Začneme typicky klasickou větou. To jsem ale dlouho nepsala! A už jedu dvanáctý měsíc v USA. Brzy brzičko tu budu celý rok! Tadá! To letí jak blázen..
Naposledy jsem psala před týdnem a kouskem. Tentokrát jsem jela plný týden od pondělí do pátku. Týden utekl ani nevím jak. Den co den jsme s dvojčaty byly venku a na hřišti a bylo to prostě super. Týden utekl jak voda. V pátek měl Jaxson ve škole volno. Ráno mu přišel tutor na čtení. Za ty prachy bych s ním četla taky. Upřímně mi na tom nepřišlo nic jiného, než když čte bez tutora jen s HM.. Ale asi neví, kam strkat prachy :D Pak měl playdate a pak sme jeli do parku si hrát. A večer jsem měla babysitting, protože HM, HD a Jaxson šli do kina.
V sobotu třináctého jsem prasácky ležela celý den v posteli. Odpoledne mi na dveře buší Jaxson a on mi přinesl přání a kytičku k Valentýnu. Je mi jasné, že to on neplatil, ale sám to vybíral a podepsal mi kartu a tak :) Udělalo mi to hroznou radost. Ač Valentýn neslavím, kytka snad potěší vždy a všechny :) Zrovna se na ní dívám a je úplně skvělá. Jaxson se vůbec poslední dobou docela snaží. Psaní a úkoly máme skoro hned, dá se to po něm přečíst, děláme pracnější věty a přesto má méně chyb, než u těch snadných. Poslouchá (trochu), furt se chodí mazlit a říká mi, že mu budu chybět. Slíbil, že prý bude se mnout mluvit víc než s babčou a dědou na Skype, protože s nima je to prý nebaví :D Děti :D
No a přišla neděle ráno, budík na 6:25. Dala jsem si kafe, Jaxson se podělil o čokoládu, co dostal od HM k Valentýnu a po sedmé hodině jsem vyrážela do Carlsbad. Což vážení v češtině, jsou Karlovy Vary :D Je tu někdo další, komu by to nedošlo, kdyby četl jen název města? No nic. Trochu jsem bloudila, ale nakonec jsem našla, kde bydlí. A jelo se. Cesta trvala dvě hodiny a byla hrozně nudná. Všude jen nic nic a poušť.
Po dvou hodinách parkujeme v Palm Springs u Tramway. Koupíme lístky a jedeme. Je to lanovka, nevím jak dlouhá a jaké má převýšení. Točila se podlaha, houpalo se to. Bylo to docela drsný :D Frajersky jsem si nechala bundu dole. Na parkovišti bylo takových 26 stupňů. Při výstupu z lanovky to bylo o deset méně. Sníh a lidi ale úplně šíleli. Potkávali jsme jak lidi v žabkách, tak i v oteplovákách a zimních bundách. Někteří dokonce táhli boby. Ano, boby. Ale proti gustu.. Udělaly jsme si malý výlet na vyhlídku a když jsem měla tenisky plné sněhu, šly jsme zase zpátky, Nastoupily jsme opět do lanovky, vzaly auto a jelo se na oběd. Po obědě jsme ještě měly čas a tak jsme se vydaly na čtyřkolky. To bylo naprosto boží. Několikrát jsem někde zapadla v písku, v pneumatikách, v příkopech. Ale postupně jsem tomu přicházela na kloub. Nicméně celou dobu jsem se nechala unášet jak malé dítě :D Po čtyřkolkách jsme jely do motelu, ubytovaly se a jely se podívat do centra. Což byla na Valentýn chyba, ale tak nevadí. Prošly jsme se, skočily na večeři a v devět už jsme byly na motelu a šly spát.
V pondělí (zmínila jsem, že jsem měla volno na Presidents day?) jsme vstaly, daly si snídani, která byla v ceně a kupodivu to nebyl ani hnus, sbalily se a jely se podívat do Coachella Valley Preserve. Jelikož bylo šílené vedro, venku přes třicet stupňů, tak jsme ani nehikovaly. Jenom jsme se trochu prošly po každém trailu. Udělaly pár fotek a jely jsme směrem domů. Po cestě jsme se stavily u Dinosaurů, musím říct, že naše Dinoparky jsou lepší, pak na oběd a jely jsme domů. Tentokrát jsem vybrala jinou cestu a bylo to lepší, kolem nás zeleň a ne písek. Přijela jsem domů něco kolem čtvrté hodiny. Unavená jako prase a píšu Terezce, jestli nepůjdeme na film. Jenže mi nedošlo, že vlastně pracuji v úterý a tak jsem to chtěla zrušit, ale nakonec jsem se na to vykašlala.
A tak jsem o půl deváté seděla v autě směrem do kina. Šly jsme na How to be single. Byla to sranda. Ale byla jsem šíleně unavená. Domů jsem dorazila něco před půlnocí, dala mobil na nabíječku a šla spát.
Úterý uteklo zas jako voda. Měla jsem spoustu prádla na praní a tak jsme nikam s kluky nešli. Jen na zahradu, HM jim zřídila pískoviště a takový kraviny. Kluci ale mají šílenou rýmu zase a tak jsou trochu protivní. Naštěstí venku se to dá přetrpět. Doma je to horší.
A tak tu sedím, skoro usínám, je půl desáté a zítra zase pracuji. Zbývají mi necelé 4 týdny a tak se z toho snažím vytřískat co se dá. Už mám opálené sluneční brýle, to se bude v New Yorku hodit :D Panda hadr!
Žádné komentáře:
Okomentovat