas, šli jsme si zahrát videohry. Pak jsme si vzali taxík, dojeli jsme na nádraží a když přijel vlak, to vám byla story. Zase business class, to pohoda. Ale vlezeme nahoru (už jsme neměli rezervačku na stůl ale) a žádné místo po 3 natož po 2 kvůli J. No tak průvodčí či co to v Amtraku jsou, nám zařidili tři místa vedle sebe. Se posadíme, dostanem svačiny, objednáme pití, přijde pití a pak další průvodčí. Kvůli kontrole jízdenky. Tak HD ukáže mobil s jízdenkou a průvodčí: Ale vy máte jízdenku na zítra. LOL :D Naštěstí v pohodě, nechali nás sedět a jet. Do San Diega jsme dorazili po desáté večer, našli auto, stavili se ve storu a dojeli domů. Doma jsem padla do postele, po jednom oku zkoukla ulici a šla jsem spát.. Byl to náročný den..

Víkend - Nic nedělání a bad days

Vstala jsem brzy. Zavolala si s ČR. Po jedné jsem vylezla ze svého malého vězení a šla pozdravit rodinu, děti vypadaly šťastné, tak to má být.. No o víkendu nemám co bych napsala. Proběhla nešťastná komunikace, celou sobotu jsem probrečela v pokoji a dnes je neděle a ven jsem byla jen pro kafe a pro jídlo. Skočila jsem si do sprchy a jsem zas v pokoji. Je mi smutno.. Viděla jsem synovce na skypu a neteřinku a ségru.. Byl to hezké :) Teď jdu odpočívat a zítra začneme další pracovní týden :)

DNY aneb nejvíc originální nadpis

Úterý a Den sv. Patrika

Z procházky s dětmi

V parku

Abych samozřejmě neporušila svůj spací režim, v 3:40 jsem otevřela oči! Nee já už nemůžu, přísahám... NAštěstí se mi podařilo ještě usnout, ale i tak jsem před šestou ranní byla vzhůru definitivně. Říkala sem to HM, tak doufáme, že se to spraví do konce týdne... No nic, ranní klasika a šli jsme s J. do školy. HM byla s twins doma. Dorazili jsme do školy, předala jsem dítě a vrátila se domů. HM šla běhat. Pak jela do spa. Po cestě jsme se stavili na Buzze (kafe).  Pak mě vyhodila s dětmi v parku a šli jsme se projít s tím, že mi textne a nabere nás až bude hotová. To byl horor. Můj první horor, dvojčata řvala a řvala. Nic nezabíralo, lidi se otáčeli. Hlad neměli, plínky nechtěli. Když jsem jednoho vzala do rukou, uklidnil se, ale pořád řval druhý. No katastrofa. Naštěstí HM nebyla pryč dlouho a zachránila mě. Twins milují auto, usnuli. Oni byli ve skutečnosti celý, ale opravdu celý den, uřvaní a nešťastní. Asi neměli svůj den drobečci. Pak uplynul den a byl čas vyzvednout J. ze školy. Šla jsem pro něj, vrátili jsme se domů a HM nás zavezla nás do parku. Je to takový komplex, muzeum, maják. Bylo to hezké. Poznatek: Líbí se mi američtí pracovníci. Přišli jsme s malým do jedné z budov a nějaká paní se ho hned ujala, ukázala mu takový pracovní list, vyplňovala ho s ním, prostě v čr by naše děti zaměstnanci jen přehlídli a v lepším případě ho vražedně pozorovali, na co hňácne... Nu prošli jsme si celý ten komplex, přírodu, chytla jsem Mexiko (bez srandy, přišlo mi info o roamingu), dala první americké dvě šance, odpočítávala, zakecala se s cizími lidmi, začínám se cítit mnohem lépe. Pak píšu HM že sme hotovi, ona nás vyzvedla. Objednali jsme doma jídlo, sjeli pro něj, gaučingovali a šlo se spát. Všichni jsme doufali, že dvojčátka se zítra zase budou jen a jen usmívat...

