Nejdokonalejší víkend za poslední století, part II.

V neděli ráno jsem se opět probudila dřív, než kdo jiný. Jednou jsem teda byla vzhůru ve 4 ráno, když mi pokojem procházel HD a Jaxson, kteří jeli kempovat. Ani ahoj mi Jaxson neřekl, asi mu to večer nedošlo. Proto tam musím znova, ha!
Když Rachel přinesla po šesté ráno kluky do kuchyně, tak jsem vstala a šla pomoct, protože jsem stejně už nemohla spát. I babča s dědou byli už vzhůru. Tak jsme strávili super ráno plné mazlení. Kluci mazlili víc se mnou (ne že bych jim dávala předtím, než prarodiče přijeli, proslov o tom, jak musí :D ) než s nimi a to mě dělalo šťastnou. Jak jsme říkali, oni je budou mazlit další dva týdny haha.
Ráno uteklo jak blázen. Přestal fungovat kávovar, tak jsem sjela pro kafe, zatímco Rachel dávala sprchu. Hráli jsme si s dětmi a už bylo skoro 8:45 a nastal čas na dámskou jízdu, vyrazilo se do kina.  Děda hlídal kluky. Přijely jsme přesně na čas. Sedly jsme si, servírka nám přinesla menu. Tak jsme si každá objednala snídani a neměla jsem chuť na Mimosu, jak jsme si plánovaly dát, ale Rachel si dala. Začaly ukázky a přinesly nám snídani. Bylo to úplně super! U každého křesla je otočný stolek, pak je stolek vždy mezi dvěma sedačkami a je tam i lampička atd. Lepší než doma :D A snídaně taky výborná. Dala jsem si palačinky a jedla jsem doslova celý film, porce jak pro koně.
Po filmu Rachel jukla na kameru, kluci furt spali, tak jsme jely do Costca pro nový kávovar a domů.
Nikdo z nás neměl po té pozdní snídani hlad haha. Nikam se nám nechtělo, tak jsme jen byli doma, hráli si s dětmi, povídali si, vrtali jsme bezpečností pásy, protože děti už jedno málem shodily televizi. Bylo to super. Cítila jsem se, jako kdybych nikdy neodjela. Jakobych se vrátila jen z hrozně dlouhé dovolené. Byla jsem šťastná a spokojená, byla jsem doma se svými dětmi a s Rachel.
Skvěle jsem se bavila! Hrozně jsme se nasmáli všemu možnému i kravinám. Pak jsme objednali gigantickou pizzu a salát a dali si brzkou večeři.
Zbytek dne utíkal jak voda a já se v hloubi duše připravovala na opětovné rozloučení. Nicméně další skvělý zážitek byl ten den před námi a kolem půl sedmé jsme s Rachel daly sbohem prarodičům a klukům a vyrazily na koncert Demi Lovato and Nick Jonas. Prvních 10 minut cesty jsem byla ok, ale pak už jsme chvíli jely, já se smířila s tím, že nedám kluky spinkat a došlo mi, kam vlastně jedeme. Všechna euforie vyplula na povrch a já se cítila jak puberťák haha. 'Už tam budeme' zaznělo asi stokrát do minuty a Rachel se mi furt smála, když jsem panikařila, že budeme pozdě.
Pozdě jsme samozřejmě nebyly. Zaparkovaly auto, já si tak poskakovala ke vstupu, prošly jsme security, vystály frontu na trička, na pití, musely jsme vyhodit víčko :D a ochranka nás pustila k sezení. Chvíli nám trvalo najít naše místo, protože nás furt někdo posílal někam jinam. Po chvíli jsme naše místa našly. Úplně krásně hned vedle mola (6. řada) což bylo úplně super, protože to molo nebylo na plánku, když jsme kupovaly lístky a zjistit, že nesedím obklopena lidmi, ale "dosáhnu" na molo mě nakoplo ještě víc. Nejhorší na tom místě byl asi ten kameraman, co tam obíhal, ale když jsem se na něj jednou škaredě podívala, snažil se mi nestát ve výhledu a stál těm za mnou :D  Kdyby se mi neklepaly nohy nadšením, skočím si pro panáka haha.
