Život v chudobě a zbývá 6 týdnů

Za poslední dva týdny nebo kdy jsem naposled psala, se nic moc nestalo. Spíš vůbec nic. Pracovala jsem, koukala hodně na televizi, jelikož za chvíli odlétám a musím šetřit, abych měla za co jíst na Hawaii :D Je to hrůza, rozpočet mi nevychází a daně jsou jedinou překážkou. Ale netroufám si je nezaplatil, nicméně to nechám na poslední chvíli raději.
S Kanadou se to má tak, že jsem dostala pozvánku, ale kvůli okolnostem ji budu muset odmítnout, ale třeba dostanu zas a nebo hold až příští rok. Ne vše jde vždy podle plánů.
Jediná má vyšší aktivita byla v sobotu 14., kdy jsme s holkama jely do city. Vzaly jsme si Ferry na Staten Island abych naposled viděla sochu svobody, nachodily jsme přes deset mil, skočily do muzea kvůli Míně a tak se poflakovaly po městě. S Shelby jsme přijely do Bronxvillu kolem deváté večer a skočily si ještě na froyo, nabrat ztracené kalorie. Když jsem se vrátila domů, necítila jsem se nejlépe a šla spát.
Ráno jsem se probudila s horečkou jak kráva, bolestí v krku, Takže jsem celou neděli strávila v posteli. Bohužel mi ani v pondělí nebylo líp a také jsem přišla o hlas. Naštěstí jsem měla zrovna off a tak jsem zas ležela a spala. A tak to šlo celý týden s tím, že jsem musela pracovat. Koukali jsme hodně na telku a já nechodila na kickbox. Od včera je mi o něco líp, ale furt to není super, tak uvidím, zda budu fit na úterní kickbox. Víkend nicméně trávím zas nic neděláním a alespoň ušetřím :D
Za 6 týdnů mě čeká odlet do San Diega, V druhé půlce února pošlu první krabici zpátky do Čr. Bude to těžké rozhodování, protože momentálně mám pocit, že budu potřebovat VŠECHNO až do konce pobytu tady. Bude to také smutné odstěhovat půlku věcí a žít zbytek času v poloprázdnu, ale bude to jen pár týdnů. Během travel monthu to snad dojde, nebo chvíli poté, co se vrátím domů s jedním kufříkem.
A to je tak nějak zatím vše :D Dneska jsou to přesně dva roky, co jsem se "matchla" s Rachel. Připadá mi to jako včera a nemohu uvěřit, že dva roky utekly jako voda a můj pobyt se chýlí ke konci. Neviděla jsem půlku států USA, tak se třeba podívám zas za dva roky :D

Nový rok a jedna špatná zpráva za druhou

V rychlosti shrnu týden před Silvestrem, který pro mě byl pracovní. Nicméně jsem pracovala 3 hodiny denně a na pátek a čtvrtek, kdy jsem pracovala celé odpoledne. Ale schedule to byl velice příjemný a je jasné, že tento týden pro mě byl náročný haha. Nicméně předsilvestrový týden utekl jako voda, většinu času jsem byla doma a nebo jsme s holkami někde trajdaly.
V pátek jak už jsem zmínila, jsem pracovala celé odpoledne. Ve tři jsem převzala děti a řekla ahoj host rodičům, kteří měli nějakou párty či co. Měli se vrátit v 9 a to také měla přijet Ivona. Jenže můj HD se asi opil :D A přikutáleli se pozdě, naštěstí akorát přijela, tak jsem jí řekla, ať počká na nádraží, nebo si vezme taxi. Dojela jsem pro ni a ihned jsme přešly na naše oblíbené téma a tím je jídlo :D Dojely sme k nám, hodila si tam věci a jeli jsme do Olive garden vyzvedout večeři. Prý je totiž na dietě, nechtěla mekáč a tak jedla o půlnoci. Dieta hadr :D Nevadí. Doma jsme koukly na 10 minut z filmu a šly spát. Minimálně já byla úplně mrtvá.