Středa a Den, kdy sem poznala nejhorší zaměstnání na světě

Cesta do školy

No, zkrátíme to, ranní rituál proběhl klidně, do školy jsem odešla klidně, začíná se nám ochlazovat. Ten den byl takový nudný, až se nic nedělo. Po návratu ze školy měla dvojčata nap a když se vyspinkala, jeli jsme hledat Social Security Office (SSN). Pobrali jsme sebe a děti a jeli jsme. Viděla jsem kam budu chodit nakupovat, kudy se dostanu do LA, kde je letiště kde se můžu proletět, viděla jsem letiště kde jsem přiletěla. Nu spoustu věcí, ale zpátky k SSN. Dojeli jsme, zaparkovali jsme a zjistili, že tato kancelář není pro nová SSN. Tak bloudíme hledáme jinou, nakonec sme museli až do centra, kousek od HM práce. Tak mě vysadila a kvůli dvojčatům odjela podívat se k sobě do práce. Vlezu do dveří a dva milí černoši: Nové SSN? Říkám ano a oni: no to jste špatně :D Já se viděla někde na provaze, nebo minimálně na telefonu s HM. Ale naštěstí, jen špatné dveře, stejná budova! Tak obejdu budovu, vlezu a milý další černoch mi řekne, co a jak. Vezmu tedy lístek, kouknu na těch zhruba 40 Esmerald a Chuanů a posadím se. Usínám, usínám, deset, třicet, 50 minut pryč.. Čísla nemizí, mexikánci nemizí. Nakonec i na mě přišla řada.Poznatek: Američtí úředníci (až na imigrační) nejsou kokoti! Nebo jsem měla štěstí. Tenhle se mnou vtipkoval, povídal si, byl úúúplně v pohodě. Sme skoro sousedé, vše jsem měla skoro v pořádku a čekám tedy dopis. Pak mě HM vyzvedla, jeli jsme domů a po hodině a půl jsme jeli zas pryč. A nyní se dostáváme k důvodu nadpisu. Jelo se na Velikonoční focení dvojčat. Zpátky do centra. Řeknu vám, zpocené jsme byly všechny tři jak po třech hodinách v posilovně. Dvojčata se usmívat nechtěla, plakala, no hrůza :D Po 40 minutách a 250 uplakaných fotkách jsme opouštěli ateliér. Tohle bych fakt dělat nechtěla!! Práce spočívá v tom, dělat ze sebe kokota a snažit se miminka přemluvit k úsměvu :D Pak sme jeli domů, vyřízené.. Doma sme odpočívali, pak jeli na dortík a do marketu pro zmzliny a jelo se domů. Odpočívali sme a šli spát...

Čtvrtek a Den výplaty

Zapomněla jsem fotit něco jiného než mé dětičky

Krátký nadpis, co? No, po ranním rituálu přišla paní M. s manželem, kteří nám přišli uklidit. Tak uklízeli, já hlídala děti, HM se šla proběhnout. Že jí to baví. Pak se vrátila, tak nějak jsme, asi nic nedělali. Pak šla HM dát sprchu a M. s manželem se přesunuli do obýváku, jenže tam měla dvojčátka nap time. Jeden se vzbudil, druhý spal skoro do konce úklidu. Pak hauskípři odešli, my nakrmili twins, pobalili se a jeli jsme na baby shower. To je prosím nemám tušení co. Moc sem to nepochopila. Byly tam ženské od HM z práce, mimina, jídlo, dárky a konec :D Ale moc milé paní. No dojeli jsme domů, děti nešťastné nechtěly spát. No tak HM šla pro Jaxsona, pak chvíli spaly. Pak šla HM dělat večeři, hlídala sem prcky, přišel HD, dostala jsem první výplatu :D za co jako? :D no nic.. A po večeři sme lenošili, jedli dortík a nanuk. Pak HD s J. jeli někam na adveturu. HM dávala koupat děti, pak sme krmili. Dnes malý snědl 6p před spaním! Normálně mají 4p. Brouček :) Druhý teda snědl sotva 3p :D Nu a ted ležím a odpočívám, čekám na ČR ráno, protože zítra (moje zítra,  vaše dnes odpoledne) jedeme do DISNEYLANDu! So mějte se krásně a myslete na mě, ať potkám Miney a dám si s ní fotečku :D

Poznatky a emoce platné k dnešnímu dni :D

Jsem tu šťastná. Mám super rodinu. Miluji svoje děti. Dolary jsou ošklivé. Letadla přestávají vzlétávat po půl jedenácté. Špatně spím. Chybí mi lidé v ČR. Mám v pokoji moc skleniček, musím je odnést. Stále se budím během noci. Zavádím si rituály (Ráno škola, pak Doktor Who :D, ...) Ještě jsem neviděla jediný můj seriál, kromě ulice. Jdu spát. Zítra jedu do DisneyLandu. Opravdu se tu cítím jako doma. Jsem šťastná. Starám se o nádherné děti (škoda že nevidíte :( ) Z ČR na mě nikdo nemá čas i když ho mám v normální čas (chápem se? :D ).. Ale, nebudu smutná, protože viz obrázek! :)

Víkend a 1. pracovní den

Máme tu shrnutí dalších tří dnů :) Děkuji za pravidelnou návštěvnost, pokusím se vás nezklamat :) Jen se toho moc neděje zatím.