Předskokanem byl Mike Posner, kterého jsme ani jedna neznala, dokud nezačal zpívat I took a pill in Ibisa. Mike byl dobrý, zpíval asi půl hodiny, možná méně. No a pak se rozsvítila světla a začala se předělávat scéna. Tak jsme si povídaly, dělaly fotky, asi milionkrát jsem jí radostí objala :D A pak se najednou setmělo a začalo odpočítávání a mně se chtělo brečet radostí. Nicméně jsem byla tak nadšená a šťastná, že jsem ani plakat nezvládla :D
Nick vyběhl na podium a ačkoliv ho nijak extra neposlouchám, jen to, co se hraje v rádiu, tak válel! Neznala jsem většinu jeho songů ovšem :D Ale byl super :) A pak to přišlo, po x Nick's písničkách přišla další dramatická scéna a přišla Demi ♥ A to je něco, co nedokážu popsat. Cítila jsem se jako nikdy předtím a věděla jsem, že tento moment nikdy nezapomenu a že je krásnou tečkou na konci skvělého víkendu.
Demi byla skvělá. Znala jsem každou písničku, zpívala každou písničku, tancovala na každou písničku :D Párkrát jsem hodila pohled na Rachel, ale byla jsem ve svém světě a ona tomu plně rozuměla. Ten pocit, když je pro vás někdo neskutečným vzorem a člověkem, kterého plně respektujete a stojí tak blízko, že vidíte i kapičky potu na té osobě, uvědomíte si, že je ve skutečnosti menší, než jste si mysleli, vidíte i ty roztomilý dolíčky, kdy se usmála. No nic, nebudeme se rozvášňovat :D Myslím, že každý, kdo někdy v životě potkal toho, kdo je pro něj hrozně důležitý, i když ho nezná osobně, mi bude rozumět.
Pak zpívali písničku společně, pak se vrátil Nick, pak zas společně a Demi ukončovala. Skončilo to hrozně brzy, mohli to klidně mít delší, na to, že vystupovali dva. A znáte takový ten pocit, kdy vám zalehne v uchu a vrací se to pomalu, tak přesně tak se cítilo celé mé tělo, když Demi odešla ze scény a rozsvítila se světla. A to už mě Rachel táhla k autu, abychom se vyhnuly traffic. Chválila jsem si to celou cestu v autě a byla pořád hrozně šťastná.
Přijely jsme domů a šly spát. Já jsem se snažila rychle usnout, abych zůstala šťastná a nešla spát v depresi, že další den odjíždím..
V pondělí ráno jsem vstala, s Rachel jsme se rozloučily, jelikož musela do práce. Užívala jsem si poslední hodiny s kluky. Nastal čas pro jejich nap a tak jsem je šla dát spinkat a samozřejmě mě to rozbrečelo. Opouštět někoho, kdo je pro mě jako vlastní bolí. Je až neskutečné, jak mi přirostli k srdci. Zatímco jsem čekala na správný čas na to, odjet na letiště, povídaly jsme si s babčou o celé té situaci a slíbila, že když bude něco vědět, dá mi vědět. Rozloučila jsem se i s ní a děda mě vezl na letiště. V autě jsem nebrečela, ale na letišti ano. Opouštěla jsem domov. Opouštěla jsem nejlepší přítelkyni, kterou jsem si v celé Americe mohla přát, opouštěla jsem "své děti" a hlavně jsem opouštěla sama sebe. V srdci už navždy budu San Diegan. I když, oni jsou můj domov, takže už navždy budu kdokoliv, kam se kdy přestěhují. Trochu jsme žertovaly a víme, že se vrátím, když se rozvede do dvou let, co nesmím být au pair znovu :D
Letadlo samozřejmě zpoždění, ale mě to bylo jedno. Přijela jsem domů kolem jedné ráno, bez nálady a hrozně prázdná a šla jsem spát...