Sobota, nebo-li den D přišel a já byla celá šťastná, že jsem vstala až někdy o půl deváté a ne už v sedm. Po desáté se ten medvěd nedobrovolně taky probral a v 11 už nás nabírala Mirka a jelo se pro Ritu a pak pro Shelby. Holky si potřebovaly koupit povinnou výbavu na oslavu. Sjely jsme tedy do party city, my tam s Mirkou už byly v týdnu, a pak se jelo pro alkohol a do Nogginu a pak už domů. Bylo hrozně pozdě, takže čas akorát na pár dílů Glee, sprchu a nachystat se. Mirka dělala chlebíčky chudák sama, neboť nechtěla k nám :D Nevadí. Já si dala doma dvě piva a Idiot si dala své víno, které já nepiju. Před půl osmou jsme se zvedly s Ivonkou a řekly ahoj tuně dětí, kteří tu měly párty a vyrazily. Šlo se pěšky k Mirce, nabraly jsme Ritu, která už chudák na nás kvůli Ivoně čekala.
Vyzvedly jsme Mirku a chlebíčky a šlo se do Noggina, kde nikdo nebyl, což byl ideál. Zabraly jsme hned tři stoly, přivítaly se s Willem, který tam byl asi jako jediný zákazník :D
Noggin byl fajn, jako vždy. Snažily jsme se hrát Chugopoli, ale bylo nás hrozně moc a furt se povídalo. Tak jsme víceméně jen jedli chlebíčky, kolik nás bylo nevím, možná 6 holek a Will :D A pak nastal čas jet do White Plains, na což jsem se těšila nejvíc, neboť tam byl Edvinda s jeho klukama a celou tu akci vedli. Will zůstal v Nogginu, že nemá rád White Plains a nás 6 šlo dělat bordel do vlaku. O tom, že jsme byly nejhlučnější se nemusím zmiňovat. Ve vlaku jsem si dala i vodku, která podle mě byla jen sprite, neboť jsem tam nic necítila. Myslíme si, že jedna z holek lhala a nedala si tam alkohol, což dodnes nechápeme, ale nevadí.
Po chvíli vlak zastavil a my vyskákaly a šlo se. Bylo to kousek, tak na cigáro, jelikož holky kouřily, tak to vím. Ochrankou jsme prošly i se všemi flaškami alkoholu. Bylo tam kolem 20 tisíc lidí a vůbec nám nebyla zima. Suverénně, jako queens jsme si nakráčely až dopředu. Asi o minutu později na mě Mirka volá: Kristýna! Christine :D A já jen coo? No Christine jí samozřejmě slyšela, tak vítání jak kdybychom se neviděly roky a hned jsem se najednou objevila přímo u zábradlí vedle ní.
Za mě osobně to byla skvělá párty. Edvin a jeho kluci rozdávali energii, všichni tancovali, pili vodku, kouřili a dělali milion selfie a videí na snapchat. Kluci nezpívali jen 90tky ale i modernější songy, ale Backstreet Boys stejně váleli nejvíc :D To roztancovalo dav víc než Cake by the ocean. Nevadí. Po ohňostroji jsme ještě chvíli zůstaly, párty končila, já se rozloučila s Christine a vyrazily jsme hledat nějaký bar. Všechno stálo za hovno a tak jsme po jednom pivu využili taxíky zdarma a jely do Mickeyho v Eastchesteru. Jen některé z nás, zbytek šel spinkat.
My dorazily (já, Mirka a Ivonka) do Mickey's a psal mi Will, kde sme skončili, říkám že v Mickeym ať příjde. Tak přišel :D No, DJ byl úplně na nic, hrál sračky s prominutím a bylo mu to jedno. Naštěstí asi po hodině stejně zavírali a my jsme všichni šli k Willovi, kde se strhla debata o politice, házelo se věcmi, budil se spolubydlící, jedlo se tajemné jídlo, odcházelo se atd :D Já byla mrtě unavená, bylo snad 5 hodin a už jsme byli jen já, Ivona a Will a já chtěla domů. Ale Will chtěl, ať Ivona zůstane, ta nechtěla :D Najely jsme tedy na češtinu a taktický útěk :D Já jí nabízela, že tam může zůstat a věci si vyzvedne druhý den, ale nechtěla :D A tak nám Willda zavolal Uber a my jely domů a spát. Co mě spíš mrzí je, že já osobně nemám žádný fotky a videa. Já doslova přišla do klubu ve 2 ráno a měla 80% baterky bez nabíjení? :D

Bručoun furt chrápe :D

Neděle byla krušná. Víceméně jsme nic nedělaly. Spaly jsme, pak jsme se válely, pak jsem odvezla bručouna na vlak, řekly jsme si pápá a já jela pro Shelby a na Novoroční mekáč. Pak domů pokračovat v nic nedělání.
Pondělí vstanu, nikdo nikde, jen Parker si dělá snídani. Pomohla jsem mu, snídáme a příjde HM s tím, že dneska jsem off. Tak jsem šla zpátky do postele a nevylezla z pokoje celý den! Dopadlo na mě to, že už mám jen 2 měsíce tady. Nemám peníze na travel month, do kterého jsem se uvrtala a nemám potvrzený let domů od agentury. Kanada taky zatím nic. Začínáme trochu panikařit. Kam ty dva roky utekly?...
Úterý kickbox. Další špatná zpráva. Workout skvělý a na konci Christine povídá, že tam končí? Tak má deprese se prohloubila tak o tisíc mil. Má jediná radost, poté co skončil Edvin a odchází? Bylo mi z toho fakt smutno a tak jsme s Mirkou jely na salát a polívku do Panera Bread, Pak do práce.
Středu jsem byla unavená jak blázen. Úterní večer jsme totiž s Adélou až do půlnoci trávily vymýšlením plánů co po au pair kariéře a kde eventuelně vezmeme na Kanadu, když domů jedeme obě s nulou. Tak se asi uvrtáme na 4 měsíce do au pair v anglii, kde vyděláme na letenku a pojištění a poletíme prostě tak s pár stovkama v kapse. Až dostaneme víza samozřejmě :D Večer jsme jely se Shelby a Mirkou ven. Bylo to ok, ale furt jsem smutná kvůli tomu všemu tady.
Čtvrtek, dneska. Kickbox samozřejmě jak facka. Mám ještě asi 13 class nebo kolik a mám je mít bez Christine? Má motivace padla na nulu a celý workout sem spíš nic nedělala než dělala. Byla jsem připravena se s ní rozloučit, ale tak brzy? Já vím, že můžeme jít ven, ale už to nebude ono. Ona bude makat, já makám a do toho odcházím.. Možná půjdu v neděli na workout a to bude náš poslední spolu. Nevím.

Celý týden je takový, na nic. Snad brzy dorazí nějaké dobré zprávy. Ani to, že jsem se posunula s plánováním věcí na Hawaii mi nepřidává úsměv na tváři. Každý před odjezdem vypráví o kulturním šoku a změně prostředí a jak to může být těžké. Měli by spíš připravovat na to, jak je těžké se vrátit zpátky a ten rok či dva se budou zdát jako jeden dlouhý sen, z kterého se člověk probudí. Kdybych měla víc času, udělala bych spoustu věcí jinak. A nebo možná ne.