Jezdíme Amériku, part 2.

Caesars Palace

Zase zdravím! Tak jsem pokračování sepsala rychleji, než jsem očekávala :) Pohledy pošlu, koupila jsem známky :D Musím říct, že při sepisování dovolené si vybavuji vzpomínky a klepu se tu smíchy. O pět minut později, to vůbec vtipné není... V minulém díle jsme si řekli, jak jsem odjela ze San Diega, nocovala v autě, utekla bez zaplacení, omrkla nějaké ty národní parky a prohrála ve Vegas.. Dali jsme si dvě důležité varování. Dnes nás čeká další národní park, San Francisco a další nekonečné cestování v autě! Prozradím, že celkem jsme najeli 4 tisíce kilometrů. Na devět dní docela slušná cesta! A jinak si nikdo nevšiml, že jsem se posunula v čase a celý můj trip se odehrál na konci července! No už se tam nedívejte, opravila jsem si to :D

Úterý 30.6.2015; Jak jsem celý den řídila aneb směr Yosemite
Ráno vylezu, oči jak křeček, dobelhám se do koupelny, dám si sprchu v té krásné sprše a už se budí Terka, Chystáme se a šli jsme udělat check out. Chtěli jsme ještě skočit do Caesars paláce, tak jako správní Američané jsme popojeli autem :D Zaparkujeme, ztratíme se a jdeme hledat Starbucks, protože jsem umírala hlady a touhou po kávě. Trochu jsme si to prošli, ale je to hrozně velké. Pofotili restauračku Gordona Ramsay a jelo se. Stavili jsme se někde na oběd, už si nevybavuji kde.
Cesta trvala skoro 9 hodin. Po cestě jsem to vzdala a řídila v ponožce. Drandila jsem si to z vesela! Po cestě nás zastaví nějací pánové a ptají se, zda vezeme pomeranče. Aha panáčku, ani třešně nemáme! A jeli jsme dál...

Šumava, no

Po cestě Terka napovala a já se "kochala" krajinou a serpentinama. Upřímně se mi hrozně líbilo, jak se krajina mění. Z pouště přes lesy po skály... Nice. No dorazili jsme zpátky do Californie. V lesích nás postihl déšť. Jako kráva. Potkali jsme milého japončíka, co mokl když sbíral šišky. No nic, píšu HM že tu prší. Píše mi, že v San Diegu je bouřka i s blesky. Aha takže super, čekáme na to spolu od mého příjezdu a jen co odjedu, prostě si bleská a bouří, to mě nasupilo. Nevadí, v tom dešti si představuji, jak budu stavět stan. Přijedeme ke vstupu do Yosemite, kde nikdo není s tím, že platíme na konci, fáájn. Vjedeme tam, no, upřímně mě to nijak neoslovilo. Asi jako naše Šumava. Až na to, že se nedalo jít na houby a běhali tam medvědi. Jezdíme si to přes hodinu až dorazíme ke kempům. Kde je opět plno. Díky au pair, se zas spolehnu někdy na vaše zkušenosti! :D Unavená, bojuji s mikrospánkem nakonec o hodinu později cestou ven potkáme kemp, kde sme postavili stan a v devět večer šli spát... Až tak jsem byla unavená.. Ale zase sme tam zaplatili výjimečně! Měla sem přesně 18 babek do obálky.. A pokud se ptáte, proč sme se nevystřídali poté, co jsem řídila celý den, tk se neptejte. Prostě se mi nechtělo. Únava přišla až v parku..

Středa 1.7.2015; Yosemite falls a cesta do San Francisca

Vodopád a kousek jezírka s plavajícím člověkem

Ráno hezky česky 6:30 budík. To je dovolená teda..  Sbalíme stan a vydáme se do "koupelny". Příjdu za Terkou a říkám jí: Bolí mě nožičky. A nějaká holka vedle se uchechtla. Tak jako prosím?! No nic.. Chvíli se bavíme a v tom nám holka řekne:,,Dobré ráno!" Češka! No to sme si pokecali, jeli skoro stejný roadtrip jako my, akorát z druhé strany :) No, provedeme hygienu a jedeme zpátky do Yosemite village. Tam kempneme auto a jdeme si koupit snídani. Pak zase sedáme do auta. Projeli jsme pár zastávek a rozhodli se, že se podíváme k vodopádu. Juchů člověk prostě představu jak z Venezuely a ono nic. Ale bylo to hezký, nebudu lhát! Ale protože nebyl nijak velký, rozhodli jsme se jít na mini-hike! Respektivě vyšplhat po obřích kamenech až k vodopádu. Bylo to o držku, protože sme si vybrali horší cestu, jak jsme při cestě zpátky zjistili, ale nevadí! Došplhali jsme a stálo to za to! Pod vodopádem bylo jezírko, kde se normálně šplhači koupali :D Uprostřed cesty k vodopádu někdo kempoval, proč ne.. Tak sme se pokochali a šplháme dolů a že  pomalu pojedeme do SF. Tak se po cestě vždy někde zastavíme,fotíme a frčíme si to. To už řídí Terka, protože já necítím ty nožičky :D Nijak nás ta Šumava neohromila..

