Turismus a kickboxing

Minulý týden hrozně rychle utekl. Můj HD konečně vyřešil sedačky v autě, tak už můžu jezdit.
V úterý jsem jela na svůj první kickboxing. Jak jsem psala posledně, měla jsem u sebe trenéra. Přijela jsem tedy o půl hodiny dřív, pokecali jsme, vyřešili nějaké formuláře a pak jsme si už jen povídali, protože by stačilo přijít o 10 minut dřív.. Nicméně jsem dostala rukavice a jelo se. Trvá to asi hodinu, nejhorší je ten jejich "warm up" který trvá zhruba 15-20 minut. Na boxovací část se mi vyměnili trenéři a dostala jsem holku, která na mě byla velice zlá :D Nicméně jsem to přežila a jelikož mě to fakt bavilo, upsala jsem se k 45 hodinám, které mě stojí sice hrozné peníze, ale baví mě to.
Ve čtvrtek jsem tedy jela na svou druhou hodinu, kde byla jen Christin (ta co se mnou byla na boxovací část). Nebylo nás tam moc, možná 7. Ale furt mi pomáhala, když jsme se ztrácela a opět na mě byla zlá, když se mi chtělo odpočívat :D Ale cítila jsem se mnohem lépe a nechtělo se mi tolik zvracet. Pak jsem jela domů a pracovala.
V pátek přijela návštěva a tak jsem končila dřív. Díky tomu jsem se sešla s Honzíkem a Anetkou, kteří jsou teď v NYC na dovolené. Vyzvedla jsem je kdesi u Bronxu a jeli jsme k nám do Cheesecake Factory na večeři. Bylo hnusně, mrholilo, tak jsme si dali jen tu večeři a zase jsem je odvezla k metru.
V sobotu jsme totiž všichni tři společně jeli na výlet do DC. Vstávala jsem po páté ráno a vůbec se mi nechtělo. Ale DC nepočká! V šest už mě taxík odvážel na vlak, neboť u nás všichni spali. Sešli jsme se na Port Authority, kde si ještě kuřáci dali cigaretku a vyrazili jsme k busu. Bus samozřejmě zpoždění. Ale nevadí. A už jsme jeli!
Cesta utekla, ani jsme o tom nevěděli. Honza si hrál na mobilu a my s Anetkou jsme kecaly. Cesta byla skoro bez zácpy, jen když jsme vjížděli do DC, tak se to tam trochu táhlo. Vystoupili jsme na Union station a prošli jsme se a že pojedeme k Lincoln memorial a pak se projdeme přes památky zpátky na Union a busem zas domů. Vyšli jsme ven, že zavoláme Uber, ale začalo šíleně pršet. Tak zpátky na nákup deštníků. Samozřejmě, že jsme vyšli ven a bylo skoro po dešti :D

Melinda nás vzala na výlet

A nyní přichází jedna z nejlepších částí a to naše řidička Melinda, která se tak vůbec nejmenovala a nikdo si nemohl vzpomenout, proč jsme si mysleli, že je to Melinda. Volali jsme teda lyft. Sledujeme jí na té aplikaci, jak stojí na křižovatce skoro vedle nás, ale Melinda si to zahne úplně někam jinam :D Tak čekáme dalších 5 minut, než nás najde. Nasedneme, už je po dešti, a Lyft mi řekne, že pojedeme 7 minut. Tak jedeme a Melinda mine první exit. Melindy telefon přepočítá trasu o dalších 6 minut. Melinda minule druhý exit a gps opět přepočítává. To už se tlemíme jak kdybychom si něco dali a se zájmem sledujeme, kam nás Melinda zaveze tentokrát. Další exit minut :D To už skoro brečíme smíchy. Melinda si už pod fousy šeptá "shit" a my se tlemíme ještě víc. Po pár neúspěších a úplně divné trase, se Melinda konečně trefí do správného exitu a už to zdálky vidíme. Sedmi minutová cesta se promění na téměr půl hodinovou. Najednou Melinda říká, že prý jsme tu, kde nás má vyhodit. Halo, my jsme turisti, máš vědět ty ne. Nakonec nás vyhodí uprostřed dlouhého mostu a my se slzami v očích odcházíme zpátky po mostu, podívat se na pana Lincolna.
Pak jsme se prošli přes všechny ty památníky z válek, Monument, Bílý dům (tam tentokrát nepouštěli vůbec blízko, všude barikády atd, asi Mišel byla doma :D ), Starbucks :D , National mall atd atd. DC je skvělé na turismus, neboť všechno důležité je u sebe v jedné řadě skoro :D Pak jsme se stavili do NASA muzea na 17 minut, protože zavírali :D 10 mil v nohách si to šlapeme do Walmartu, kde si Honzík s Anetkou nakoupili dalších tisíc sladkostí a prášky na spaní :D a už jsme došli na Union station, dali si tam večeři a jeli jsme domů.
V NYC jsem vyběhla z busu abych stihla vlak, který jsem poprvé stihla, vzala doma taxík a padla mrtvá do postele.
V neděli jsem se probudila kolem osmé, měli jsme zase sraz, tentokrát v city. Nakonec jsem se tam dostala až po dvanácté. HM mě hodila na vlak a já šla vyzvednout ty moje turisty k Žehličce či jak se ta budova jmenuje. Dali jsme si obídek a zase jsme turistili, tentokrát po NYC. Zašli jsme ke památníku 11.září, na Wall street, vzali jsme Ferry na Staten Island, prošli se tam, pak pluli zase zpátky, kde se na nás natlačili nějací němci. A tak jsme sobecky mrzli u přídě a překáželi jim, aby neměli hezké fotky za to, jak do nás furt strkali a šlapali na nás :D Pak jsme zašli na véču a já jela domů, neboť bylo pozdě a já pracovala v pondělí a oni také byli unavení. Rozloučili jsme se a už se neuvidíme :( Nebo aspoň ne v USA :D
Pondělí se mi táhlo hrozně. Byla jsem unavená, moc jsem toho nenaspala. Večer jsem jela s Arianou do kina a přijela jsem zase kolem půlnoci a šla spát.
Dneska jsem jela ráno na kickboxing, kde nás bylo teda jak psů tentokrát. Fakt plno. Mám to tam ráda. Přijela jsem teda zničená, protože ten druhý, jehož jméno jsem zapomněla, dělal "warm up" a Christin je teda na nás mnohem milejší :D Naštěstí nebylo moc kliků,
Teď sedím, píšu článek, piji svoje čoko protein mlíčko a za hodinu jdu pracovat. Nějak jsem teď spočítala ,že už mám jen 5 měsíců a týden v USA. Šílený, hrůza!