Sobota
Po náročném prvním dni si říkám: Týno, buď tvrďák, jsi off, vyspi se.. Takže není žádným překvapením, že v sedm jsem čuměla do stropu a říkala si: močáku, vydrž, ještě se nám z postýlky nechce... Usnout se mi nepodařilo, tak jsem si chvíli psala s českem, skypovala s mamičkou. Poté jsem se odhodlala (močák mě donutil) vylézt z pokoja. Skočila jsem do koupelny, pozdravit rodinku, udělat kafe, pomazlit děti, pít kafe... HM se mě optala, zda chci jet s nimi na nějakou dětskou párty. Jelikož sem si něco tak super nemohla nechat ujít, samozřejmě jsem zůstala doma. V klidu jsem si vybalila, dala si sendvič, psala (nebo volala? už nevím) s mamkou. A pak rodina přijela, zrovna jsem sendvič baštila a starší mi hned naběhnul do pokoje ukázat, co si přinesl. Na USA dětských párty je zvykem, že dárek dostane i každý příchozí. Většinou je to nějaká maličkost, pozornost.. Tak mi okupil postel. Skládali jsme spolu z papíru nějaký dům a letadlo. Resp. já jsem to skládala a lepila a malý si hrál (jak je na fotce vidět) s čuníkem a hotovým dílem...Pak objevil tajemný kufřík s tajemnou českou čokoládou. Tak celou tu rozteklou čokoládu co jsem mu rozdělala vzal do rukou, koukal na Noc v muzeu, jedl čokoládu, hňácal mi prstíky po posteli a po povlečení... Vypadá to jako hovno když budu upřímná :D No pak jsme se šli najíst, táta dělal těstoviny, bylo to dobré. Hrála jsem si zase s dětmi, povídala s rodiči a pak jsme šli do hajan. V noci jsem si asi s nikým nepsala a hrozně brzo /asi už v 11/ padla za vlast...

Neděle
Po mrtvé sobotě jsem si řekla, že se poslední off day vyspím. Nu už přestává být budíček před sedmou vtipný. Vstala jsem mimochodem dřív, než moje host rodina. Koukala jsem na spodek svých očních víček, psala s čr a vylezla tentokrát mnohem dřív. Ranní rituál, pozdravit, pošušňat děti, kafe, koupelka.. Tentokrát jsem se pochlapila a rozhodla se, že na narozeninovou oslavu s nimi pojedu. Po odpočinku v obýváku, kde mimochodem trávím celý svůj čas, v pokoji moc nejsem, jsme se zvedli a jeli do parku, kde se konala dětská oslava. No bylo to klasicky americké, znáte to z filmů. Po chvíli mě to začalo nudit, tak po krmení miminek jsem si je vzala do kočárku a šla se projít. Je tam nějaká řeka a bylo to moc fajn, pak mi HM textla, jestli se můžu vrátit, že pojedeme, tak sem se vracela. Fascinuje mě, že třeba sedím v pokoji a ona mi napíše, je to úplně pretty cool :D Mně se to fakt líbí, vždy mě to rozesměje.. No na oslavě byli hadi, pavouci, ještěrky, zajímavé.. Po návratu domů jsme si objednali večeři (poprvé jsem jedla ten hrášek co se nemusí loupat z lusku, hrozně lín
é). Hrála jsem si s dětmi, povídala s rodiči. Pak přišla návštěva, tak jsem sbírala angličtinu.... Byl to fajn prožitý den a přišel večer, koupelna... Ten večer mi bylo docela smutno, prohlížela jsem si album od kamarádů, fotky na fb, ukápla slza a šla jsem spát..

