Just one last week...

Miňonci :D

A je to tu vážení a milí kamarádi a cizinci. Máme před sebou ten nejposlednější týden v San Diegu na následující půl rok. Pořád tomu nemohu uvěřit. Čas utekl tak rychle. Za dva dny to bude přesně rok, co jsem opustila Česko a vydala se vstříc novému dobrodružství. Vzpomínám, jak jsem se těšila, jak jsem byla nervózní a jak jsem sice byla smutná, ale ne tak, jak jsem smutná nyní... Tentokrát je to naprosto jiné. Tentokrát se netěším, nemám radost a necítím se odvázaně. Emočně je to horší, než opouštět domov. Věděla jsem a stále vím, že se vrátím do Čech. Zatímco tady moji kluci, které jsem vychovávala a staral se o ně jako o vlastní, už neuvidím. Ano, mám v plánu sem jet na koncert a na cestovní měsíc. Ale už to nebude ono. Už to nebudou moji kluci a kdo ví, zda si budou pamatovat, kdo jsem já... Upřímně obdivuji ty, které dělají au pair několik let a ty děti mají skutečně rádi a přilnou k nim. Mě to stačí jednou, věřím že mi New Yorčátka přilnou k srdci také a myslím, že už au pair nikdy být nechci zvlášť proto, že do té práce dávám srdce..
Ale nechci trávit poslední dny s nimi tím, že se budu trápit. Žijeme v době, kdy elektronika vládne světem a tak je budu mít "denně" na očích. A jsou to pocity, které bych měla i kdybych prodloužila na druhý rok zde. Prostě jednou odjedu a už se nevrátím. Nebo rozhodně se nevrátím v nejbližší době poté, co odjedu domů.. A třeba jo, potkám v New Yorku Elizu, zjistím, že je na holky a bude nám spolu super a já se přestěhuji do LA. I ženy mají své sny! :D

Dárek od J z jeho výletu ♥

Můj předposlední pracovní týden utekl jako voda. Úplně se to převalilo, ani nevím jak. S mou kamarádkou nás také postihl obrovský smutek a žal, když v našem oblíbeném seriálu umřela naše nejoblíbenější postava.. To mi na náladě nepřidává. HM mi uvaluje spoustu práce a různých úkolů a mě to tak štve. Na druhou stranu je mi jasné, že mi důvěřuje a neví, zda to zvládne i ta nová holka. To ale neznamená, že jsem superman.. Zítra mě čeká laundry day a sbalit. Ve středu musím mít sbaleno, aby uklizečka připravila pokoj pro novou holku...
Jinak jsem nezmínila, že jsem byla bez Jaxsona dva dny. S HM jsme si udělaly zmzlina párty a bylo to prostě super. Tyhle dva dny jen ona já a dvojčata byly super! Ještě bych chtěla jen den s Jaxsonem, ale to bohužel nevyjde..
Není moc o čem psát. Dny jsou furt stejné s dětmi, jen utíkají rychleji. Což je dobře, protože když se pracovní den vleče, je to pěkný opruz :D Tak se loučím a pokusím se stihnout krátký článek než odletím. Pravděpodobně nebudu moci před odletem spát, tak to tak bude :D Zatím se mějte krásně!