Stýská se mi a stýskat se mi bude. V březnu za nimi zas pojedu, dřív mi to bohužel asi nevyjde, nebo by vyšlo, ale těžko říct, kdy budu mít prodloužený víkend a tady mi zrovna moc plány dopředu neříkají. Držte palce, ať nějakým zázrakem uvidím své drobečky dřív, než za 6 měsíců a 3 týdny...

Nejdokonalejší víkend za poslední století, part I.

Tak jsem zpátky z velkého výletu. Z mého šťastného krátkého předraženého výletu.
Vše to začalo v pátek, kdy jsem ráno pracovala. Doma byli oba host rodiče, takže jsem moc nechápala, ale neřešila. V 10 jsem sbalila děti a jelo se do ZOO, nebo by mi to doma neskutečně táhlo. ZOO byla fajn, dala jsem si s dětmi oběd a jela jsem zpátky. Dala malou spát, pustila klukovi pohádky a šla se chystat. Přijela HM, napsala mi šek a já už jen čekala, až bude ideální doba na to, odvézt mě na nádraží.
Má ideální doba nastala, řekla jsem ahoj, popadla kufřík a batoh a jelo se. HM mě hodila na vlak a já čekala. Dojela jsem do NYC, vzala metro, přestoupila na airtrain a už jsem byla na letišti.
Rychle prošla kontrolou a najednou nuda. Byla jsem tam brzy. Skočila jsem na malý nákup, do mekáče na hranolky a pak už k bráně. Nastoupila jsem do letadla, které mělo odlétat v 7:30 pm. Sedíme. 8:00, 8:30, 9:30 změna - odráží nás od brány a jezdíme po runway. Asi o hodinu později jsme konečně ve vzduchu. Takové mírné skoro tří hodinové zpoždění. Let byl dlouhý, studený a nudný. Žádná obrazovečka a žádný luxus.
Přilétám do San Diega něco kolem jedné ráno SD času, tedy čtvrté ráno NYC času. Unavená jak čunčo, beru UBER a jedu domů! Šla jsem hned spát, samozřejmě. A nemohla jsem usnout. Jedna ovečka, sto oveček, slyším dítě zakňourat a válčím sama se sebou a držím se nejít do jejich pokojíčku ve tři ráno je pomazlit. Konečně usínám.
Sobota ráno. Budím se v 5am SD času . Všichni spí. Snažím se znova usnout, ale nejde to. Ve čtvrt na sedm už slyším kluky, pak Rachel, pak Jaxson: Is Kristyna awake? Slyším skrz papírové stěny. Jasně že jo! Házím na sebe oblečení, beru atakem koupelnu a hurá do obýváku, kde sedí jen Jaxson, jelikož Rachel si dávala sprchu a děti byly u ní v ložnici. Tak jsem ho proti jeho vůli pomazlila a opusinkovala. Pes taky přišel na mazleníčko, ta mě poznala na sto procent. Pak už jsem dostala prohlídku všeho nového, co J dostal v mé nepřítomnosti.
Po roce čekání, který trval pár minut, už přišla Rachel. Tak jsme se objaly a už jsem jí šla pomoct s dětmi. Kluci chvilku koukali, ale pak už Ethan natahoval ručičky a šel se mazlit. Owen vypadal zmateně, tak jsem se snažila dost mluvit na něj. Nevím, zda mě poznali či ne, to se asi nikdy nedozvíme, ale ráda si myslím, že jo.