Pondělí
Začínám pracovat 7:30. Budík jsem měla na 6:50. v 5:40 se probudím jak luční kvítí a už fakt nasraná ani nelezu na internet... Chvíli se povaluji, pak slyším rodinu vstávat, píšu si s čr, vzdám to a lezu z pokoje brzo. Malý mě hned objal po ránu, tak sem se domluvila s HM že ho odvedu. Udělala sem si kávu, šla se obout a šli jsme do školy. Je to pěšky asi tak daleko, jako obejít celé Futurum v Hradci. Po cestě jsem potkala Land Rovera, chtěla jsem ho tátovi ofotit, ale mezitím ujel. Mají velmi zajímavý systém školy. Ráno zazvoní, děti se venku na nádvoří seřadí podle
tříd na lajnu, mikrofonem je přivítají, řeknou co se bude dít dnes a zbytek týdne a pak se rozejdou do tříd. Zajímavé. Malý chtěl, ať s ním jdu do třídy, tak jsem šla, pozdravila paní učitelku, ta mi řekla kdy vyzvednout a šla jsem zpátky domů. HM šla běhat, tak jsem si hrála s dvojčátky. Dnes celý den prospali bobánci, asi jim nebylo dobře, byli takoví uplakaní. Nu během dne se toho moc nedělo, do mého off. Jíst, spát, jíst, spát, skype s mámou. HM byla se mnou doma, jen šla ráno běhat a pak někam na úřad a pro něco. Pak jsme i s HM šly pro malého do školy, vzaly jsme to procházkou horem. Chtěla jsem to vyfotit, protože to je jak z televize, ale udělám to tedy jindy, nestihla jsem to. Pak jsme dorazili domů. J. zlobil, ale tak, že to i HM byla nasraná a musel do pokoje. Nu pak se uklidnil venku, dvojčata zas spala, šly jsme dělat s J. úkoly. Bože, musím vymyslet nějaký systém jak na něj, je hrozně roztěkaný a předvádí se.. Jako kdybych zítra měla odejít a nikdo si s ním nikdy nehrál.. No pak byla večeře (HM se omlouvala, že jí brzy, wtf, furt se za něco omlouvají :D ) a po večeři jsem byla off. Chvíli jsem ještě byla v obýváku, ale malý zlobil, tak jsem si s ním nechtěla hrát a šla k sobě. Po chvíli mi HM píše, jestli chci jít na Frozen yogurt, tak jí odepisuji, jestli teď. Napsala že ano, tak píšu ok, seberu se, jdu z pokoje a jeli jsme na Frozen yogurt. Je to dobrý, jen to není jogurt ale zmrzlina. Přivezli jsme i tátovi, jedli naše jogurty co jsou zmrzliny, koukali na telku, gaučingovali... Pak se šlo spát a já vlastně internetuji. Zítra mám druhý pracovní den a mám v plánu dělat laundry, tak mi fanděte! Dobré ráno česko! :)

Zbytek školení a první den u rodiny

Tak je čas popsat další dny :) Bude to asi trochu delší...
2. den školení
Tak tooo bylo dlouhý a nudný a chce se mi plakat jen co si tu nudu vybavím. Ráno klasika budíček, snídaně, sprcha. Konečně jsem se vyspala trochu. Měli jsme opět školení o amerických dětech, pak červený kříž. Po obědě červený kříž pokračoval. A pak nevím. Bylo to fakt náročné. Byla jsem 2x přesazena, 2x mi sebrali mobil, 1x sem plakala a to je z počtů asi všechno. Ono se to nezdá, ale školit se přes 12 hodin totálně unavený je zápřah. Už si to moc nevybavuji a to jsou to ani ne tři dny zpátky.. Večer jsme s holkami šly do ulic a zjistily, že tam nic není. Tak jsme to otočily zpátky do hotelu, sedly k baru a po dvou si šly objednat. Holky chudáci, první ne, spěchaly a platily. Pak my si pohodička kráčíme k baru, objednáme si a týpek přijde a objedná si také. Pak se ptá odkud jsme a jak tu jsme dlouho a mezitím dokonce stihl za naše drinky zaplatit.

