Můj poslední víkend v New Yorku. NY mi nikdy k srdci nepřirostl, nicméně byl mým domovem po celý rok a tak jsem cítila jako povinnost, vyrazit do města a "rozloučit" se s NYC. Sobotu jsem víceméně nic nedělala, hledala jsem nějaké maličkosti pro kluky v San Diegu, odpočívala.V neděli jsem tedy vyrazila do města. Plány se na poslední chvíli změnily, jak to tak bývá... A jela jsem sama. HM mě hodila na vlak. Poslední odvoz na vlak. Zima teda byla jak v Rusku. Venku mínus 5 a sem tam zafoukalo, takže jsem okamžitě zmrzla. Cesta do city utekla docela rychle. Poslouchala jsem Demi a koukala z okýnka :D Rozhodla jsem se zajít podívat na své oblíbené místo - Brooklyn Bridge. Jelikož byla hrozná zima, vzala jsem si metro. Omylem jsem vystoupila na špatné stanici :D A nechtělo se mi zas platit a tak jsem to došla pěšky. Hrozně tam mrzlo, ale obloha byla čistě modrá a turistů pomálu a já si užívala jedno z mých nejoblíbenějších míst. Chtěla jsem Jaxsonovi koupit nějaký suvenýr, tak jsem se rozhodla, že se tedy podívám naposled na Times Square. To místo nemám vůbec ráda upřímně, ale nějak jsem cítila, že to tak má být.
Šla jsem pěšky. Trvalo to dost dlouho a dost jsem zmrzla, tak jsem se stavila v mekáči na hranolkách abych se ohřála. Pak jsem došla na TS a na chvíli se posadila na ty studené schody. Došlo mi o co všechno přicházím. O ten úžasný život, který je sice plný stresu a bez soukromí, ale plný nových zážitků. Navštívila jsem za dva roky víc států Ameriky, než někteří Američané navštíví za život, viděla jsem Demi na dosah ruky, řídila luxusní auta a zažila život s uklízečkami a zahradníkem. Ať si každý říká cokoliv o au pair, pro mě to vždy bude jedinečná zkušenost, které nikdy nebudu litovat. Ať si mají moji kamarádi a známí svateb a dětí kolik chtějí, nepřijdu si, že mi cokoliv uteklo. Naopak. Mám zážitky a vzpomínky na celý život a upřímně bych si tuto zkušenost klidně prodloužila.Po krátké meditaci, díky počasí, jsem rozhodla jet domů. Mobil mi umrzl a vybil se a tak jsem musela z vlaku jít pěšky. Taxíky nebyly... Došla jsem domů a děti mi hnízdily v kanclu, HM je začala vyhánět, ale já si je tam nechala a koukala s nimi na Ninjago a prase Pepinu.
V pondělí jsem pracovala ráno, koukala jsem se Sullivan na Moanu, Gina se k nám přidala. Poté pracovala Gina a koukala s dětmi odpoledne na Trolls, tak jsem se přidala já k ním. Pak jsem dala dětem dobrou noc a šla do pokoje.V úterý jsem šla na poslední kickboxing. Bylo mi z toho smutno, bude mi to chybět. Sice tam už není ani Edvin, ani Christine, ale pořád to byl skvělý workout. Naposledy jsem si praštila do toho pytle a naposledy jsem proklínala všechny při cvičení na začátku. Po rozloučení jsem sjela do AT&T pro simku na travel month. Zaplatila jsem 50 dolarů a odcházela do deště. Doslova. Odpoledne jsme koukali znova na Troly a pak si dali večeři, četli pohádky, počkala jsem až malý usne a šla jsem si udělat večeři a spát, jelikož jsem se cítila a stále cítím hrozně vyčerpaná. Je jedno jestli spím 5 nebo 10 hodin, kolem druhé odpoledne se mi zavírají oči a doslova bojuji s únavou.
Středa byl můj poslední pracovní den. Jelikož HP chtěli využít Ginu na víkend, pracovala jsem sama. Byla jsem protivná, je toho moc. Ráno jsem naposledy odvezla děti do školy, pak dala prát zbytek mých věcí a odpočívala, než byl čas je vyzvednout. Po obědě jsem šla pro kufry a snesla si je dolů z pokoje do kanclu, abych se v nich mohla hrabat. Během napu, jsme s Pakerem věnovali náš polední klid elektronice, jelikož jsem měla chvíli před zhroucením z toho balení. Tak jsem si odpočívala, v playroom bordel jak nevím co, ale hádejte co. Je mi to šumák. Nebudu ho svůj poslední den nutit uklízet. Když se holka vzbudila, pustila jsem jim pohádku a šla nahoru dodělat svoje laundry, panicky jsem dobalila s nadváhou mírnou atd. Celkově jsem celý den trávila balením a přebalováním. Když to se mnou málem seklo a balení se proměnilo v hysterické vyhazování věcí z kufru :D šla jsem koukat s dětmi na pohádku. Pak večeře, poslední bed time. Vykoupat, přečíst pohádku, naposled "uspat" Parkera a bylo to.Sešla jsem dolů. Přijeli HP. No, chvíli jsem čekala jestli mi třeba poděkují za ten rok, nebo se zeptají jak se těším. Krom otázky jestli jsem vyřešila mobil jsem se ničeho moc nedočkala, tak jsem šla do pokoje přebalovat kufr. Nějakým zázrakem jsem přeorganizovala příruční zavazadlo, tak už se určitě vejdu a nebude tak naducaný. Chtěla jsem si dát spoustu zmrzliny a koukat na The 100, ale The 100 má pauzu a tak jsem měla smůlu. Koukala jsem tedy na Ulici a Robinsonův ostrov, psala si s Rachel a šla spát.
Když jsem dnes (čtvrtek) vstala, nedokázala jsem otevřít oči jak jsem byla unavená. Když jsem vylezla z pokoje, už tu HP nebyli. Žádná thank you nebo goodbye card na stole, nic :D Upřímně jsem nebyla ani překvapena, jediné čeho lituji je, že jsem kdysi dala přednost extra cash a nešla do jiné rodiny. Ale i o tom o je. Mám nejskvělejší rodinu v San Diegu, nepotřebuji další, mám toho doma dost (ahoj mami :D). Tak tu teď ležím, sepisuji článek, nevím zda jsem smutná či ne, ale asi spíš ne. Budou mi chybět děti, ale cítím takovou úlevu, že odcházím. Těším se tak moc do San Diega, že je těžké si uvědomit, že odcházím. O půl čtvrté odjíždím na letiště a začíná nová třicetidenní etapa mého života :) Travel month!