A nastalo nekonečné mazlení s kluky! Spousta kávy, smoothie!!! Povídání s Rachel kombinovaného s mazlení dětí :D Po neustálém naléhání J jsem předala tedy dárky, které měly fakt úspěch :D Kluci moc nechápali, jak mají vláčky ovládat a trochu se bojím, že na to nestihnout přijít, protože je rozbijí dřív, ale to nevadí.
Pak Rachel dostala geniální nápad, že pojedeme na snídani. Tak jsme šli do auta a jelo se. Snídaně super, kluci udělali šílený bordel na podlaze, ale to nevadí. Jídlo už nebylo tak dobrý, ale protože měli hnusný toust pod vajíčkem. Po snídani jsme jeli domů, kluci šli spinkat a my jsme si povídali. V ten moment Rachel dostala geniální nápad - půjdeme na film! Tak jsem googlila v kolik dávají Bad Moms (znova haha), koupila lístky pro mě, Rachel a babču. Lístky byly do super kina, kde vás obsluhuje servírka a stáli úplně stejně, jako já tady platím za obyčejný kino. Hrůza.
Během napu jsem původně chtěla J někam vzít, ale nechtěl, tak jsme jen seděli doma (on totiž začal hrát Minecraft :D ).
Ale nehrál, šli jsme skládat 3D puzzle co jsem mu přivezla. Po hodince kluci najednou byli vzhůru a co teď. Po dalších desítkách minut mazlení jsme jeli tedy do ZOO. Stále mám platný pass haha. ZOO super, ale bylo hrozné horko a tak jsme se přesunuli do dětské ZOO, kluci hladili kozy a když se Owen snažil zvedat bobky, byl čas odejít. Stavili jsme se na frozen yogurt a jelo se domů. Kluci dostali další šanci jít spát, ale moc se jim nechtělo a tak jsme jeli do IN-N-OUT pro večeři a jen byli doma a já si užívala každé sekundy s dětmi.
Možná si někteří říkáte, proč nemluvím o HD. No on tam totiž nebyl takže double jackpot :D Měla jsem je všechny jen pro sebe ! HD jsem teda večer jen pozdravila, když přišel, šel totiž rovnou spát. Když šli spát i kluci (po dalších milion objetí a pusinek) tak jsme zůstali jen já, Rachel a Jaxson. Pustili jsme si film a povídali a povídali a byl čas jet pro babču s dědou, kteří přilétali večer. Hlídají totiž kluci, zatímco Rachel au pair je na dovolené. Tak jsme se skvěle přivítali! Babča byla hrozně happy, že mě vidí a já taky. Doma jsme se rozloučili a každý šel spát.
Já jsem šla spát šťastná a snažila jsem se nemyslet na to, že až se probudím, čeká mě poslední den s mými dětmi a poslední den s Rachel. Nechtěla jsem být smutná, protože jsem si nechtěla zkazit ten víkend. A docela se mi to dařilo. Také jsem se těšila na koncert, na který jsem celý den nepomyslela a v neděli to samé, ale o koncertu a neděli s dětmi si povíme příště, protože jdu koukat na Pretty Little Liars a spát!
Přidala bych víc fotek, ale jak na to koukám, nic jiného než kluky jsem nefotila :D

(Opět) Český New York a konec kempu

To je zas dní co jsem psala, ale buď není o čem, nebo není čas. Poslední dobou mě ta nadmerná práce začíná hrozně unavovat.
Poslední víkend v červenci jsem si udělala vyloženě nic nedělající. Oba dva dny jsem proležela s televizí, tunou jídla a pití všech druhů (fuj coconut water). Hodně jsem spala a celá má dieta šla do kopru. Ten víkend v posteli utekl snad rychleji, než víkendy, kdy něco dělám.