Tady jsem letěla

Tak jsme spokojeně šly k holkám a ušetřily 15 babek. Po drinku jsem šla do sprchy, napsala vzkazíka a šla spát.
3. den školení + odjezd
Ráno klasika nezklamala. Snídaně, sbalit, vynést kufry, školení. Po školení oběd, po obědě kousek školení, potlesk, good luck. Co se probíralo, praktické věci o odjezdech, pak starší děti.. Upřímně si dovolím říct, že kdo pročetl půlku googlu a au pair stránky jako já, nic nového na školení nezíská. Pro ty, co nečetly, určitě to bude přinejmenším nenudné :) Po odpoledním školení jsem šla volat s mamkou - konečně poprvé od odletu. Ach můj čičin jak ten mi chybí, mňoukl mi do telefonu, to mě opravdu rozesmutnilo. Ale v pohodě, rozloučila jsem se s mamkou a chvíli na to nás volali do autobusu. Kupodivu tam byla wifi, tak sem ještě chvíli psala s českem. Letiště byla rychlovka, check-in, odbavit kufry, zaplatit dolary, přes kontrolu, pípala jsem, pípala jsem, ohmatali mě a stejně nic nenašli, asi mám prostě pípací tělo :D Pak projít se, doprovodila jsem holky na jejich gate, protože na rozdíl ode mě měly posunutý let. Pak sem koupila sendvič a šla ke svému gatu. Měli jsme zpoždění 30 minut. Nalodili jsme se do letadla a vzlétli jsme. Měli jsme přiletět 22:30 San Diego času. Myslela jsem, že ta půl hodina zpoždění bude znamenat, že přiletíme 23:00. Ale my přiletěli 22:00. Kdo ví, v kterém prstu nechal tesař díru. A také jsem poprvé opravdu plakala. Výhled na osvětlenou Ameriku byl dechbourcí, smutný song mi delta pustila a už to jelo :( Ale no nic... Našla jsem kufry, HM našla mě a jely jsme domů. Viděla jsem minivan, děsí mě, ale je to krásný auto! Doma jsme v rychlosti prošly barák, koukla jsem na dětičky, popřály sme si dobrou noc a HM šla spát. Já si našla čuníka, polštář a zebru, napíchla jsem adaptér, naklikala všude hesla od wifi a šla spát taky.
1. celý den u rodiny
Jéjda tak to mám v živé paměti, super! :D Ráno jsem se probudila docela brzy, na jetlag a únavu. Ale dobré, chvíli jsem ležela v posteli, psala s čr, volala s domovem. Pak jsem se odhodlala a vylezla ze svého pokoje. Je to divný, někam přijedete, stihnete si říct jen ahoj a pak máte vylézt a tvářit se, že jste tu doma. Jsem stydící se typ no :D Tak jsem se oblékla a šla popřát dobré ranko. Doma byla jen HM a twins, starší byl ve škole a táta v práci. Venku bylo krásných 20°C. Dostala jsem kávu, poňuňala děti. Volala koo, přivítala mě, přidala mě na list, už mi psaly některé au pair...  No, co bylo pak.. Povídaly sme si s HM, krmily, utíraly tekoucí mlíko, hrozně splitují (jakože jim teče mlíčko kdo ví zkama :D) Poté jsme naložily děti do auta a jely se projet po okolí. To bylo také dechberoucí. Je tu nádherně, opravdu krásně. Hodně zeleně, palmy, moje první palmy! :D Kdybych si pamatovala kudy jedeme, bylo by to fajn, ale vím, že v okolí je naprosto všechno :) Pak sme přijely domů,

gaučingovali jsme. Lola (to je náš pes) je hrozně mazlivá! Ačkoliv pelichá jak nevím co, je boží :D  Po gaučingování jsme vzali kočárek, děti a šlo se pro staršího do školy. Je to fakt kousíček, ani nemrknete a jste tam pěšky. Je to teda obrovský komplex. No malý se styděl asi první minutu, pak mu pusa jela a jela. Povídal, ukazoval, je skvělý. Sám mě chytl za ruku. Přišli jsme domů, postarali se o twins. Chvíli gaučili, HM pak ukázala stan na pláž pro dvojčata, tak to rozložila, J. tam hned zalezl a jestli s ním jdu skládat puzzle. Tak jsem šla. Pak přišel HD, přivítal mě. Někam odjel. Pak se vrátil, znova mě přivítal. Pak jsme se zpovídali :D No víme toho o sobě už dost teda. Pak přišel večer, HD mi šel ukázat výhled z kopce na oceán a šli jsme zpátky. Pak jsem jim dala dárky, věřím, že se líbily :) Poté jsem se šla vykoupat, někde mezi tím vším jsem jedla večeři co sme si objednali, chvíli jsme gaučingovali a teď ležím a snažím se neusnout.
Co se pocitů týče, zatím jsem nadšena. Vše probíhá v pohodě. Moje HF je milá, přátelská, otevřená (HD na mě že ví, že jsem na holky a za to dodal: It's okay this is California :D (mami: to je v pořádku, toto je kalifornie) No pobavil mě ne že ne. Doufám, že zůstane vše tak, jako to je teď nebo se to jen a jen zlepší. Chovají se ke mě opravdu moc hezky a věřím, že tu budu šťastná. A teď si jdu chvíli psát s domovem a půjdu spát, tak zatím pááá.

