Tak mi včera došel pas. Docela rychlost, na českou poštu ne? Za měsíc a dva dny už budu sedět v letadle a řeknu Vám, nijak mi to neutíká. Vycucla jsem svůj účet na minimum, když jsem zaplatila poslední poplatek a teď už zbývají jen "detaily". Jako kufry, dárky
(somebody help me!), kapesné a samozřejmě, něčím si udělat radost, než si ji budu moci dělat v USA z našeho
giga au pair platu. No, stále nemám jasno v tom, kolik kapesného si mám odvést. Na jednu stranu, pochybuji, že první týden budu lítat po San Diegu z obchodu do obchodu, zakládat si instagram a samozřejmě, fotit nákupy. Myslím, že ten čas raději věnuji nácviku řízení a trénování na Cali řidičák, protože čím dřív ho budu mít, tím dřív budu moci brázdit silnice bez stresu, že hloupý polda neuzná můj mezinárodní. Kdo ví, jak to bude.
Jinak v mém novém domově je právě teď 7 ráno a 12°C. Dost jsem se nasmála představě, jak v NY nastoupím do letadla v zimní bundě a při výstupu na mě budou koukat lidi v kraťasech. No to přeháním, ale tady není 12° ani odpoledne, natož ráno. Protože mám samozřejmě do plašení, že odlétám fůru času, trávím ho v posteli. Léčím svou nemoc, zkouším si Cali testy, čtu příručku, vybírám s HM povlečení (well done, již jsme ho včera úspěšně vybraly). O víkendu odjíždím se skautíky na takový zážitkový víkend, jsem na to zvědavá, pokud to bude dobré, napíšu o tom i článek. Jinak já nejsem skaut, půlka z nich taky ne, ale to je na dlouho.
Samozřejmě po návratu mě čekají rozlučky. Ehm, uvedu na pravou míru. Prostě chci vidět co nejvíc lidí, které neuvidím. Žádná párty jak napovídá obrázek, žádné kocoviny, prostě tak, strávit čas s těmi, co tu nechávám. No naštěstí jich moc není :D Ale po skauta strašidelném víkendu už ten čas určitě začne plynout rychleji. Únor je krátký měsíc. Na jednu stranu, bych klidně odletěla už zítra. Myslím, že ten čas strávený s rodinou, který teď prožívám, nijak neulehčí to odloučení. A je jedno, jestli se do mého odletu uvidím s půlkou mé rodiny 10x nebo jednou. Moje máma je zatím strašně super cool ve zvládání mého odletu. To víte, jsem prostě její malá holčička pořád. Slzy jsou na programu, ale až v době odletu! :) Mějte se zatím krásně, já jdu léčit nemoc a a říkat si, proč ten čas vůbec neutíká.
Žádné komentáře:
Okomentovat