Následující týden utekl jak voda. Kluk měl stále kemp a s holkou jsme jeli do Toys r us koupit puzzle pro mně a pro Jaxsona do SD, byly jsme na procházce v historickém parku, chodily do bazénu, protože jsme měly poslední plavání ten týden. Když byl kluk doma odpoledne, tak jsme všichni měli nějaké playdate, nebo šli na hřiště, protože o prázdninách playdates jsou hrůza. Všichni na dovolené, jen my jsme furt v NYC.. Byla jsem s Vendy a jejím kamarádem v kině na komedii, ale Vendy se u toho bála :D
Víkend poté jsem šla s Mínou do city. Prošly jsme si zas kousek Central Parku, jeli jsme do československého obchůdku, nakupovaly (potřebovala jsem nějaký outfit pro dvojčátka) a hlavně jsem potřebovala koupit sochu Empire State pro Jaxsona, kterou si přeje. Tak jsem jí koupila za 14 babek. Hodně pršelo asi půl hodiny, ale pak to přešlo a tak jsme ještě seděly v Bryant parku a povídaly si a pak byl čas jet domů. Píšu HM, jestli pro mě můžou přijet, ale napsala, že zrovna budou jíst, ať si vezmu taxi, že mi to zaplatí. No tak to díky, jsem šla pěšky samozřejmě. Nesnáším zdejší taxi. Kéž by tu fungoval normálně Uber.
Došla jsem unavená domů po skoro 25 tisíc kroků ten den a doma vybalím ten Empire a koukám, že kousek je odštípnutý. Tak už na mě všechno padlo a chtělo se mi plakat :D Teď je to tu fakt stres.
No tak píšu HM, jestli si zítra můžu vzít auto na vlak, že potřebuji sjet do NYC a zpátky koupit novou (no dobrá, doufala jsem že napíše třeba, že mi jí v týdnu koupí :D) jenže najednou to byl hrozný big deal a tak jsem ve svém citovém rozpoložení napsala, ať to zapomene, že půjdu pěšky. Jsem si tu tak nešťastnila u sebe v pokoji a ona mi napsala, jestli můžu přijít dolů. No, tak jsme si vyměnily názory (nehádaly se nic, jen jsem jí řekla, že mám teď špatný období a že mě nebaví se doprošovat o auto a o odvozy a že mi nevadí chodit, když hold je problém pustit auto na tři hodiny, když stejně jsou celé léto tady za rohem v bazénu, kam chodí pěšky,..) No nic, auto jsem si samozřejmě vzít mohla (samozřejmě za celej den se nehlo jinak z parkovacího místa) a tak jsem tam v neděli sjela, koupila nový suvenýr a jela domů zahrabat se do postele a nic nedělat.
Tento týden už malý nemá kemp. Dny se vlečou, protože v pátek letím do San Diega. Máme nějaké playdates, ale už jsem unavená z těch Mexických chův, co neumí anglicky a tak to stejně strávím zíráním na děti, bomba. Domlouvat si playdate s někým, kdo na otázku v kolik hodin napíše OK, je nad mé síly :D Taky jsem byla s Arianou na Bad moms a já ten film miluju! Dost jsem se nasmála (ráno už tolik ne, po 4 a půl hodinách spánku) a samozřejmě skvělé obsazení na které se příjemně koukalo :D
Nicméně už se mi vrací lepší nálada, už se hrozně těším do San Diega. Letím v pátek večer. HM mě pustí brzy, tak budu mít dost času zevlovat na letišti (doufejme, nebo minimálně být tam včas). Lepší než být doma :D Jsem hrozně natěšená. Už mám zhruba od neděle sbalený kufr, dárky jsem už poslala, něco tedy vezu v kufru. Lístky na koncert Demi jsou už taky připravené k vytisknutí, já jsem ready odletět :D Raději tu nechám co nejvíc důkazů že se vracím, aby se moji HP nebáli. Ona HM letí do Číny v sobotu a HD bude na děti sám, tak na mě bude určitě myslet a doufat, že se vrátím :D Na to narážím proto, že když jsem po dovolené neodepisovala (nepřicházely mi zprávy) tak se HD bál, jestli se vůbec vrátím :D