Let a první den školení

Ležím na hotelu, nikdo tu není, všichni jsou na výletě a tak mám čas odměnit se článkem! Jen si vzpomenu, mám pomotané dny :D



Den odletu

No, ráno jsem vstala, unavená jako prase samozřejmě, protože předchozí noc jsem nemohla spát. Přijela Šárka, nějak tak jsme se pobalili, rozloučili s kocourem a vyjeli jsme do KFC. Jo jela se mnou mamka, brácha a Šárka co řídila. Koupili sme si snídani a vyjeli směr Praha. Nějak mi to pořád nedocházelo ani nedochází, ale stýská se mi, to hrozně.. No, dojeli jsme do Prahy. Docela bez bloudění, vynecháme-li letiště :D Nu na letišti jsem si zvážila kufr. Poté přijela Maríja, tak se můj loučící tým rozrostl..  No na letišti klasika, loučeníčko, nikdo neplakal, ale nebylo to příjemné :( Moc mi schází! Prošli jsme jednou kontrolou, druhou kontrolou, nikde nebyl problém nu a úplně akorát se nám otevíral gate, tak nám to hezky vyšlo. Let do Amsterdamu proběhl hladce. Můj první let, byla jsem vyplesklá jak malé dítě, dostali jsme sůšu a džus.. Pak letiště v Amsterdamu, to byla nuda a rychlovka. Nedařilo se nám napojit na wifi, takže všichni samozřejmě unhappy. Opět kontrola a letělo se. Let byl něco příšerného. Nebudu se k tomu ani vracet, krom toho, že jsem přežraná ještě dnes :D No po několika hodinách jsme dorazili tedy na JFK, prošli imigračním, což byla úplná pohoda ještě dnes si říkám, co všichni plaší.. Pak sme čekali, čekali, čekali.. Jeli na hotel.. To jsem usnula, takže netuším, jak dlouho jsme jeli.. Vím jen, že po třetí hodině ranní vašeho času se mi podařili chytnout wifinu, napsat že žiji a jít spát.. Vůbec jsem se mimochodem nevyspala, byla tu zima..
1. Den školení
Ráno nás vzbudili telefonem v 6:30 tak hygiena, obléct a na snídani. Po snídani v osm na školení které s přestávkou na oběd a 15 minut několikrát za den trvalo až do půl páté odpoledne. Školení je fajn docela, kdybych nebyla tak unavená, tak to označím i za naprosto nenudné :D Jelikož ale všechno znám, tak spíš tak poslouchám angličtinu. Teď skypuji, koukám co je nového a čekám až bude 18:00 a budu moci jít na večeři :) Uvidíme zda umřu či neumřu na nespánek :D Už chci k rodině, odpočinout si.. Tak se zatím mějte krásně!

Poslední článek z ČR!!!

