Pozdě, ale přeci, mě mamky dennodenní otázka donutila dopsat další část o mé Hawaii dovolené. Je až neskutečné, že jsem doma víc, než měsíc. Zelenou kartu jsem nevyhrála a do Kanady také nejedu. Tak si dám Albánii s tátou v létě a pak se něco vymyslí, snad.. Dnes jsem mimo jiné měla první video hovor s dětmi z New Yorku. Poznaly mě, samozřejmě, zas tak dlouho pryč nejsem, Parker mi řekl, že mě miluje a chybím mu a Sullivan už vyslovuje mé jméno skoro celé!! Ale zpátky k Hawaii..
Ve středu
29. března jsem měla takový, více lenošivý den. Honza, šel se mnou hikovat Sleeping Giant, nebo jak se ten výšlap jmenuje. Cesta to byla celou dobu do kopce a tak jsem funěla jak nosorožec. Výhled však byl nádherný, trochu jako na Šumavě, akorát s oceánem. Však uvidíte sami na fotkách. Poté se mnou sjel do zahrad, kde jsem si zamluvila prohlídku na pátek. Stavili jsme se na oběd, což jak se chudák přesvědčil, není se mnou nic snadného :D
 |
| Výhled z Sleeping Giant |
 |
| "Mall" |
Po obědě jsme jeli podívat se na želví farmu. K želví farmě se jde takovým krátkým hikem, který ústí u jeskyně, kam jsme se šli podívat. Nicméně zavírali ve 2 a tak jsme měli asi jen deset minut na to. Pán nám řekl, že nám dá tour za 20 babek, tak jsme ho poslali někam, protože normálně se za to neplatí a jen se dává tip, kdo chce :D Snažil se nám prodat svůj výklad, který nás stejně nezajímal a jeskyni jsme viděli. A tak jsme šli dál až k želví farmě. Želvy spaly a nechtěly se s námi moc kamarádit, takže fotku s gigantickou želvou jsem vyškrtla z to do listu a jeli jsme zpátky. Já si pak došla do krámu, protože mě následující den čekal docela dlouhý hike, sbalila jsem si věci a šla brzy spát, jelikož budík jsem měla na pět ráno.
V pět ráno ve čtvrtek
30. března jsem vstala a moc se mi nechtělo. Nicméně to je jeden z mých nejoblíbenějších dnů na Hawaii. Udělala jsem si kafe a po šesté vyjela z baráku. Můj cíl byl jasný, jelo se na Pihea trail, což je trail, který vede přes mokřiny a bažiny, které se řadí na nejmokřejší místo na světě. Samozřejmě, jsou mokřejší místa, ale žádné není v takové nadmořské výšce. Tento hike jsem studovala na internetu hodně, jelikož jsem našla nějaké pochybné informace, které dělaly tento výšlap děsivým. Nicméně, pravda byla jiná. Vstala jsem tedy a ještě za tmy vyjela. Cesta byla asi hodinku a půl, hodinku a čtvrt. Jela jsem tak brzy, protože na diskuzích říkali, že po obědě se většinou stahují mraky a mohlo by to omezit můj výhled.. Jela jsem přes Waimea Canyon, kde jsem chtěla zastavit, nicméně východ slunce to udělal naprosto nekoukatelné, tak jsem se rozhodla zastavit tam na cestě zpátky.
Zastavila jsem však na Kalalu vyhlídce, která byla krásná a byla jsem tam sama jen s minibusem plným Číňanů. Ale můj cíl byl jiný - Pu'u vyhlídka, kde začínal můj hike. Potkala jsem opět ten minibus a jinak jsem byla na parkovišti úplně, ale úplně sama. Číňané udělali selfíčka jen u zábradlí a zase odjeli a já byla sama. Slunce pomalu osvětlovalo rokli pode mnou a tak jsem s každým krokem měla jiný výhled. bylo to nádherné a bohužel nemám kvalitní foťák, abych tu krásu dokázala i vyfotit. Mobilem člověk moc zázraků neudělá. Inu pokračovala jsem po trailu a užívala si ticho a samotu. Chvíli mě tedy děsil jistý zvuk, který se později ukázal býti šplouchání vody v mé lahvi. No Lol, kráva sem :D
Cesta nebyla nijak náročná, sem tam nějaké šplhání po kořenech, nebo úzká cestička, nicméně na spoustě místech byl "chodníček" ze dřeva. Takže Hike jak pro Američany, alespoň jsem si myslela. Došla jsem na křižovatku, kde je cedule tak seškrábaná, že člověk neví, kudy, pokud to nestudoval na netu. Jelikož tam hodně prší, hlína byla trochu mazlavá a tak se ten chodníček hodil. Šla jsem docela dost dolů po takových schodech, tak mi bylo jasné, že někde to zas půjdu nahoru. A taky že jo a byl to pěkný výšlap. Nicméně to už mi jemné mrholení prozradilo, že jsem na vrcholku. Byla jsem v bažinách. Přes bažiny vede také ten chodník, který se určitě hodí, protože šlápnout do toho nechcete. Chytla jsem signál a tak jsem zjistila, že tam skoro jsem. To jsem se rozhodla, že mi může trochu hrábnout, jelikož jsem nepotkala živou duši za celé 4 míle a tak jsem se proběhla, zazpívala si a zakřičela :D
A to už jsem byla na oné vyhlídce. Bohužel, mraky se valily jak blázen a můj výhled byl omezený. Udělala jsem pár fotek, video a dala si svačinu. Google říkal, že mám počkat, že se mraky na Hawaii hrozně točí. Nicméně po hodině čekání, se mraky akorát více nakupily a já už neměla výhled žádný, také začalo pršet, tak jsem vytáhla pláštěnku a vydala se zpátky. Opět 4 míle. Po cestě zpátky už jsem začala potkávat první lidi. Prvního jsem potkala uprostřed bažin, kdy jsem si zrovna nahlas zpívala písničku od Demi Lovato. Už pršelo docela dost a pán se ptal, jaký je výhled. Tak jsem mu řekla, že na nic, ale ať to jde zkusit, když už tu je a šla jsem dál. Potkala jsem asi 8 dalších lidí, nebo skupin lidí a každý se mě ptal na tu samou otázku. Jakmile jsem už byla v nižší nadmořské výšce, přestalo tu pršet a tak jsem sbalila svou sexy pláštěnečku a pokračovala bez ní. Bohužel mě už od pondělí bolel pravý kotník a asi míli od parkoviště mě rozbolel tolik, že jsem předem vzdala další výšlap. 8 mil prý stačilo. Ale mrzelo mě to, neboť jsem dostala tip na super hike, který není nikde zakreslený a je na něj výhled na onu slavnou pláž :)
U vyhlídky už bylo plné parkoviště a málokdo se odvážil jít na trail. Není se čemu divit, pro srovnání sem dávám fotku po cestě tam a pak po cestě zpátky, výhled do rokle :D
Sedla jsem do auta a jela jsem do kaňonu, ale o tom zase příště :) Tady ještě na závěr, zhruba dvě stejná místa před začátkem výšlapu a po návratu :D