Most v mlze :D

Frčíme si to do San Francisca, Zda někde obědváme si nepamatuji, ale zaplatíme 5 babek za přejetí mostu a sme tam! Hledáme náš krásný motel, hotový Hilton! Okej, uděláme check in, dozvíme se, že v ceně máme rohlík a marmeládu a jdeme na pokoj. Chytnu záchvat smíchu, ale ve skutečnosti to tak hrozné nebylo. Co čekat, že.. No trochu polemříme, Terez hodí shower a jedeme se podívat na Golden Gate. Ten je v mlze. Kupodivu. Nevadí, přejedeme ho tam i zpátky a co teď. Rozhodli jsme se, že pojedeme do motelu. Bylo dost hodin a obě jsme byli utahané. Po cestě jsme ještě vzali Lombard street, to je ta křivá ulice, žádné terno teda, ale odřídila jsem si to :) Nepamatuji si ani, jestli jsme někde jedli za celý den. Možná Doritos, které jsem vysypala v autě :D

Čtvrtek 2.7.2015; San Francisco a především Alkatraz

Nějaká budova na Alkatrazu

Ráno hezky budík na půl sedmou, ale vylezli jsme až v sedm. Oblékneme se, skočíme na ten rohlík a už voláme Uber. Rozhodli jsme se cestovat taxíkem a nechat auto ten den na motelu. Nechali jsme se vyhodit na Pieru 33 a měli jsme asi hodinu čas do odplutí naší lodi na Alkatraz. Tak jsme skočili do nejbližšího Starbucksu. Stojíme si frontu na loď a v ten moment žaludek. Řeknu vám, jezdila jsem snad na všech možných i nemožných dráhách a atrakcích, ale žádná mi nehoupala žaludkem jako Alkatraz loď. Fuj zdálo se mi jako věčnost, než jsme konečně odjeli od kraje a loď se přestala houpat.. Dojedeme na Alkatraz, kde už na náš čeká Ranger Helena :D Zazpívala píseň od Adel s vlastními slovy alá o Alkatrazu a pustila nás. Nejdřív jsme si s Terkou prošli ostrov. Pofotili a nakonec se vydali na prohlídku, která měla trvat okolo 50 minut. Nám trvala dvojnásobek. Pro ty co nebyli - Dostanete sluchátka s nahrávkou. Pán mluví a zároveň vám
dává instrukce, kam se máte pohybovat, abyste viděli, o čem zrovna mluví. A to byl kámen úrazu. Fotit, poslouchat, rozumět a ještě stát na správném místě a být sjednocené s Terkou nám dalo dost zabrat. Ale nakonec jsme tím úspěšně prošli. Sen splněn. Sice jsem neměla žádné extra pocity, jak jsem očekávala, ale hrozně se mi tam líbilo. Až na ten smrad od ptáků. Chtěla jsem si koupit mikču, ale žádnou jsem neoblíkla. Ta co se mi líbila byla v dětském oddělení totiž :D No nic, pokoupíme a jedeme zpátky do SF.

Čajna toun

Koupíme si naší fotku a jednu ukradneme. A vydáváme se k dalšímu cíli - nějaká budova :D Tam chtěla Terka, no nakonec zbytečně, ale nevadí. Projeli jsme se tím strojem, jak pán jezdí na kole a vy sedíte vzadu a vozíte si prdel. Poté jsme pěškobusem pokračovali do China Town. Každý to hrozně chválil, ale krom číňanů jsem toho moc neviděla. Možná jsme asi byli v jiném China Townu :D Ale ne, dali jsme si tam oběd, nějakou mnaminu, špatné to nebylo, nechali jsme si to zabalit :D Pokračovali jsme na nějakou vyhlídku, pak jsme ještě prošli pár míst, přesně si to nevybavuji, protože jsem jim nevěnovala dostatečnou pozornost.

Můj nový kamarád!

Bereme Uber a jedeme do Castro čtvrti. Teploušů, pro ty co neznají odborné pojmy. Tam jsem pokoupila úža duhového plyšáka, snažila se koupit tričko pro mou kamarádku v ČR, protože jsem jí ho slíbila, ale žádné mě neohromilo - spíš ani žádný výběr neměli.. To mě zklamalo. No nic, dali jsme si drink a hranolky, frozen yogurt a unavené jako prase, bereme Uber a jedeme do hotelu. Tam sme spráskali zbytek oběda, otevřeli víno a já pivo, které sme si koupili den předtím a s budíkem pozor, až na sedmou! jsme zase šli spát. Šli jsme spát asi v deset mimochodem, protože jsme byli unavené a uchozené.. Jinak musím říct, že SF mě fakt chytlo za srdce. Líbí se mi to město :) Mnohem víc než Diego a to říká i HM, tak asi v lidech nechává dojem :D



V příštím díle uvidíte:
Česká restaurace, Dům sester Halliwellových a cesta do Los Angeles; Město andělů a zkažených iluzí; Konec dovolené 

Kdo došel až sem, pohled nedostane! Stačí že už mi psali kamarádi na fejsbuk, tak jsem dneska byla pokoupit známky :D Ale aspoň vím, že to moji kamarádi čtou! :D

A na samý závěr... Pes, který řídil !