Tak na tento nadpis jsem se vysloveně těšila a četla ho na všech blozích! Je to tady, ráno se vydám vstříc Praze. Poprvé navštívím letiště a zažiji svůj první let. Olé.. Pořád mi to tak nějak nedochází. Sice už teď smutním po pár lidech, ale ještě cítím, že nedorazila ta fáze, kdy mi dojde, že to je opravdu tady... V osm ráno přijede kamarádka, která mě veze na letiště. Dáme kafe, popadneme kufry a vydáme se na dálnici. Letadlo mi letí v 14:05 a check in máme 12:05.. Jede se mnou mamka a brácha a samozřejmě ta kamarádka šofér :) Dolary se mi nevešly do peněženky (ano mí milí přátelé, MÁM peněženku a netáhnu to v kapsách) ale jinak mám snad sbaleno všechno..
Loučení bylo těžké.. Byla jsem u ségry, přespala tam, loučila se s mou malou princeznou neteřinkou. Pak synovec byl u nás na víkendu, tak to bylo také fajn. Je smutný, ptal se proč odlétám a i když mu to určitě nedochází jako nám dospělým, vím, že se mu stýskat bude.. Dnešek byl opravdu hektický. Odpoledne jsem strávila s Edíčkem, jeli jsme se na výlet, šli na procházku, na kafe.. Rozloučili se.. Bolí to.. Bude mi chybět :) Ale bylo to krásné a mám na co vzpomínat... A vůbec, rozhodli jsme, že dva roky jsou za chvíli, tak co se vůbec s někým loučím :D Po rozloučení jsem se šla rozloučit do Alberta s Haňulí (známá) a pak přijela kamarádka Barča, dali jsme kafe, koupily losy, nic nevyhrály, takže do USA už musím.. Bára odjela, já přeházela pár věcí v kufru a teď tu sedím, nechce se mi spát a jím hnusný chipsy.. Taky nemám visačku na kufr, bože, jsem to ale cestovatelka... Taky jsem zkoukla ulici až do úterka, protože nechci pak dohánět tolik dní :D Moooc důležité :D Nemám visačku, ale hlavně, že jsem viděla ulici!
Tak jo, mějte se krásně a další článek bude asi ze školení, už teď se děsím, koho budu mít na pokoji za islamistky.. Tak užívejte!!! Já jdu dělat, že něco dělám.. Kocour se vůbec nechce rozloučit, je nějaký divný. Asi si uvědomuje, že se něco děje..

Zloděj, úřady a loučení pokračuje

Máme před sebou poslední 4 dny.. Kufry se plní, dolary mění.. Dobře, ani jedno ještě nedělám. Naposled jsem psala o víkendu.
Pondělí
To byl ale plodný den až si nepamatuji, co jsem dělala. Asi nic.. A nebo jo! Byla jsem na kafču s kamarádkou a u zubařky.
Úterý
Úterý bylo o něco plodnější. Po vyspinkání se stavila kamarádka na kafe a druhá ji vystřídala. To je ta, co mě veze do Prahy na letiště. Taky jsem se dozvěděla, že zřejmě pravděpodobně na nějaké ty procenta u mě přespí Adélka, která letí stejný den jako já. To bude slziček. Musím uklidit! Pak se nic moc nedělo a jelikož úterý je takový běžný volný den, přijel brácha kolem desáté hodiny z práce a přivezl návštěvu. Sábu, tak se jmenuje. No a dali jsme si první a poslední partičku karet! Hráli jsme Zloděje (zná to někdo?) Dřív jsme hrávali jak diví, počítač přes karty neviděli a pak kdo ví, se to ztratilo. Tak jsme hráli zloděje, tlemili se jak sjetý, samozřejmě jsem na závěr vyhrála, protože jsem nejlepší.. Doufám, že nezapomenu věci jako: čííím čarára, derpína a podobné bullshity, které nemají logiku a nikdo je nechápe, jako jsme je málem zapomněli po tolika letech nehraní! Bylo to fajn dokud máma nešla spát, protože jsme mladí a hluční a jak sme se snažili být potichu, byli jsme snad ještě hlučnější! A pak jsem šla spinkat... A nejzáhadnější věc večera, kouzelné ponožky! Sába si myslela, že jsem měla jiné ponožky než ty, kterých si všimla a tak jsme se stihli natlemit nad tím, jak čaruju ponožky :D
Středa

Zde by se hodilo přísloví, je ho tam.. No nic.. Ráno jsem rozlepila oka, sbalila batůžek a jela do Pardubic. Došla jsem na pracák, řekla jsem, že se jdu odhlásit a téměř hned vyvolali mé číslo. Došla jsem k paní, řekla jí že odlétám, rozdala autogramy a olé, jsem oficiálně dobrovolně nezaměstnaná :D Pak jsem šla na VZP udělat to samé, tam jsem po 40 minutách stání odevzdala kartičku pojištěnce a mohla jsem pokračovat na magistrát města pro mezinárodní řidičák. To jsem tam běhala s prominutím jak kokot, protože to mají tak roztahané, ale nakonec úspěšně odcházím s kusem papíru, kterému bych se jako policajt vysmála. Ale asi ví, co dělají.. A pak už za Leničkou na kafe (kamarádka z skauta víkendu) Daly jsme kafčo, pokecaly, prošly se tou hezčí částí Pardubic a po rozloučení Lenička zamířila do školy a já k tátovi na další loučeníčko. K tátovi jsem přijela asi o půl třetí. Pak přišel i bráška ze školky, teda, ocko pro něj dojel. A tak jsme koukali na svět Elmo :D Povídali a bylo to fajn a najednou devět hodin, já dnes vstávačka, tak jsem se rozloučila s rodinkou, přidala jsem jim sebe na skype a jeli jsme mě odvést domů. Před barákem jsme ještě řešili USA silnice, rozloučili se a vytančila jsem plna smutku nahoru (výtahem)
Doma jsem pocítila onen smutek, psala si chvilku s Edíčkem a pak jsem to opět zabalila. (to blonďaté na pravoboku je můj little bratr)
Čtvrtek
Dnes musím do města dokoupit nějaký ten dar a pak jedu k ségře, kde převezmu další dar, užiju si neteř, přespím tam a zítra vyrazíme zase domů. Ségra si jede pro dceru, já si vezmu synovce na víkend a v sobotu nám to začne.. Baleníčko, svíčková, loučení, úklid kvůli Adélce, slzičky. Jop, bude to fajn :) Ale nechce se mi opouštět tolik lidí a věci, co jsem právě získala..

PS: Psala jsem kudy letím? Praha-Amsterdam-New York a pak letím New York-San Diego a tam prosím přiletím 22:30 California času. Why not! Už mi přišla do pokoje postel a na televizi se čeká, mám skvělou HM! :) Zrovna zjišťuje, co za hygienické potřeby potřebuji koupit :D Tak se zatím mějte a cestujte!

7 dní...

Hola přátelé! Máme před sebou poslední týden v domácím pohodlí! Uteklo to jako voda! Bojím se? Ano! Chce se mi? Ne! Jsem smutná? Ano! Mám vše zařízené? Ne! Těším se? Ano! A mohla bych tu skandovat do nekonečna.. Ale místo toho, utřu slzu, nadechnu se a budu připravena vyrazit na nové dobrodružství! Tento víkend se opět nesl v duchu skauta. Další víkend bez internetu s dokonalými lidmi, v dokonalé přírodě. Tentokrát jsme tedy byli pouze 4, ale vůbec to nemyslím špatně, naopak, bylo to krásné, rodinné a hlavně nezapomenutelné! Jestli mě něco dělá nešťastnou, jsou to právě tito přátelé, které musím opustit. Jistě, těším se jak malé dítě, těším se na děti a na nový styl mého života. Ale nechávám tu kus srdce a doufám, že se pro něj vrátím! Dala bych cokoliv za více času s nimi.. Ale život by byl moc snadný a takovou radost nám neudělá... Konec smutku a čas na trochu toho povídání o mém au pair cestování...
S HM (hostující matka) stále komunikujeme. Už jsme probrali co chci a nechci jíst, plány na březen. Docela sem spokojena zatím. Ne, jsem dost spokojena. J. bude mít jarní prázdniny poslední týden, tak půjdeme na pár krásných míst v San Diegu a strávíme čas jen spolu. Je to určitě super, protože přeci jen, tráví hrozně času ve škole a sblíží nás to. Taky mi psala ohledně tripu po NYC, na který nechci jet. Ptala se, zda chci, že pokud ano, tak mi to zaplatí. Ale já nechci. A tak se zeptala znova.. A znova.. A znova! Je skvělá, líbí se mi jak se starají :) Tak jsem ujistila, že na výlet jet nechci a snad je to téma za námi :D Řešíme také administrativní záležitosti od SSN (něco jako naše rodné číslo třeba) po Cali řidičák, který si musím udělat a který mi vůbec nejde.. Tento týden se ponese v duchu goodbye kafíček, svíčkové a rohlíků. V sobotu začnu balit svůj kufřík, v neděli ho dobalím a v pondělí do Prahy!.. Už teď se mi chce plakat z tolika sbohem.. A za týden touto dobou se budu snažit usnout, protože ráno budu brzy vstávat.. Uteče to.. Ve středu mířím na pracák se odhlásit a na pojišťovnu a také za tátou. Pak kamarádky.. Je toho tolik. A poučení pro všechny, kteří ještě nikam neletí, nebo letí až za dlouho: Užívejte si čas se svou rodinou a přáteli, tvořte nové vzpomínky ať máte nad čím plakat :) A nebo neplačte a buďte tvrďáci :D

Pár fotek z víkendu :)